Čtenářky Karin Härjegárd možná už četly autorčinu předchozí knihu Horké vafle a ledové koupele a velice se těšily na její pokračování s názvem Horké vafle a ušité sny. Opět se tak totiž mohly setkat se sympatickou Helenou, kterou opustil manžel, ale navíc také s příběhem Hildy, který se odehrává v jiné časové rovině.
Helena po rozpadu manželství odešla do hor a v jedné kavárničce smažila vafle. O kousek dále ale kdysi měla statek Hilda, který se Heleně velice zalíbí a zatouží tam žít a udělat si z něj svou vlastní restauraci. Mezitím se ale rozehrává příběh Hildy, která žila v 70. letech. Její manželství nebylo šťastné: provdala se za trudnomyslného vdovce, který měl malé dítě, společné děti neměli a manžel si Hildy moc nevšímal, stále jen truchlil po své zesnulé ženě. Hildu ale hodně bavilo šití a tak když dostala životní šanci stát se kostymérkou, využila jí. Zamilovala se přitom do jednoho herce, s nímž otěhotněla a už byla rozhodnutá odejít od manžela, ale bohémský herec o žádné závazky nestál. Co teď? Jak příběh Hildy i Heleny dopadne si už musíte přečíst sami, knížka je příjemnou odpočinkovou četbou pro dlouhé zimní večery. A třeba má autorka v záloze ještě třetí díl, který bude časem přeložený do češtiny.
Název: Horké vafle a ušité sny
Autor: Karin Härjegárd
Překlad: Edita Petrásová
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 336
Hodnocení: 80%
https://www.grada.cz/horke-vafle-a-usite-sny-11922/
| < Předchozí | Další > |
|---|
Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům...
Kapitola první: Tajemný příběh ze zlatého dolu. Byl to ten nejbohatší důl na světě – a celý patřil jednomu člověku. No a ten dobrý muž, který měl sedmnáct blízkých příbuzných a čtyři tisíce zaměstnanců, by zřejmě žil šťastně až do smrti, kdyby byl n...
Rodačka z podhůří Jizerských hor vystavuje v hradecké Kavárně Vozáb své akvarely. Výstava nazvaná Srdcovky představuje patnáct obrázků z míst, jež autorku oslovila svým geniem loci a dotkla se tak jejího srdce.
Bez mučení přiznávám, že jsem v neděli vstupovala do Vinohradského divadla v Praze poněkud skepticky. První, čeho si ovšem k mému velkému překvapení všímám, je velké množství lidí, které se tu ten den sešlo. Hmatatelné napětí prostupuje ...
Koronovirová situace poznamenala osobní i pracovní životy nás všech. Tým Mezinárodního filmového festivalu Praha – Febiofest musel letošní ročník, který se měl uskutečnit v březnu, odložit na termín 18. až 25. září. Tisíce vytištěných progra...
