Příběh vás pohltí od první stránky úplně stejně jako touha poznat ten dům, který miluje ticho. Každičký centimetr toho domu, každý výhled z okna. Svět, ve kterém se ocitáte, je jiný, má svá pravidla, která se před vámi rozvíjejí pomalu a klidně. Budí touhu. Najednou v tom světě jste, ani nevíte jak. Birdie podstoupila všelicos, aby se do Domu ticha vetřela jako služebná, potřebuje najít svou mladší sestru. Vypadá to jako zdánlivě jednoduchý úkol.
Zkraje si připadá malinko jako v Příběhu služebnice, ale potom příběh dostává svůj vlastní ráz, skvělou atmosféru, kterou ve své fantazii vidíte v živých barvách. Každá z dívek, a postav, které se tu objevují, je něčím jiná, tedy zapamatovatelná. Vlastně i něčím tajemná, což uvidíte v druhé polovině knihy.
Ne, nedá se od knihy odtrhnout. V tom divném domě chcete zažívat stále více všedních dnů. Tajemství, které skrývá je ukryto v jednotlivých patrech a pokojích. Na to, že se dostáváme do plně rozjetého příběhu, spousta událostí se už stala, je orientace překvapivě snadná. Autorka výtečně vykresluje Birdienino přemýšlení, její návraty ve vzpomínkách a souvislosti s dnešním dějem.
Neztrácíte se, naopak, děj vás vtahuje víc a víc. S druhou polovinou knihy se příběh začne lámat do větší akčnosti a psychologické spletitosti. Tady už zaujme více nikoliv milovníky atmosfér, ale spíše milostných romancí a dramatu.
Bude-li zápletka a city tím vaším šálkem čaje, pak nadšení bude stoupat. Pokud ne, tak i přesto doporučuju si příběh dočíst, protože autorka umí zvraty a gotické hororové prvky překlopila do psychologie. Nakonec je celkový dojem podobný, že za nějakou dobu nebudu vědět, jestli se mi tenhle příběh v noci zdál, nebo jsem ho četla v knize. Iluzi iluze umí Kiersten Whiteová vykreslit skvěle.
A pořád budete přemýšlet, jak voní hořící rašelina. Nebo mokrá rašelina.
„Nejsou tu žádná možná… Svět není laskavý. Protože kdyby byl, tak…“
A tohle mi zůstane z této knížky v hlavě napořád…
Zaujalo mne také závěrečné poděkování, které je tak miloučké a košaté. Odhaluje se nám tím zákulisí vzniku této knížky, příběhu, který měl mazlení víc než dost. Jak rozdílné oproti zoufalé samotě českých autorů…Tak s radostí zavírám Dům ticha a doufám, že potěší co nejvíce čtenářů.
Autorka: Kiersten White
Original: The House od Quiet
Nakladatelství: Grada Publishing
Přeložila: Leona Maříková
Hodnocení: 80 %
https://www.grada.cz/dum-ticha-15113/
| < Předchozí | Další > |
|---|
Úspěšná, hezká a sympatická herečka, která se jen tak neztratí. Tak bych charakterizoval Markétu Harokovou, členku ostravského Divadla Petra Bezruče, které v minulých dnech získalo prestižní ocenění Divadlo roku. Tak jako tak Markéta hostuje i na jin...
Každý z nás používá svůj vlastní způsob komunikace a snaží se dennodenně komunikovat s lidmi a řešit nejrůznější situace. Ať už potřebujete něco někomu sdělit, o něčem jednat, na něčem se domluvit, někoho...
Přibližně pět let vymýšlí a organizuje Robert Rohál v Domě kultury v Kroměříži výstavní činnost. Během roku proběhne v tomto zařízení dvanáct až patnáct výstav, kterou návštěvníci mohou vidět ponejvíce v rozsáhlém foyer v přízemí, komorně...
Nejznámější švýcarská spisovatelka Johanna Spyri (1827–1901) se narodila a dětství prožila v malebné vesnici Hirzel. Dodnes zde v domě, kde autorka příběhu o osiřelé holčičce Heidi chodila do školy, působí muzeum, které ...
Konec třicátých let v Evropě, Hitler u moci, nad mnoha skupinami lidí se stahují mračna. Tou dobou se matka dvou dětí rozhoduje je dát do pěstounské rodiny, protože její vlastní bytí je ohroženo. A tak se setkáváme s Liesel, které začíná úplně ...
