Přijde Bůh a řekne, že si musíte promluvit!

Neděle, 10 Březen 2019 09:00 Renata Petříčková

a buh pravil perex Není to ale tak jednoduché. Hans Rath v třetím pokračování příběhů o Jakobu Jakobim pořádně zavařil všem přítomným. Jakobovi nejvíc už jen tím, že se s ním opět potkáme před Vánoci ve chvíli, kdy ho čert, Mikuláš a anděl okradou a jen kousek chybělo pomalu k tomu, aby si odnesl i nějaký ten šrám.

Zato svatá trojice si odnesla hodinky v ceně, kterou snad ani nepříliš úspěšný psychoterapeut Jakob, nikdy neviděl. A na krku tak má problém i s exmanželkou. A pak s tím, který už měl být mrtvý.

No jasně, není… i díky tomu se v této zelené knize znovu scházíme.
Díky Bohu!

A připravte si něco dobrého na pití, protože čtení tentokrát nebude tak lenivé a sváteční, jako kdykoliv předtím. Snad je to trochu i tím, že nám Jakob chytne druhou mízu, ale nebudu předbíhat.

Klidu se ale nedočkám. Abel Baumann mě straší i ve snech. Vidím obrázky z jeho pohřbu. Jsou monochromatické a podivně vybledlé. Obrázky truchlících příbuzných a přátel. Obrázky muzikantů….

„Udělalo se krásně, co?“ ozve se najednou.

Polekaně sebou trhnu.

Na lavičce vedle mě sedí Abel Baumann a ukazuje na album. „Nemyslíš, že jsem měl krásný pohřeb, Jakobe?“

Chuť vína, stresu, pohody a smyslu života

Mám ráda, když si z četby mohu odnést jednolitý dojem. Dojem vůně, pocitu, emoce nebo nějakého životního moudra. V tomto případě mne velmi ovlivňují titulní obrázky, protože svou atmosférou velmi dosedají do toho, do čeho se noříme v průběhu celého příběhu. Nadhled, vtip, chuť vína a stresu všedních dnů, a naopak i chvil, kdy přichází to, po čem lidská duše touží – trocha klidu a nalezení rovnováhy a životní moudrosti po boku… no, tady povětšinou Abela Baumanna, který zase v podobě „boha i ďábla“ přichází jakožto Jakobův přítel. Ještě že ne znovu jako jeho pacient. Jakoba tu máme asi nejvyrovnanějšího ze všech tří dílů (A Bůh pravil, musíme si promluvit; Ďábel je taky jenom člověk – Anch-books), takže si autor dovolil výstřelek. Když nemusíme Abela řešit jako pacienta, Jakob je už skoro načnutý k nějaké té víře ve vyšší úmysly, tak mu dáme trošku světských starostí. Abel už se s ničím taky moc nepáře a posílá ho do akce mnohem důrazněji. Jsme tedy v širším světě, vystupuje nám tu více postav a stáváme se svědky skutečně chaotického předvánočního období, které přináší překvapení každý den.

A tak kdoví, jestli nakonec nebude nejhezčí chvíle, až ti dva zase skončí před ledničkou, s vánočními dobrotami a sklenkou vína a – všechno bude zase takové jako před rokem. Nebo ne?

O autorovi:

HANS RATH: Narodil jsem se v Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě jsem studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonnu, což podle Úřadu práce představuje solidní základ, aby se člověk jednou mohl živit jako pomocník při žních. Pracoval jsem jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, později jako divadelní kritik a analyzoval jsem scénáře.

Když mi v polovině 90. let nabídli místo v novinovém nakladatelství působícím v Německu, Česku a Maďarsku, vyměnil jsem už splacené lacláče zemědělského pomocníka za oblek s proužkem a začal pracovat ve středním managementu.

Krátce před svými čtyřicátinami jsem toho měl dost. Rozhodl jsem se zkusit štěstí v Berlíně jako autor na volné noze. Tam žiju dodnes se svou ženou Michaelou Weibusch a synem Mattim.