V nakladatelství Presco Group vyšla v prosinci kniha Čertí brko – Příběh na motivy filmové pohádky. Tu jsem sice neviděla, ale říkala jsem si, že se před Vánoci ráda pustím do takového čtení.
Čertí brko je nejmocnější pekelnou zbraní, která zapisuje všechny hříchy. Svět je pak rozdělený na podpekla, odpovědná ústřednímu peklu a Luciferovi. Pohádka se odehrává v podpekle Pervidle a příslušné obci Pytlov. V podpekle se jednoho dne porouchá Čertí brko a Lucifer doručením pověří Bonifáce. Ten se vydává do Pytlova, ale brzy ho okrade šejdíř krejčí Klouzek o brko i další kouzelné pekelné předměty. Navíc potká Markétu a začnou se dít věci… Pytlov ovládnou místní vychytralci, lenoši a podvodníci, kterým se dokonce podaří zrušit peklo a uvěznit jeho vládce! Je pak na Bonifácovi, aby danou situaci urovnal a vše zachránil.
Zápletka Čertího brka samotná je neškodná a pro děti je taková klasická, a když si v ní dospělí budou chtít něco najít, tak to najdou. Ostatně jak říká anotace knihy: „Pamatujte, milí hříšníci: kdo chce rušit peklo, ten to s vámi nikdy nemyslí dobře. Právě takový má v sobě zla nejvíc. A nikdy nevěřte nikomu, kdo vám slibuje ráj na zemi, protože ten si musí každý zasloužit sám.“
Kniha má větší formát a je plná krásných celostránkových ilustrací scénografa, loutkaře, výtvarníka a pedagoga Roberta Smolíka. Řádky textu jsou navíc doplněné řadou propracovaných náčrtků, plánů, zápisků, razítek, kolků nebo známek, takže je na co se dívat. Co mi však hodně rušilo čtení, byly poznámky „pod čarou“ umístěné po stranách knihy. Záhy jsem pochopila, že jsou určené právě pro dospělé, aby se u knihy také zasmáli. Mě však odváděly pozornost od příběhu a hlavně mi daný humor jednoduše neseděl, ač jsem se hodně snažila a některé jazykové hrátky byly originální.
„IQ je zkomolenina zahraničních studentů bohemistiky. Česky je to správně „í k vé“. Zahraniční bohemisté totiž tvrdí, že ten, kdo si zapamatuje, jaké í/ý patří k vé – například ve slovech „výti“ a „víti“ nebo „viděl“ a „vyděl“-, musí být génius. Mnoho rodilých mluvčích tuto hypotézu potvrzuje v písemném projevu na sociálních sítích. Kdyby Marie Terezie tušila, že přijde v budoucnu něco takového jako internet, určitě by nezavedla povinnou školní docházku. Nemohla předvídat, že příspěvky všech „nalfabetů“ na tomto médiu naprosto nemilosrdně odhalí, kolik lidí je natolik „negeniálních“, že by bylo lepší, kdyby vůbec neuměli psát. (str. 29)
Možná se na knihu budu dívat jinak, až uvidím filmové zpracování Čertího brka, nebo jak budu příběh číst vlastním dětem, ale mě momentálně nezaujala. A to i přesto, že normálně nedám na Kancelář Blaník a jeho tvůrce dopustit a humor mám ráda.
ČERTÍ BRKO – Příběh na motivy filmové pohádky
Autor: Robert Geisler, ilustrace Robert Smolík
Žánr: pohádka
Nakladatelství: Presco Group
Rok vydání: 2018
Počet stran: 168
Hodnocení: 60 %
https://www.presco.cz/certi-brko-pribeh-na-motivy-filmove-pohadky/
| < Předchozí | Další > |
|---|
Trenčiansky športovec v atletike Dušana Čikela, ktorý je rodákom z Beckova.
V pořadí pátý Bublifuk s názvem Na zdar robotům se trošku pozměnil, aby své čtenáře nenudil a udržel v napětí, což je odjakživa záměrem všech autorů. Klára Smolíková, editorka Bublifuku v úvodu sděluje, jaké změny se spoluautory v Bublifuku...
Šest inscenací z nejnovějšího repertoáru Městského divadla Zlín a Slováckého divadla Uherské Hradiště - to je ZARÁZ, přehlídka jediných dvou profesionálních divadel působících ve Zlínském kraji. Ve třech dnech uvidí aktuální tituly kritici, publ...
Film Já to tedy beru, šéfe…! reaguje na tehdejší podnikovou a ekonomickou stabilitu v Československu. Pracovních míst bylo mnohem více než práceschopných a kdyby nebylo zaměstnání ze zákona povinné, museli by se lidi k činnosti přemlouvat.
