Dům pod náměstím vypráví příběhy

Neděle, 13 Listopad 2022 06:00 Taťána Kročková

dumPodNamestim (2) Dostala se mi do rukou pozoruhodná kniha, která je zajímavá tím, že její hlavní postavou je dům. A tato neživá stavba, která je vlastně ve skutečnosti až příliš živá, vypráví svůj vlastní příběh, a to od svého samotného zrození. Autorkou knihy Dům pod náměstím je zkušená spisovatelka Markéta Hejkalová a publikaci letos vydalo nakladatelství Host.

Starý dům na hlavní ulici kousek pod náměstím v malém městě na Vysočině jako by měl svou vlastní paměť. Osudy jeho obyvatel se do jeho stěn zapisovaly od roku 1695 a dům má co vyprávět. A tak vypráví. Především o konci devatenáctého století, kdy v něm začala fungovat pletařská dílna, z níž později vznikla velká a dodnes fungující továrna. O odvážném mladém muži Josefu Vlkovském, který si zde roku 1925 otevřel obchod s potravinami. O prudkém vzestupu živnosti, otevření velkoobchodu, ale i o válečných omezeních, rodinné tragédii, znárodnění a konfiskaci majetku. Dům vypráví svůj vlastní příběh, prolínající se s tragickým osudem ředitele textilní továrny Knopa, a pokračuje přes nové začátky a změny v devadesátých letech až do současnosti. Čas plyne, dům s obchodem „U Vlků“ zůstává. Skrze studentku Anežku si pak současnost podá na usmířenou ruku s minulostí.

Markéta Hejkalová na pozadí vyprávění o historii jednoho domu postupně odkrývá silné osudy obyvatel kraje uprostřed naší země. Děj knihy začíná u prvních obyvatel domu v 17. století a pokračuje až do současnosti, do období covidu a tak dále. Knížka mě od začátku hodně nadchla a zaujala svou originalitou a zajímavým nápadem napsat příběh z pohledu samotného domu. Je však i jakousi mozaikou, která sice tvoří svůj celek, a to příběh, kde se postavy prolínají a předkové generačně předávají dům svým potomkům a dalším obyvatelům, ale chybí mi dlouhodobější pozastavení u jednotlivých postav, na které zde není místo. Čtenář tak nemůže navázat vztah s některou z postav, protože se s ní vzápětí rychle loučí, protože ji vystřídala postava nová. Záměrem autorky však bylo zmapovat historii domu a hlavní postavou je vlastně onen dům, se kterým by čtenář měl tento kontakt navázat. Musím rozhodně pochválit skvělé vyjadřovací schopnosti zkušené autorky, která předkládá velice kvalitní literární dílo. A neopomenu dodat, že mě fascinuje příjmení Vlkovský.

Lidé, kteří všechny ty živnosti — kočárovou dílnu, konvent pro mnichy, pletařskou dílnu, potraviny — provozovali, měli své osudy a právě o těch dům a román vypráví. V plynoucím proudu času se toho hodně mění, ale jsou to jen kulisy a vnější věci. Lidské životy jsou v podstatě stejné jako před sto i více lety.
— Markéta Hejkalová, autorka

O autorce:

Markéta Hejkalová
(nar. 1960) je spisovatelka a překladatelka finské literatury. Pracovala jako konzulka na českém velvyslanectví v Helsinkách a byla členkou světového výboru PEN klubu. Žije v Havlíčkově Brodě, kde každoročně pořádá Podzimní knižní veletrh. Napsala řadu knih, které byly přeloženy do několika světových jazyků.

Ukázka z knihy:

My domy žijeme déle než lidé, někdy i stovky let. V tom se lišíme, ale v něčem se vám lidem zase podobáme. Stejně jako vy ani my si nepamatujeme chvíli, kdy jsme se ocitly na světě, ani co bylo před námi. To, co se stalo před první písemnou zmínkou, se nepočítá. Ta pro nás domy znamená totéž, co pro vás lidi rodný list. Doklad, že jsme na světě a že z něj nemůžeme jen tak zmizet.

Podobáme se lidem i v jiných věcech. My domy máme okna a těmi pozorujeme, co se kolem nás děje, někdy se mračíme a jindy usmíváme. A máme dveře a vy jimi vcházíte dovnitř, do vlastních i cizích životů.

dumPodNamestim