Zeď, která brání svobodě
Banner

Zeď, která brání svobodě

Tisk

Zeď, perexUrčitě to jako knihomolové znáte. Někdy dostanete chuť přečíst si příběh, který vás nezavede do světa autorovy fantazie, ale do reality skutečných dnů. Příběh, který vypráví o osudu někoho jiného. O životě, který byl či je naprosto jiný než ten náš. Takové knihy nám přináší inspiraci a náhled do skutečnosti, jenž není zkreslená několikerým převyprávěním.

 

Přesně takovým příběhem je i kniha Zeď: Útěk z Maova nejtemnějšího vězení. Xu Hongci není spisovatel, ale obyčejně neobyčejný člověk. Tak jako vy, tak jako každý z nás. Jen se narodil v Číně roku 1933 a prožil dobu, kdy této zemi vládl jeden z nejkrutějších diktátorů. Mao Ce-tung. Tíhu komunistického režimu poznal Xu Hongci naplno. A rozhodl se o svém osudu vyprávět. Tady musím podotknout, že spolupráce s editorem Erlingem Hohem by od Hongciho skvělý tah. Myslím si, že Hoh uchopil čínštinu tak, aby byla dobře srozumitelná i pro náš západní svět. Alespoň mně osobně se kniha četla dobře.

Na příběh samotný mne nalákala oficiální anotace vydavatelství CPress.

„Pracovní tábory Mao Ce-tunga, známé jako laogai, se vyznačovaly ohromnou brutalitou. Byly vystavěny podle modelu sovětských gulagů, a přestože bylo reálně nemožné z nich uniknout, jednomu muži se to přece jen povedlo. Tento historický vzrušující thriller vypráví o jedinečném člověku, který se prodral na svobodu i za těch nejméně přijatelných okolností. Xu Hongci, mladý student medicíny toužící po profesuře, byl idealistou a věrným a oblíbeným členem komunistické strany. Ale jen do doby, než Mao Ce-Tung v únoru 1957 pronesl svůj slavný projev a Xu Hongci na jeho podkladě sepsal kritiku strany. Ta zapříčinila, že se ocitl mezi 550 000 Číňany, kteří byli na jaře roku 1957 nespravedlivě deportováni do pracovních táborů. Xu Hongci se rozhodl z tábora uniknout i přes mizivé šance na úspěch. Třikrát mu to nevyšlo, až nakonec v roce 1972, po 14 letech věznění, utekl. Pozoruhodný memoár Xu Hongciho Zeď popisuje jeho život od dětství až po konečnou zastávku v laogai a dále odvážný útěk z tábora, během něhož nebyl Xu Hongci dopaden a popraven, jako většina podobně smýšlejících spoluvězňů, ale dostal se opět na svobodu.“

Knížku jsme začala číst v momentě, kdy jsem ji poprvé otevřela. Hned v úvodu je dobře zpracovaná mapa Číny. I jako ženská se v ní skvěle orientuji a alespoň vím, kudy vedou Hongciho kroky.

Mám za sebou spoustu knih o koncentračních táborech, četla jsem i příběhy z ruských gulagů nebo severokorejských táborů. Ale čínské prostředí je pro mě nové. Proto oceňuji, že součástí knihy jsou citace z dobových novin nebo různé plánky a vysvětlivky. Tyto pasáže dodávají knize ještě větší důvěryhodnost a autenticitu. Hodně nás zavádějí do politiky a celkové atmosféry té doby. Možná proto si některé úryvky čtu velmi pomalu a opakovaně. Abych jako člověk do politiky moc nenahlížející, dobře pochopila, čeho jsem právě teď svědkem.

Osud samotného Hongciho je smutný a dramatický. A přece v něčem velmi obdivuhodný. Ukazuje nám, jakou sílu má lidská touha po svobodě, po přežití. Prostřednictvím hlavního hrdiny nahlížíme do pracovního tábora, odkud se lidé málokdy vrací. Hongci se nemíní podrobit osudu a bojuje sám za sebe. Hrůzy, kterých je svědkem mi nahánějí husí kůži. Není to snadné čtení. Mně osobně ale při překonávání dalších stránek pomáhá vědomí, že Hongci přežil, a tudíž se o jeho život obávat nemusím. Protože tenhle muž si mne dokázal získat a po celou dobu čtení jsem mu držela všechny palce i pěsti.

Od autobiografického románu Zeď: Útěk z Maova nejtemnějšího vězení nečekejte oddechové čtení. Ale příběh o brutalitě diktatury, která se nás Evropanů tolik nedotkla, a přesto jsme její pachuť okusili. Tahle knížka vás nenechá v klidu. Donutí vás přemýšlet o svobodě, o lidských právech a o minulosti, která utváří naši budoucnost. Já jsem to tak rozhodně měla. Ještě dlouho po dočtení poslední stránky mé myšlenky pluly právě těmito končinami. Příběh Xu Hongciho rozhodně doporučuji přečíst. A autorovi samotnému posílám veliké poděkování za to, že mě vzal někam, kde bych se nikdy nechtěla ocitnout. Děkuji pane Hongci, že jste přežil a ukázal světu to, co nechtěl nebo nemohl vidět.

Zeď

Název: Zeď: Útěk z Maova nejtemnějšího vězení (No Wall Too High: One Man´s Daring Escape from Mao's Darkest Prison )
Autor: Xu Hongci, Erling Hoh
Žánr: Světová literatura, Biografie, Literatura faktu
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2018
Počet stran: 328
Hodnocení: 95 %                                                    
Zdroj foto: CPress
Odkaz na web: CPress


 

Přihlášení



Autorské čtení

Načítám náhodné video z playlistu...

Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Jaroslava Mačková: „Pocit bývá tím základním. Ovšem vedou k němu různé cesty.“

jarka mackova 200Jaroslava Mačková (* 1966) pochází z Černčic na Náchodsku, kde stále bydlí. Vystudovala speciální pedagogii v Hradci Králové. Básnické tvorbě se věnuje již od gymnaziálních studií v Jaroměři. Ale nejen to, psaní ji baví natolik, že do...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Sakra čakra: Nebe nebo

nebe nebo 200V nakladatelství Pointa vyšla velmi zajímavá kniha Petra Neckáře s názvem Nebe nebo.

 

...

Výtvarné umění

La Realidad de Zlin aneb Zlín očima cizince

zlin 200Od 13. srpna bude ve zlínském Zlatém jablku k vidění výstava fotografií s názvem La Realidad de Zlin aneb Zlín očima cizince. Stojí za ní především vizážistka Misha Haba, dále fotograf Jan Salač a kamer...

Divadlo

Muzikál Pomáda

Pomada 200

K celosvětovým oslavám 40. výročí premiéry legendárního amerického muzikálu Pomáda na newyorské Broadwayi se připojila i stověžatá Praha a ta...

Film

Severský filmový podzim přinesl dvanáct mrazivých snímků

synove norskaFestival severské kinematografie nabídl pražským divákům od 14. do 18. listopadu celkem dvanáct mrazivých snímků. Deset novinek z posledních dvou let, barevně upravené a rozšířené titulky pro neslyšící a příběhy, které ...