Jak se francouzská revoluce proměnila v povyk

Jak se francouzská revoluce proměnila v povyk

Tisk

1789 200Národní divadlo v Praze si umanulo, že bude uvádět experimentální hry - a vylézají z toho příšernosti. Čekání na Godota se změnilo v pitvořivou roztlemenost, ze slavného experimentálního počinu Ariane Mnouchkinové 1789 aneb Dokonalé štěstí režisér Vladimír Morávek učinil prkenný spektákl, tím křečovitější, čím více chce působit spontánně a roztočeně.

Jak už název napovídá, hra se věnuje počátku Velké francouzské revoluce, což ostatně stvrzuje i podtitul názvu odkazující k Saint-Justově větě, že revoluce se musí zasadit o dokonalé štěstí. Českou variantu představení ovšem rámuje hold pokojné sametové revoluci, jednak podbarvený písní Modlitba pro Martu od Marty Kubišové, jednak už nadbytečně zdůrazněný i jednou z opon v podobě gigantického obrazu nadšeně stojícího divadelního publika.

Scénické řešení jeviště se pokouší dosáhnout co nejrozměrnějšího prostoru, otevřeného směrem dozadu bezmála na ulici (s dominantou zavěšeného slona), směrem dopředu pak s lávkou vytaženou hluboko do hlediště. Dění se ovšem odehrává i mimo jeviště, herci se usazují mezi diváky, obsazují lóže, nalezneme je na galerii. Avšak rozměr někdejšího představení, kdy Mnouchkinová před více než čtyřmi desetiletími využila prostor bývalé továrny a pracovala tudíž s prostorem odlišně vystavěným, se prostě a jednoduše napodobit nepodařilo.

1789

Mnouchkinová důsledně zužitkovala karnevalový princip pouličního divadla, s důrazem na fyzicky zdatné, snad až akrobaticky obratné výkony, když vyprávěla o tom, jak tlupa komediantů předvádí výjevy o svržení monarchie a prvních krocích revoluce. Jenže právě z téhle pestrobarevné, halasivé, místy až klaunské podívané zůstalo jen kouzlení se světlem a chození na chůdách, přidat lze upadnutí, snad používání koturnů (v tomto případě tlusté svazky písemností namísto bot) a občasnou přítomnost ohně.

Pěvecké výstupy, v nichž se přirozeně opakuje Marseillaisa, navíc zcela zanikaly - aspoň na galerii - ve hřmotné, dunivé (a mnohdy varhanami tvrzené) hudbě, zahlušující slova, kterým přestávalo být rozumět, ostatně někdy byly přespříliš šumlavé i "obyčejné" repliky. Kejklířskou mrštnost - možná až ve smyslu mejercholdovského "tělocvičného" herce - tu nahrazuje směšně zmatené pobíhání z místa na místo a ryčné povykování. Snad tak měla být naznačena rušnost dění zahlceného valícími se událostmi. Nepomohl ani zcizující okamžik, kdy komediantky na okamžik jakoby vystoupí ze své role a praví, že se jim příliš nelíbí to, co hrají, protože jim tam schází ženské hledisko.

Důstojní herci Národního divadla (Jan Hartl, Jan Kačer, Filip Rajmont, Václav Postránecký, Petr Motloch, Eva Salzmannová, Martina Preissová, Kateřina Holánová…) tak dosti bezradně ztělesňují rozjařené komedianty, kteří křiklavě nalíčeni volně přecházejí z jedné postavy do druhé, mužské i ženské, používajíce kostýmy více či méně inspirované rokokovými obleky - ať již se jedná o pouhý náznak v podobě suknicové výstuže, nebo spatříme téměř doslovné odění. Ústřední rekvizitou hojně užívanou se ovšem stávají bubny, téměř stereofonně znějící ze všech možných stran.

