Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Množství předtím nepublikovaných a unikátních fotografií, ale hlavně zajímavé povídání české herečky Jany Brejchové, které v průběhu let zaznamenala její dcera Tereza Brodská, přináší tato báječná kniha. Je v ní i celá kariéra slavné herečky, ale nechybí ani její životní peripetie či pohled osobností z branže. Uvnitř publikace "Moje máma Jana Brejchová" narazíte také na titulní stránky časopisů, filmové plakáty či důležité informace k filmům, kde hrála, ale líbí se mi i grafická stránka této objemné knihy.

Autorka knihy Tereza Brodská celou knihou provází, traktuje a pokládá otázky nejen o filmovém světě a jeho zákulisí. Dojde i na rodinné vztahy, různé peripetie jako jsou rozvody či rozluky, či důležité lidi, kteří byli součástí herecké kariéry i osobního života Jany Brejchové (Miloš Forman, Jiří Krejčík, Evald Schorm, Vlastimil Brodský, Jaroslava Moserová Jan Werich, Jiřina Jirásková, Jiří Svoboda...). Rozhodně v otevřeném knižním portrétu své slavné matky nic nepkřikrášluje, nelakuje na růžovo. A to je zvláště cenné.

"Pro mne bylo povídání s mámou příležitostí otevřít témata, o kterých jsme spolu nikdy nemluvily. Pomohla mi tak lépe pochopit některá svá rozhodnutí, včetně těch, která zásadně ovlivnila i můj život," píše v knize Tereza Brodská.

Každá hereččina dekáda je jiná a zajímavá. Jana Brejchová začínala v polovině padesátých let, v šedesátých letech už zářila na evropské scéně. V sedmdesátých a osmdesátých letech vytvořila řadu komediálních, charakterních i kostýmních rolí ve filmu a televizi. Teprve potom začala hrát divadlo, které ji přitáhlo a bavilo. I když nebyla nikdy v žádném angažmá, role i spolupracovníky si většinou vybírala sama a hrála tzv. zájezdová představení po celé republice.

Jejím posledním celovečerním filmem byl snímek Kráska v nesnázích (2006), kde představovala velkou roli matky hlavní hrdinky. Sama Jana Brejchová hodnotí tento film velice dobře stejně jako velice dobře na ni vzpomíná režisér Jan Hřebejk. Byl to ostatně jeho sen obsadit právě tuto herečku do Krásky v nesnázích.

Jiný režisér - Jiří Svoboda - měl na Janu Brejchovou "spadeno" už v 80. letech, což se podařilo, dokládá to několik oceňovaných filmů (vedle televizní Jehly také Schůzku se stíny, Zánik samoty Berhof a Skalpel, prosím).

Jiří Svoboda o Janě Brejchové říká: "Ve své věkové kategorii neměla konkurenci. Kdyby se narodila v USA, konkurovala by herečkám, jako je Meryl Streepová. Zkouším si ji představit třeba v Sofiině volbě. V době, kdy jsem Janu poznal, toužila jen vstupovat do těch cizích životů na plátně nebo v televizi. Pro ni to bylo poslání. Chvála, ceny, premiéry - to chápala jako nutnou povinnost. Zkuste dnes najít herečku, která by zahrála Vlčí jámu nebo Vyšší princip. Pro ni bylo ztělesňování jiných životů posláním."

Tím vyjádřil úplně všechno, ale líbí se mi v této knize i první věta Terezy Brodské, kde píše, že "kniha vznikla především jako připomenutí výjimečné herecké dráhy mojí mámy Jany Brejchové, o níž Jan Werich kdysi obdivně prohlásil, že je naší jedinou filmovou hvězdou."

JANA BREJCHOVÁ - FILM CURRICULUM VITAE

Jana Brejchová se narodila 20. ledna 1940 v Praze. Bylo to v roce 1953, kdy byla vybrána do role školačky Píďalky pro film Olověný chléb. Poté se zase vše vrátilo do normálních kolejí. Teprve až v době, kdy začala pracovat jako písařka, objevila se druhá šance v podobě role zkažené dívky Kamily ve filmu Vina Vladimíra Olmera (1956).
To jí bylo šestnáct, čím vlastně zahájila kariéru jedné z nejúspěšnějších českých filmových hereček. Vzápětí následovaly žánrově různorodé snímky jako Roztržka (1956), Zlatý pavouk (1956) a Štěňata (1957). Avšak teprve až potom přišly její „zásadní” filmy Vlčí jáma (1957), Žižkovská romance (1958), Touha (1958), Morálka paní Dulské (1958), Probuzení (1959) nebo Vyšší princip (1960).

Právě pod vedením takových režisérů, jako byli Jiří Weiss, Vojtěch Jasný nebo Jiří Krejčík, vytvořila pozoruhodné herecké kreace. To už ale patřila mezi nejpopulárnější a nejobsazovanější české herečky, která se přibližně od roku 1962 začala objevovat v zahraničních filmech, především v Německu, Rakousku a Maďarsku, ale zazářila i na světových filmových festivalech.

Z českých filmů, kterými to u diváků vyhrála, lze jmenovat tituly jako Kdyby tisíc klarinetů (1964), Ženu ani květinou neuhodíš (1966), Farářův konec (1968) Zabil jsem Einsteina, pánové (1969), Ďábelské líbánky (1970), Noc na Karlštejně (1973) nebo Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974).

Neobyčejnou šíři svého hereckého talentu prokázala v dalších snímcích, ať už to byla její odkvétající Edita v adaptaci Páralova románu Mladý muž a bílá velryba (1978), Barbara ve Schůzce se stíny (1982), jeptiška Salome v Zániku samoty Berhof (1983), Jitka v příběhu z nemocničního prostředí Skalpel, prosím (1985), rozpolcená matka v dramatu Vlastně se nic nestalo (1987), v němž hrála její dceru vlastní dcera Tereza Brodská, paní Kuchařová v Početí mého mladšího bratra (2000) nebo Zdena Hrstková v pozoruhodném snímku režiséra Jana Hřebejka Kráska v nesnázích (2006).

Plejádu zajímavých příležitostí ji poskytla i televize, což dokládají třeba hříčka Král a žena (1967), kde měla za partnera Jana Wericha, nebo inscenace Jehla (1982) či seriály F. L. Věk (1971), Arabela (1979), Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993), My všichni školou povinní (1984) a Velmi křehké vztahy (2007).

Mezi životní partnery Jany Brejchové, která se už objevuje jen v reprízovaných filmech, inscenacích či seriálech, patřili režisér Miloš Forman, německý herec Ulrich Thein a čeští herci Vlastimil Brodský, Jaromír Hanzlík a Jiří Zahajský.

Také mladší sestra Jany Brejchové – Hana Brejchová (ročník 1946) – si vyzkoušela práci filmové herečky. Vytvořila řadu rolí, ale největší úspěch jí přinesl jen snímek Lásky jedné plavovlásky (1965).

Zdroj foto: archiv

https://www.knizniklub.cz/knihy/592465-moje-mama-jana-brejchova.html