Série s komisařem Dupinem si u čtenářů získala oblibu především díky atmosféře Bretaně – krajině, gastronomii, tradicím i lehce melancholickému rytmu života na okraji Francie. Bretaňská touha na tuto linii navazuje, ale zároveň ukazuje limity dlouhodobě budovaného modelu regionální detektivky.
Bretaňská touha po lepší zápletce
Nový díl postrádá vyváženost atmosféry Bretaně a solidního detektivní příběhu. Místo dobře vystavěné struktury vyšetřování a postupného odhalování motivů, se příběh rozvíjí pomalu, bez výraznější gradace. Popisy a dialogy neposouvají příběh ani postavy, spíš jen vyplňují prostor. Napětí, které dříve drželo čtenáře v pozoru, je rozmělněno nekonečným popojížděním na kole, vyhlížením bájných bytostí, sledováním přílivu a obdivování světla nad mořem. Bannalec zůstává věrný svému klidnému, přehlednému a kultivovanému stylu, ale tentokrát jako by přehnaná závislost na regionální kulise měla zakrýt slabší zápletku.
Scéna na moři, která nedrží vodu
Vzhledem k délce série hlavní hrdina komisař Dupin ztrácí svou „pařížskou cizost“ vůči bretaňskému prostředí, která vytvářela zajímavé napětí. Jeho osobní rovina ustupuje do pozadí, chybí výraznější vnitřní konflikt nebo situace, která by ho posunula dál. Podobně i vedlejší postavy ztratily svoje drobné charakterové odlišnosti a plní pouze servisní roli ve vyšetřování.
Vrcholná scéna na vodě nepůsobí napínavě, ale spíš neuvěřitelně. Dupin je od začátku vykreslovaný jako člověk, který lodě nesnáší a má z nich skoro panický strach. A najednou dobrovolně vleze do malé veslice v průlivu, o němž jsme se jen pár stran předtím dozvěděli, že se v něm střetávají silné a zrádné proudy. V předchozích dílech byla určitá opatrnost a racionalita nedílnou součástí Dupinovy postavy. Zde protagonista jedná bezdůvodně v rozporu se svým charakterem, jen aby vznikla „dramatická“ situace.
Příjemný návrat do Bretaně
Bretaňská touha není úplně nepovedená. Bude se líbit čtenářům, kteří se chtějí znovu „ocitnout v Bretani“ a strávit pár klidných večerů s Dupinem. Bannalec zůstává mistrem atmosféry: krajina, mořské světlo i místní tradice jsou vykresleny s jistotou a citem pro detail. Pro milovníky pohodových, „komfortních“ detektivek nabízí kniha přesně to, co očekávají – klidné tempo, jasnou strukturu, bezpečný návrat do známého světa. Ve srovnání s předchozími díly však Bretaňská touha představuje slabší epizodu, která potěší věrné čtenáře, ale nejspíš nepřesvědčí nové.
Autor: Jean-Luc Bannalec
Překladatel: Jiří Pondělíček
Žánr: detektivka
Nakladatelství: Euromedia Group, Kalibr
Rok vydání: 2026
Počet stran: 368 s, pevná vazba s přebalem
Hodnocení: 65 %
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/bretanska-touha-803001066
| < Předchozí | Další > |
|---|
Skupina Mandrage válcuje rádia s hity Šrouby a matice či Hledá se žena a sami jsou zatím válcováni fanoušky. Jejich Anděl za nejlepší hudební skupinu je používán jako činka a nepochybně jsou skvělá banda. Ostatn...
Přesně to jsem si přála po otočení poslední stránky knihy Zůstaň se mnou. Těžko jsem se loučila s osudy hlavních hrdinů. Debutový román nigerijské autorky Ayobami Adebayo je dílo nanejvýš zdařilé. Jsem nadšená, že jsem po knize sáhla.
Výstava na Generálním konzulátu ČR / Casa Ceca Milano ve spolupráci s Chlowski Brot & Spiele chce představit jednoho z nejoriginálnějších a nejliberálnějších českých umělců Petra Písaříka, a navázat tak na stopu, kterou v Miláně zanechali další češt...
Nedávno uvedená inscenace Tiše buší Ploština, která měla v Městském divadle Zlín premiéru 28. února, vychází z historických událostí i výpovědí pamětníků a má velkou sílu. Je to barvitá koláž barev, pocitů a výpovědí, ale také zvuků a hudby, zpěvu ...
Hororový žánr patří už dlouhodobě k těm divácky oblíbeným, protože většina z nás se ráda bojí (ovšem jen pokud se strach nedotýká nás bezprostředně). Možná ještě oblíbenějším je jeho subžánr zvaný slasher (česky „vyvražďovačka“), který má tři velké...