1789 1

Komedianty představované postavy jsou rozrůzněné od autentických osobností (královská rodina, ministr financí Necker, všelicí mluvčí revoluce) až po silně alegorické, kdy na jeviště přihopsá zosobněná Šlechta, Duchovenstvo a dlouho bezprávný Třetí stav, nechybí ani komentátor historického dění. Zatímco první dějství zobrazuje až zmatečný výbuch hněvu, který ovládne ponižovaný, ba hladem sužovaný lid, druhé dějství se pak odehrává jako modelová rozprava mezi poslanci, sestavujícími prohlášení o základních lidských právech i principech vládnutí - a také o potlačení nežádoucích "kontrarevolučních" srocení.

Zaznějí tu autentické texty. Přiznávám, že zejména druhá polovina inscenace získává nevtíravě aktualizovanou příchuť, když se třeba ozve návrh, aby se poslanci mohli stát jen občané dostatečně majetní (platící přiměřeně vysoké daně), kteří by tak měli být odolní vůči korupci.

Co mám k Morávkově inscenaci, spatřené o první premiéře 4. prosince 2014, ještě doplnit? Považuji ji za upachtěný omyl, neboť vypravěčská dynamika mě ani v nejmenším nepřesvědčila o nějaké spontaneitě. Nevím, čemu a proč (snobské?) publikum odevzdaně tleskalo. Nevím, kdo by mohl adekvátně zprostředkovat vervně rozpohybované divadlo Mnouchkinové, omamnou podívanou, jakou pěstuje ve svém Théâtre du Soleil; z českých souborů by snad do úvahy přicházel jedině Cirk La Putyka. A věřím, že Národní divadlo snad nenapadne nastudovat ještě volné pokračování nazvané 1793.

1789 2

Ariane Mnouchkinová: 1789 aneb Dokonalé štěstí
Přeložili Milena a Josef Tomáškovi
Režie: Vladimír Morávek
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Matěj Kroupa
Pohybová spolupráce: Vácav Jelínek
Hrají: Katřina Holánová, Martina Preissová, Jan Bidlas, Eva Salzmannová, Jan Hartl, Jan Kačer, Patr Motloch, Martin Pechlát, Václav Postránecký, Alexej Pyško, Filip Rajmont, Milan Stehlík, Ladislav Frej, Vladimír Polívka, Jiří Kniha

Uvádí Národní divadlo, premiéry 4. a 5. prosince 2014.

Hodnocení: 30 %

Foto: Národní divadlo, Martin Špelda

www.narodni-divadlo.cz


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Tereza Kazan: „Dokud se o tu troubu nespálíte, nepoznáte, že je horká…“

creative zen tereza kazanNedávno se na pultech knihkupectví objevila její kniha Chameleonka. Tereza Kazan sepsala čtivé příběhy, které většinou jako modelka prožila na cestách světem. Některé jsou zábavné, ...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Komorní opera Hudební fakulty JAMU uvede komediální operu Albert Herring

herring 200V tuzemsku nejuváděnější operu britského skladatele Benjamina Brittena nastudovali studenti Hudební fakulty JAMU. Komorní opera brněnské umělecké akademie nabídne novou inscenaci díla Albert Herring ve dvou premiérách 20. a 21. listopadu v 19 ...


Literatura

Skřítkové podávají pomocnou ruku sobě i druhým

Skritkove perexPohádkový příběh Skřítkové psala autorka v posteli. Nebylo to však z pohodlnosti, ale z čiré nutnosti. Podstupovala totiž razantní chemo a radioterapii na oddělení JIP hematoonkologie Fakultní nemocnice Ostrava. Motivací pro její tvorbu b...

Divadlo

Prague Shakespeare festival: ohromná událost!

Rutherford CravensPrague Shakespeare festival uvede od 21. září do 3. listopadu na scéně Národního divadla v divadle Kolowrat v originální angličtin...

Film

PAS DO HOLLYWOODU


pas do hollywoodu 200Není rozhovor jako rozhovor. Většinou vycházejí takové, které se jen koří věhlasu zpovídaného a šíří jej dál, vlastně můžeme uvažovat o oboustranně výhodné symbióze. Přesně takové texty nalezneme třeba v knížce nadutě naz...