Zr(o)ušený rok Michala Viewegha

Zr(o)ušený rok Michala Viewegha – nuda na Sázavě?

Středa, 23 Červen 2021 08:46 Radka Mothejzíková

zruseny rok perex Rok 2020 plný Covidu, roušek a často bizarních zákazů a opatření zanechal stopy snad na každém obyvateli naší planety. Informací o celosvětovém dění chrlí sdělovací prostředky denně spoustu, ale koho by bavilo číst stále dokola o počtech nakažených a mrtvých? Sáhnete-li po knize Michala Viewegha Zrušený rok - Deník 2020, budete mít v rukou nejen celkové shrnutí prvního pandemického letopočtu, ale hlavně detailní výpověď (či zpověď) samotného autora. Tři sta šedesát pět dní v životě Michala Viewegha, tři sta šedesát pět dní v životě české společnosti.

Michal Viewegh, který je označován jako „nejpopulárnější porevoluční“ případně „nejznámější a nejúspěšnější (český)“ spisovatel je autorem řady románů, z nichž se mnohé staly bestsellery a později byly také zfilmovány. Ruptura aorty v roce 2012 jej na dlouhou dobu vyřadila z normálního provozu a až po několikaleté rekonvalescenci provázené depresemi a výpadky paměti se opět vrátil k běžnému životu a psaní.

„Co mohu od života ještě očekávat? Chybně položená otázka. Ne my od života, ale život od nás ještě cosi očekává.“ (Michal Viewegh, kniha Andělé všedního dne)

V knize Zrušený rok odhaluje své soukromí a myšlenkové pochody formou deníkových zápisků, často velmi intimních. Jedná se již o třetí deník, který je určen veřejnosti. V roce 2006 mu vyšel Báječný rok a o pět let později Další báječný rok. Uspokojí loňské Vieweghovy zápisky čtenáře dostatečně? Bude je bavit číst si o „nudě na Sázavě“?

Buď vás zajímá, nebo je vám ukradený
Sám autor kromě jiného píše: „Občasné pochybnosti o psaní a vydání tohoto deníku obvykle rozháním následující úvahou: stejně jako v Čechách žije bezpočet lidí, kteří mne nijak nezajímají a jejichž případný deník by mi byl zcela ukradený, je zde i nemálo těch, o jejichž životě bych se rád dozvěděl víc, a proto bych si jejich případné zápisky ze života nejspíš koupil a přečetl – a podobně přistupuji i ke svému deníku: píšu jej nejen s realistickým vědomím, že jsem miliónům lidí úplně ukradený, ale i s nadějí (hraničící s vírou), že i tentokrát – tak jako u obou předchozích deníků – se najde několik tisíc těch, kteří si jej koupí a s jistým minimálním zájmem přečtou.“

Červený koberec prchavé slávy, bahnitá ulička hanby
A přesně tak to je. Fanoušci Michala Viewegha bažící po pikantních detailech z jeho soukromí si přijdou na své a ocení například to, jak se stará o dcery a vnoučka. Jeho odpůrci zase budou spokojení s obrazem sebestředného bolestína a žárlivého ješity. Další čtenáře potěší, že lehká obezita, slábnoucí zrak, problémy s erekcí, prostorovou orientací, nadměrné pití alkoholu anebo časté noční močení nejsou jen jejich slabinou, ale nevyhýbají se ani nejznámějšímu a nejúspěšnějšímu českému spisovateli. Aneb: „…za potlesku našich názorových stoupenců a za současného pískotu našich odpůrců kráčíme po červeném koberci prchavé slávy bahnitou uličkou jednodenní hanby“ (z příspěvků na FB profilu M. Viewegha).

Při listování stránkami deníku se můžete nechat autorem inspirovat, můžete s ním polemizovat, případně se zamýšlet nad tím, jak sami žijete. Protože ačkoliv se právě tento titul neprodává pod nálepkou „motivace a osobní rozvoj“, rozhodně do této kategorie svým způsobem patří. A Michal Viewegh má štěstí. Nejenže dostal znovu dar života, ale stále mu to ještě dobře píše. I proto by bylo fajn, kdyby mu se mu dařilo plnit jeho novoroční předsevzetí…

zruseny rok