Smrt není. Počet populace na zemi se ustálil na třech miliardách lidí. Nikdo už doopravdy neumírá, pouze postoupí pauzu, aby se pak zrodil do jiného těla. Dostane ink – kód předchozího majitele a dál pokračuje ve společné existenci. Rodina jako taková už neexistuje, v sedmi letech dítě opouští svou matku a stává se členem společnosti.
V osmi letech dostane svou ink – složku, dozví se o zařazení svých „předchůdců“ a také potažmo i o svém. A také dostane to, po čem každý člověk touží – úplný přístup k sociu. Virtuální realitě, sociální síti, kde je vše možné a která ovládá ostatní okolo něj, maskovaná za život. Celý systém budí zdání, že funguje naprosto perfektně do té doby, než se narodí Zero.
Jeho ink – kód nesouhlasí s žádným, který už existuje. Nemá svého předchůdce, nemá zařazení. Zero funguje pouze na prvním stupni, a tím je fyzická realita, tak jak ji známe. Nemá přístup k sociu, takže mu nemůžou být poskytnuty první výukové programy. Podle názoru společnosti by neměl být schopen žádného vývoje, přesto je schopný se učit a rozvíjet se. A taky si všímat uspořádání věcí okolo sebe – všechno okolo se řídí knihou a zákony Živoucího. Živoucí určil, konečné číslo lidské populace, rozdělení společnosti, všichni jsou součástí socia - součástí živoucího, on je součástí všech. Heslo společnosti je – Všechno je v pořádku. Ale je opravdu všechno v pořádku?
Zero, díky tomu, že není napojen na socio, žije opravdovou realitu. Tu, ve které ženy na Festivalu podpory přírody mají mnohdy nechtěný sex s anonymními partnery a následně rodí nechtěné děti. Tu realitu, kde lidé musí podstoupit nucenou pauzu, pro zachování Živoucího, i když chtějí žít dále. Tu realitu, ve které díky přiřazenému ink – kódu, nemůžete mít život, jaký chcete, ale jaký je vám „předurčený“. Rebelanti, kteří bojují proti nastolenému řádu, vidí v Zerovi novou naději, někoho, kdo zruší dosavadní nastavení, zatímco on chce být jako ostatní. Jediné co chce, je prožít si svůj život, aby před pauzou měl co nejlepší hodnocení KPH (Koeficient potencionální hrozby) a v příštím životě měl větší šanci na zapojení do socia, společnosti a hlavně Živoucího. Ale je tohle vůbec v jeho případě možné??
O autorovi:
Anna Starobiněcová je ruská spisovatelka a scénáristka, narozená roku 1978 v Moskvě, kde také vystudovala literaturu na Lomonosově univerzitě. Díky své tvorbě si vysloužila přezdívku „královna ruského hororu“. Publikuje romány, povídky a dětské knihy a své psaní popisuje jako „hororovou a nadpřirozenou fikci pro dospělé, a zároveň pohádkové a detektivní příběhy pro děti“. Svou spisovatelskou tvorbu započala v roce 2005 jako autorka povídek a vydala je pod sbírkou An Awkward age roce 2010, s níž se dostala až do finále Ruské národní ceny bestsellerů. Její první knihou pro děti přeloženou do angličtiny byla roku 2015 Catlantis a následoval soubor knih také pro děti - The Beastly crimes books složený ze čtyř knih – Ve vlčím doupěti (2018) a Práva predátora, Drápy a Plucker (všechny vydané roku 2019). Mezi romány pro dospělé se řadí román Bydlení (2015), Podívejte se na něj (2017) – ten byl adaptován jako divadelní hra, Shelter 3/9, nebo First Squad. Jejím prvním románem přeloženým do češtiny je právě Člověk nula (vydaný roku 2011) a plánuje se i vydání první knihy ze série pro děti Ve vlčím doupěti. V současné době žije v Moskvě s dvěma dětmi, kočkou a pudlem.
Ukázka z knihy:
Od pěti jsem navštěvoval oblastní skupinu přirozeného rozvoje – Hana mě vodila do velkolepého kruhového domu s oválnými okny, který připomínal bochník pravého sýra. Nikoho tam samozřejmě nerozvíjeli, byl to jen název. Ale měl jsem to tam rád. Líbil se mi ten sýrový dům. Měl jsem rád ty ubohé děti, kterým se po narození nesprávně spojily neuronové sítě a kvůli tomu jim nemohli nainstalovat SPR – Standardní program rozvoje – a vůbec cokoliv jiného. Měli nehezké tváře s velkými čely a maličkými bradami, měli uslintané pusy a hnisající oči, ale mě okouzloval jejich pohled – přímý a soustředěný, strnulý, ne takový, jako mají všichni ostatní.
Dívaly se na mě udiveně. Byl jsem úplně zdravý. Mohli mi úplně bez problémů nainstalovat SPR, nebýt jednoho „ale“. Byl jsem nebezpečný. Proto mě prostě nepřipojili k sociu. Vůbec. Rozhodnutí učinili na nejvyšších místech. Byl jsem nebezpečný. Byl jsem navíc. Byl jsem pro ně velkou neznámou. Mohl jsem něco narušit…Nic z toho Haně samozřejmě neřekli. Řekli jí jen to, že pro připojení k sociu bych potřeboval doplňkovou buňku. „Bohužel vytvoření doplňkové buňky by mohlo způsobit selhání socia“ Pamatuju si její výraz, když obdržela tuhle zprávu.
Název: Člověk nula
Autor: Anna Starobiněcová
Překlad: Adéla Koutná
Žánr: dystopický román
Vydáno: 2020
Stran: 369
Vydalo nakladatelství: Albatros media a.s.
Hodnocení: 95 %
Foto: Lenka Kališová
| < Předchozí | Další > |
|---|
Otec, matka, křižovatka 
Obraz Pietera Bruegela Straka na šibenici zakomponoval Daniel Petr do svého stejnojmenného románu, který by šel definovat jako souhrn životních tragédií hlavního hrdiny. Dílo, které vzešlo ze štětce nizozemského malíře ve druh...
Pro letošní rok připravil Robert Rohál fotografickou výstavu „Neobyčejně obyčejní – Obyčejně neobyčejní“, kterou už představil na třech místech. Prvně to bylo ve foyer Domu kultury v Kroměříži, potom v Galerii města Přerova a od května do ...
Divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten uvede zcela novou kouzelnou pohádku plnou vitamínů na Malé scéně ABC. Hru podle nového překladu scénáře Carla Gozziho zrežír...
Po téměř čtyři měsíce se v Domě U Kamenného zvonu na pražském Staroměstském náměstí konala výstava MYSLET FILMEM. Navštívil jsem ji nedlouho před uzavřením (tento okamžik nastal 18.2.2023) a nestačil se divit.
