V nakladatelství Kazda vyšla kniha BIO je naše cesta s podtitulem Příběhy z putování po našich ekologických farmách. Vydejte se prostřednictvím jejich stránek na výlet i vy!
V České republice je podle předmluvy kolem 4500 biofarem a autorka se celkem náhodě zaměřila na 15 z nich. Nechtěla přitom psát o jídle s příběhem, ani nějak přehnaně adorovat význam slov BIO. „Chci vám zde představit člověka, který se rozhodl pro cestu BIO, člověka, kterému jeho práce dává smysl, který nepřemýšlí o romantickém slovním spojení „v souladu s přírodou“, ale naprosto přirozeně v souladu s přírodou žije – se vším dobrým i zlým, co to obnáší,“ píše dále v úvodu Marie Šuláková. Nepíše tak o farmách nebo podnikání jako takovém, ale přináší příběhy neobyčejných, vytrvalých a skromných lidí.
V úvodu knihy najdete rozhovor s Kateřinou Urbánkovou, manažerkou PRO BIO svazu ekologických zemědělců, která srozumitelně vysvětluje pojem bio a hovoří také o některých problémech spojených s farmařinou. Pak už následují jednotlivé příběhy. Ty mají krátký úvod a formu rozhovoru. Otázky se dotýkají začátků, denní rutiny i popisu daného byznysu, a to včetně popisu výrobků a podobně. Rozhovory rozhodně nejsou stejné, občas jsou také oživeny vsuvkami popisujícími nastalou situaci. To, co všechny rozhovory splňuje je závěrečná otázka: co byste si v životě ještě přáli a musím uznat, že právě tyto odpovědi nejvíce vypovídají o povaze zpovídaných lidí. Nejde vůbec o peníze, ale hlavně o výdrž a zdraví.
A kam že vedly autorčiny kroky? Na Mléčnou farmu Amalthea v obci Hvozd, kde už rodičům šéfuje jejich dcera Barbora, dále do voňavé Čokoládovny Troubelice nebo za farmářem Josefem Košařem. Ten prodává ve Zlíně na tržišti Pod Kaštany a provozuje rodinné zahradnictví v nedalekém Lukově. Musím říct, že jsem žasla z jeho přístupu ke slimákům – „I když sežerou 70 % úrody, pořád to ještě jde,“ píše na straně 44. O bedýnkách a takzvaných kápezetkách vypráví zase manželé Šelongovi mající ekofarmu.
O zvířatech se spoustu dozvíte od Markéty Toběrné z Ekofarmy Šťastná koza, Karla Kalného, majitele Ekofarmy Mitrovský dvůr zaměřeného na masné plemeno krav, rodiny z Horské farmy Hucul nebo od majitele ekofarmy Skřiivánek Branná. Ten je vysokoškolským učitelem, takže nabízí na problematiku i odbornější pohled. Zajímavý je příběh vinařství Marcinčák, Svobodného statku na soutoku a také Jedlých hub Dolany. Vůně sálá i z textů o Levandulovém statku Bezděkov a o biodynamice se více dozvíte od lidí z farmy Bemagro Malonty. Úplný závěr pak patří Mléčné farmě Struhy.
Jednotlivé příběhy jsou každý jiný, a přece je v nich tolik stejného. Oceňovala jsem autorčinu práci i schopnost klást dotazy a vcítit se do pocitů daných lidí. Myslím, že se to promítá na čtivosti a dodává to příběhům sílu. Kniha BIO je naše cesta je velmi zajímavá a vede rozhodně také k zamyšlení o tom, že vše není samozřejmé a jednoduché… Díky za to!
Marie Šuláková je původní profesí novinářka, publicistka na volné noze a autorka několika knížek, které se věnují regionálním výrobkům v Olomouckém kraji, regionální historii nebo vlastivědě pro děti. Žije v Olomouci a je matkou pěti synů.
Nikol Klapková je fotografka na volné noze a členka projektu Slušná firma. Zaměřuje se na dokumentování životních etap lidí a jsou jí blízká témata jako poctivé a smysluplné produkty, minimalismus a uvědomělá spotřeba. S manželem bydlí v Praze.

BIO je naše cesta. Příběhy z putování po našich ekologických farmách
Autoři: Marie Šuláková, Nikol Klapková
Žánr: populárně naučná
Nakladatelství: Kazda
Rok vydání: 2018
Počet stran: 208
Hodnocení: 93 %
https://www.knihykazda.cz/bio-je-nase-cesta
| < Předchozí | Další > |
|---|







Od dětství se věnuje dabingu, k němuž ho přivedla jeho maminka. V poslední době se více uplatňuje jako dabingový režisér. Působí jako hudebník a skladatel, jako autor hudby spolupracuje Štěpán Krtička s ND Brno. Věnuj...
Před několika týdny se v Praze objevil švédský spisovatel David Lagercrantz, aby představil svou novou knihu. Dívka, která musí zemřít je podle jeho slov posledním dílem série známé pod názvem Milénium. Co pro čtená...
Přibližně pět let vymýšlí a organizuje Robert Rohál v Domě kultury v Kroměříži výstavní činnost. Během roku proběhne v tomto zařízení dvanáct až patnáct výstav, kterou návštěvníci mohou vidět ponejvíce v rozsáhlém foyer v přízemí, komorně...
Muž a žena, kteří jsou spolu 60 let. Jejich svět se v průběhu let vtěsnal do jednoho bytu a oni se postupně stali jeden druhému nejen nejlepším přítelem, ale především pomocníkem.
S více než dvouletým odstupem od svého prvního uvedení přichází v těchto dnech do našich kin snímek Lurdy rakouské režisérky Jessiky Hausner. Film byl promítán mimo jiné v rámci festivalů v Karlových Varech, Rotte...