Kultura21.cz

Od dětství se věnuje dabingu, k němuž ho přivedla jeho maminka. V poslední době se více uplatňuje jako dabingový režisér. Působí jako hudebník a skladatel, jako autor hudby spolupracuje Štěpán Krtička s ND Brno. Věnuje se také divadelní a hudební režii a živé reprodukci vlastní hudby.

Pocházíte z umělecké rodiny a velice brzy jste se objevil před kamerou, a to v reklamě na zubní pastu Colgate. Jelikož jste byl velice hyperaktivní a všestranně talentovaný, číst jste uměl už v pěti, brzy jste získal první dabingové role. Jaké to bylo „vyrůstat“ v dabingovém studiu?

V té době mi to přišlo jako součást života. Prostě jsem nepřemýšlel, aspoň v počátcích, že bych pracoval. Bral jsem to jako hru. Díky tomu, že jsme bydleli na vesnici, jsem si užil běhání a stavění bunkrů až až, takže mi to vůbec nevadilo. Být zavřený ve studiu déle než dvě hodiny stejně malé dítě nevydrží, nebo minimálně začne ztrácet pozornost, takže jsem to vždycky vydržel v pohodě.

Dabingu se věnujete stále a nadaboval jste řadu rolí. A v poslední době se uplatňujete také jako dabingový režisér. Co vás na dabingu baví? A jaké role rád dabujete?

Na dabingu je skvělé to, že je poznat, když tomu někdo dá tu píli a udělá to dobře. Je opravdu poznat rozdíl mezi televizním dabingem a dabingem, na který je čas a který se dělá například pro streamovací platformy jako je Netflix, Disney, či Amazon. Já mám rád tu obrovskou škálu žánrů různých projektů, na kterých pracuji. Jeden den děláte pseudohorrorový dokument o „upírské komunitě” v USA a druhý den krásný japonský anime seriál. Já osobně se pak obsazuji do rolí malých zmutovaných zvířátek, mladých trans lidí a celkově do rolí, které jsou hlasově výzva a člověk se nemůže spolehnout jen na svůj civilní projev.

Neunikl jste ani kameře. Natočil jste řadu reklam, zahrál si ve filmech i seriálech. Za roli Ondry v pohádce Dům U Zlatého úsvitu jste získal na Dětském filmovém a televizním festivalu Oty Hofmana v Ostrově v roce 2010 cenu Zlatý dudek. Zaujal jste také v seriálech, jako Vyprávěj (Matěj Dvořák), Svatby v Benátkách (Jan Klouda) či Ať žijí rytíři (Michal). Rýsuje se něco nového před kamerou?

Život herce jsem definitivně opustil, když jsem se dostal na obor dramaturgie režie na pražské DAMU. Původně jsem se tam hlásil na herectví, ale ve třetím kole přijímacího řízení si mě z ničeho nic celá komise vzala stranou a po pár minutách mi nabídli, abych vyzkoušel spíše přijímačky na režii a že mohu dodělat zbytek přijímacího řízení zpětně. A tak jsem byl rovnou přijat do třetího kola. Tomu se nedalo říct ne, a tak se stalo to, že jsem byl na fakultu přijat a vydal se cestou režie. Nicméně jsem na kameru nezanevřel a začal se jí věnovat z druhé strany. Natočil jsem pár videoklipů pro různé České interprety, například pro mého kamaráda a skvělého písničkáře Jakuba Ondru.

Uplatnění nacházíte i v divadle. Spolupracujete s Národním divadlem v Brně jako autor hudby na inscenaci Feminista, na komedii Lhář i inscenaci Jednou hole, jednou na nože (Divadlo J. Tyla v Plzni), tak i na oddechové konverzační grotesce Táto? (Ductus Deferens). A hudbu živě reprodukujete na jevišti. Jak se cítíte na scéně?

Na divadelní scéně se cítím jako doma. Největší zásluhu na většině mých divadelních spoluprací má režisérka Aminata Keita a dramaturg Jarek Jurečka, kteří působí v Národním divadle Brno a na různých menších, či větších scénách po Česku. Během studia na DAMU jsme si padli do oka, když jsem byl osloven pro vytvoření scénické hudby a živé reprodukci během inscenace na jevišti. Vše dopadlo výborně, inscenační tým fungoval dobře, a tak jsme po studiu začali spolupracovat profesionálně.

Jako divadelní režisér jste se představil monodramatem Po Fredrikovi pro Divadlo Apropo. Stejně tak interaktivním loutkovém detektivním příběhem Prokletí rodu Gordonů pro Studio Damúza. Jak se cítíte v roli režiséra? Jste na scéně raději jako herec, nebo je vám bližší herce vést?

Mnohem radši se věnuji režii, případně dramaturgické práci, či hudební režii a její živé reprodukci.

Vaší velkou láskou je hudba. Hrajete na klavír, flétnu i bicí. Na bicí hrajete v hudební skupině The Colorblinds, kde vystupujete se zpěvákem Jakubem Ondrou. A co zpěv, neláká vás? Jakou hudbu posloucháte v soukromí?

V soukromí poslouchám opravdu všechny žánry. Jako bubeník, a hlavně skladatel, potřebuji mít přehled od klasiky, až po nejmodernější elektroniku a například etnickou hudbu. Vzhledem k času, který denně strávím posloucháním ať už hlasu, nebo hudby pracovně, tak se ve volném čase snažím být v tichu. Bohužel jsem se ale stal v poslední době trochu závislý na poslouchání podcastů, takže asi musím odpovědět, že poslouchám spíše mluvené slovo. Zpěv jako takový nikdy nebyl mou silnou stránkou. Mám kolem sebe skvělé zpěváky a tak to přenechám jim.

Po vzoru maminky jste se vydal na studium alternativního a loutkového divadla na DAMU a vybral si režii a dramaturgii. Jednou jste řekl, že milujete možnost schovat tu duši do loutky… Platí to stále?

Do loutky schovat duši šlo, jde a půjde. Otázkou je, kdo se o to pokusí a jestli se mu to povede. Na světě je hezké to, že ten umí to, a ten zas tohle. Kdyby každý uměl všechno, byla by to nuda. Já se rád dívám na ty, kteří umí to, co já ne, je to pro mne inspirující

A co chvíle volna, jak je rád trávíte?

V poslední době se oddávám výletům do přírody, na chatu, či kamkoliv mimo civilizaci. Jsem vášnivým milovníkem historie, takže obrážím historická místa po Evropě. A jestli se mne chce někdo opravdu na dlouho zbavit, ať mě pošle na poznávací trasu s informačními tabulemi. Na takových místech většinou ztrácím pojem o čase a snažím se nasát co nejvíce nových poznatků a pocitů. Je to taková očistná kůra pro mou duši. Myslím, že návrat do přírody je pro člověka čas od času nezbytný. Přináší to slunce do duše. A já přeji všem čtenářům, ať mají všichni své slunce v duši, moc vám děkuji za rozhovor a klidné dny v této bouřlivé době vám všem.

Štěpán Krtička:

• Narodil se 19. 3. 1996 v Praze. Maminka je herečka, dabérka Hana Krtičková, otec je hudebník, režisér, dabér a pedagog Luboš Krtička, sestra herečka a dabérka Johanka Krtičková.
• Film a TV – Past na Ježíška, Vyprávěj, Život je ples, Taková normální rodinka, Ať žijí rytíři, Svatby v Benátkách, Modrý kód, Zemřít šťastný…
• Věnuje se dabingu a hudbě.
• Studuje na DAMU režii a dramaturgii loutkového a alternativního divadla.

Foto: archiv Štěpána Krtičky