Kultura21.cz

Nový román Sylvy Lauerové dostal název Tichošlap. Kampak nás asi zavede spisovatelčina fantazie tentokrát? Inu, pojďme se ponořit do příběhu, zahaleného závojem zvláštní energie, která vyvěrá z vzácných zdrojů. Ze zdrojů, jimž hrozí zánik, nestane-li se nějaký zázrak…

Podzemí pražského metra je paralelním světem, kde jsou si lidé fyzicky velmi, velmi blízko, ale zároveň se snaží zachovat si co největší odstup. Uzamykají se do svých ulit, utahují kolem vláčných těl závity ze starostí, strachu, odporu, pohrdání či nenávisti, aby občas povystrčili tykadlo zvědavosti, zájmu, ohleduplnosti, soucítění a lásky. Zvápenatělé skořápky spolehlivě odrážejí nežádoucí kontakty. Může se stát, že časem zcela zfosilizují a už tam není ani měkké tělo, ani teplo, zůstane jen chladný kámen. A mezi nimi se pohybuje stvoření ošklivé, slizské, zapáchající, téměř neviditelné, tiché a neustále hledající cosi…muž bez minulosti, Tichošlap.

Postava Tichošlapa se však ukáže být spojnicí, protínající pět životních příběhů. Příběhů, jejichž hlavní hrdinové se potýkají se svými problémy. Trápí je nefunkční vztahy, nenaplněné mateřství, ztráty blízkých osob, pracovní záležitosti, neporozumění, neopětovaná láska či žárlivost. Myšlenky, které se jim honí hlavou, je provázejí na každém kroku a každého z nich, alespoň jednou, zavedou do podzemních prostor pražského metra. Tam, v pravou chvíli, zkříží svůj pohled s pohledem Tichošlapa. S pohledem, který jimi otřese, ale na který záhy, v každodenním shonu, zapomenou. Následující dny jim však přinesou překvapení v podobě dramatických změn. Jsou to změny k lepšímu, nebo k horšímu?

A jakou roli v tom hraje ten ubožák, který z milosti přežívá v přízemním kumbálu domu paní Boženy? Jen co se ráno rozbřeskne, vrací se do útrob metra a hledá potravu, které se mu však žalostně nedostává. Přes ponurá zákoutí a spletité chodby pronikáme nejen do tajů pražského podzemí, ale i do zákrut Tichošlapovy mysli, jeho osudu a poslání.

Nepochybujte, že pointa příběhu je opět překvapivá a pravděpodobně si některé pasáže, ne-li rovnou celou knihu, budete muset přečíst znovu. Projevuje se zde opět autorčina fascinace hlubinami lidské mysli a její empatický vhled do cítění druhých. Ačkoliv se příběh neodehrává v exotickém prostředí ostrovního ráje nebo amazonského pralesa, ani to v něm nesrší erotickým napětím, podnětů k přemýšlění a sebereflexi v něm naleznete víc, než dost. A rozhodně nechybí řádná dávka napětí.

Díky tomu, že Lauerová vhodně přiřazuje výrazové prostředky a slovní projev jednotlivým postavám, může si je čtenář lépe představit a děj se tak stává reálnějším. Věk, sociální postavení, nálada…to vše zohledňuje popis i dialogy.

„No Boži, holka, řekni mně, ty snad blázníš!“… „Když já nevím, Drahu, ještě nevím“ odbyla ji Božena, „jen si to potřebuji trochu promyslet.“ Odvrátila se a šla postavit na kávu. Nechtěla, aby přítelkyně viděla její rozpačitý a ustaraný výraz. Kam ten chlap půjde? Tolik let už tady žije. Nikoho přece neruší – znělo jí v hlavě – je vlastně chudák.
(starší ženy, kamarádky Božena a Draha)

Sylva Lauerová nepodceňuje ani sílu obrazového sdělení, o čemž svědčí obálka knihy. Tvář a ruce vystupující z vyprahlé, popraskané země, jsou pokryty vrstvou olupující se hlíny nebo popela. Okoralá krusta kryje obličej s těžko definovatelným, rozhodně však ne prázdným výrazem, kterého se dotýkají dlouhé, štíhlé prsty. Přivřené oči, ústa pootevřená v posledním výdechu nebo právě se nadechující... Na temném pozadí se kupí mraky s příslibem bouře, hromů a blesků, životodárné vláhy, která masku smyje, nebo potopy, která všechno spláchne?
Vždyť možností je tak mnoho a „věci mohou být jinak, než se zdají.“

Tichošlap
Autor: Sylva Lauerová
Žánr: komorní thriller
Rok vydání: 2012
Počet stránek: 213
Vydavatel: van Aspen s.r.o.
Hodnocení: 95%

Zdroj foto: Oficiální web Sylva Lauerová