Věčná otázka, jedna odpověď: Proč Bůh dopouští zlo

Pondělí, 11 Březen 2019 09:47 Renata Petříčková

Proc BUH perex „Rozvaž a svaž“ je psáno ve starých spisech, Ve svém životě musíme nejprve rozlišit a prožít rozložení a oddělení a teprve pak se nám může podařit ono velké dílo sloučení protikladů. Člověk nejprve musí sestoupit hluboko do polarity materiálního světa, do tělesnosti, nemoci, hříchu, viny – tedy oddělení od Boha.

Takhle „boj“ mezi dobrem a zlem vidí autor knihy Proč Bůh dopouští zlo. Vědomí, že základem všeho je vyrovnaný střed, ve kterém v podstatě není nic a z něhož vedou paprsky do jednoho extrémního dobra a do extrémního zla na druhé straně, je vědomím osvobozujícím. Víme, že jedno nemůže existovat bez druhého. Aby mohlo být dobro v prázdnotě, musí být vyváženo na straně druhé zlem. Tíha lehkostí, ženskost mužností, horko chladem, zima létem...

A přesto, svět je plný přikázání, že nepokradeš a nezabiješ, ale výraznou hybnou silou jsou vraždy, podvody a vykořisťování. Stačí pohlédnout do lidské historie. Někde je tedy chyba.

DOKONALÝ ZÁKLAD: V krátkosti, jasně, stručně

Co musím pochválit na autorově díle, je střídmost slova. Důraznost. Jasnost a zároveň čtivost, protože ačkoliv první kapitola o nule se mohla zdát těžká, tak najednou všechno začalo dávat smysl a ani jsem nevěděla jak, vplula jsem stržena na vlně do jasně logického vysvětlení, proč Bůh dopouští zlo. Protože je, žel, součástí života na Zemi.

A proč lidé mají svůj stín. Neujdeme mu. Mají ho všichni. Je naší součástí v životě na Zemi.

Jungova psychologie je tu často zmiňována právě v souvislosti s odvrácenou stránkou lidství, která je tak neotrhnutelná od lidského bytí, až právě tohle zoufalství se stává uklidňujícím. Postupně se smiřujete, a zažíváte klid – možná takový, který se prolíná knihou Chatrč, v níž musel otec vrahovi své dcery odpustit. Pohoršující téma? Jenže… ono to celé takhle nějak funguje. V životě jsme neustále vrháni do možností volby, nemáme klid, neustále balancujeme tu na vlně zla, tu na vlně dobra a naším jediným úkolem je tento balanc udržet. Naučit se z něj to, co právě my potřebujeme a prožít život naplno.

Právě to je velkým poselstvím knihy: ŽIJ NAPLNO

Vlažný a opatrný život není nic, co by se tu po nás chtělo. Kdyby to tak mělo být, budeme žít ve vlažných a bezpečných podmínkách. Ale osud sám nás neustále vrhá tu do náruče štěstí, tu do náruče zoufalství. Žít naplno všechny výzvy a všemu se postavit, nevyhýbat se životu jako takovému, je nakonec tím jediným a nejvýraznějším poselstvím, které jsem si z knihy vzala.

Jsme skutečně možná v nejtěžším možném bytí pro lidskou duši, Země není žádné lehké místo pro život. Vždy tu budou úhly pohledu, zlo, dobro, různé situace, jež vyvádějí člověka z rovnováhy, z Jednoty. A to se máme tady učit.

Kniha Proč Bůh dopouští zlo je skvělým uceleným vysvětlením nakonec možná všeho, co se snaží jiní autoři vysvětlit v mnoha stránkových spisech. Děkuji za to, protože návodů, jak si poradit nejen se zlem, ale paradoxně i s dobrem, není nikdy dost. Teorie autora Milana Kučery se mi vryla hluboko pod kůži. A zapříčinila, že se na všechno, co si v budoucnu přečtu, budu dívat pohledem velké Jednoty a kolem proudící polarity, v níž chtě nechtě poletujeme.

Tedy, pokud nejsme buddhistický mnich, který nemá žádné světské starosti…

Proc BUH 1