Deník smutku od Rolanda Barthese je miniaturní dílko s hlubokým obsahem pro ty, kdo se nebojí temnějších pocitů

Deník smutku od Rolanda Barthese je miniaturní dílko s hlubokým obsahem pro ty, kdo se nebojí temnějších pocitů

Tisk

Deník smutku BarthesP

Deník smutku začal psát jazykovědec a lingvista den po smrti své matky v říjnu 1977. Svou délkou se jedná o jakési aforismy k různým podobám truchlení nad smrtí blízké osoby. Barthes je velmi intimní a zároveň neztrácí na svůj smutek nadhled. S důrazem na prožitek zkoumá své niterné pocity a také je precizně pojmenovává.

 

Barthes dělá v Deníku smutku smrt součástí života

Rozhodně se nejedná o knihu, kterou bude číst kdokoliv, neboť jde o poměrně specifické promýšlení zármutku po smrti blízké osoby. Nechybí tu ani určitá poetičnost a to z Deníku smutku dělá specifické dílo. Určitě by kniha mohla být smysluplná pro osoby, kteří se vypořádávají se smrtí blízké osoby a chtějí svému zármutku dát racionální rámec, který ale nezpochybňuje prožívanou bolest a smutek z odchovu nám blízkého člověka. Také to není něco, nad čím by se dala vést filosofická debata, neboť Barthesovi poznámky jsou velmi emocionálně zabarvené a snaží se popisovat prožívané stavy, které vkládá do slov a vět. Nakonec jde přece jenom o osobní deník, který si vedl tři roky od matčiny smrti.

Deník smutku není knihou, kterou bychom doporučili číst najednou. Je krásná je své fragmentárnosti, melancholické poetičnosti a nakonec i v procítěné bolesti, kterou Roland Barthes odmítal potlačit nebo ji přejít. Naopak se snažil tyto pocity prožít a analyzovat a výsledkem je psycholingvistické dílo o smutku, zármutku a truchlení. Ano, tyto slova u Barthese nevyznívají jako synonyma, nýbrž zkoumá jejich drobné jinakosti. Pak práce s textem leží především na čtenáři, jak s ním bude nakládat a co si z něj odnese.

Deník smutku je knihou o zármutku a tudíž se domnívám, že ji nelze hodnotit ani z parametrů literárních, ale ani těch filosofických, neboť se nejedná o žádný druh této literatury. Lze ji jen číst, zkoušet se vciťovat a přemýšlet nad smyslem, jak osobně prožíváme něčí smrt a jak se k ní vztahujeme jako společnost. Po smrti blízké osoby se často setkáváme s uklidňováním, že život jde dál. Naopak Barthes zde zdůrazňuje, jak je důležité smutek po smrti oné osoby prožít a neklamat sebe i jiné, že truchlení časem přejde a my zapomeneme. Nakonec jsou to takové zdvořilostní fráze, které mají balamutit a zahlazují hlubší pocity, které spíše léčí, když je skutečně prožijeme v jejich fatálnosti.

Deník smutku lze číst mnoha způsoby – lze se do něj ponořit jako do filosofických myšlenek, zaměřit se na psychologii truchlení či pociťovat emocionální skoro-epitaf, nakonec Barthes je částečně básnicky píšící jazykovědec a tedy můžeme vnímat lyriku vět.

Nakladatelství Fra také s touto knihou udělalo skvělý vizuální kousek a lze si vybrat ze dvou vydání – buď bíločerného, nebo černobílého. Vskutku pro fajnšmekry~

Ukázka z Knihy:

Každý odhaduje – cítím to – míru intenzity smutku. Je ovšem nemožné (podle směšných, rozporných příznaků) měřit, jakého stupně se dosáhlo.

Touhy, které jsem pociťoval před její smrtí (během její nemoci), nemohou být více naplněny, jelikož by to znamenalo, že mi je umožnila naplnit její smrt – že by její smrt mohla být osvobozující vzhledem k mým touhám. Ale její smrt mě změnila; už netoužím, po čem jsem toužil. Je třeba vyčkat – za předpokladu, že se to může stát – na vznik nové touhy, na touhu utvořenou po její smrti.

Pochopil jsem (včera) nedůležitost toho, co mě těší (usazenost, pohodlí bytu, plkání s přáteli, ba někdy i smích, plány atd.). Můj smutek souvisí s láskyplným vztahem, nikoli s uspořádáváním života. Přichází skrze slova (lásky), která se objevují v mé mysli…

Kdysi byla smrt událostí, adventurou, a jako taková mobilizovala, zajímala, přitahovala, aktivovala, ochromovala. Když už jednou není událostí, jde o jiné trvání, zhuštěné, nevýznamné, nevyprávěné, ponuré, bez užitku: skutečný smutek nevnímá žádnou narativní dialektiku.

K mému údivu – to, z čeho pocházejí mé takříkajíc obavy (můj neklid), není ve skutečnosti strádání (nemohu to popsat jako strádání, můj život tím není rozvrácen), ale zranění, že něco ublížilo zdroji mé lásky.

Občas, nečekaně, jako bublina před prasknutím, se ve mně teď rozmáhá: zjištění: ona už není.

Co ještě mohu ztratit, když jsem ztratil Důvod svého života – Důvod se strachovat o život druhého.

Nemožnost – nedůstojnost – svěřit se nějakému léku – pod záminkou deprese – jako by zármutek byl nemocí, „posedlostí“ – odcizením (činícím z člověka cizince) – zatímco je něčím zcela podstatným, důvěrným…


Deník smutku Barthes


Deník smutku
Autor: Roland Barthes
Nakladatelství: Fra
Počet stran: 271
Rok vydání: 2023

https://www.moleskine.cz/denik-smutku


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Mirjam Landa: Měla bych přitvrdit

Mirjam perex„Jsem ráda, že už je po svátcích a můžeme zas všechno dělat normálně,“ směje se režisérka, autorka a producentka Mirjam Landa. I když tedy zrovna její začátek roku moc „normální“ není, protože úspěšná divadelnice a matka...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Žít navěky aneb Věčný život jako prokletí

zit naveky 200Kniha Zlín vydala v únoru knihu Dary Hornové Žít navěky, kde oceníme kouzlo smrtelnosti a zabředneme tak hluboko do židovské literatury.

...

Literatura

Tesla: génius, který zkrotil elektřinu

Tesla perex

Nicola Tesla (1856-1943) patří mezi nejznámější vizionáře v dějinách lidstva. A protože se jedná o vynálezce, kolem nějž krouží pestrá řada spekulací a konspiračních teorií, není divu, že...

Divadlo

Komedie Davida Gieselmanna poukazuje vtipným ironickým tónem i na problematiku chování dnešních mladých

kuchta 200Na jevišti Divadla U22 v Praze 10 – Uhříněves proběhne v pátek 11. října v 19.30 hodin premiéra inscenace O klucích aneb Jsem kuchta! Hru německého autora Davida Giesselmanna přeložila Anežka Rusevová a v dramaturgii Fillipa Bařiny režíruje Roman U...

Film

Bez gravitace může být člověku nevolno

gravitace perexFilm Gravitace (2013) je uváděný jako jeden z nejlepších filmů současnosti. Speciálními efekty a impozantními záběry vesmíru je doslova přeplněný. Až je možná škoda, že se podobných filmů netočí víc.