Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Druhá světová válka stále patří k nejčastěji zkoumaným historickým skutečnostem.  Anglický historik Michael Burleigh, od něhož známe již Nové dějiny Třetí říše a Pozemské mocnosti, však v objemné, více než sedmisetstránkové knize MORÁLNÍ DILEMA probírá, co všechno se událo během druhé světové války, ale především se pokouší přiblížit, jak se nejen vojáci srovnávali se svým svědomím (pokud jim ovšem nějaké zůstalo), s páchanými (zlo)činy, najmě s bezbřehým zabíjením, ať již to bylo hromadné vyvražďování celých skupin obyvatelstva nebo plošné nálety, neřkuli jaderné údery. Poukazuje i na smýšlení civilního obyvatelstva, zpravidla vystaveného masivní propagandistické masáži.

Burleigh nahlíží „pod pokličku“ snad všech armád účastnících se válečných bojů, zkoumá chování k zajatcům i civilnímu obyvatelstvu. Dívá se na počínání ruských vojsk hnaných vpřed olbřímí nenávistí k německým vetřelcům i strachem z vlastních velitelů, kteří na velikost ztrát nehleděli. Přibližuje skutky německých válečníků, wehrmachtu i vražedných komand SS vyhlazujících nejen židy, ale vlastně kohokoli podezíraného ze sympatií k bolševismu (ostatně termín „židobolševismus“ prozrazoval, co je zapotřebí zničit). Obhlédne italská vojska, vypraví se na Dálný východ za japonskými válečníky, v jejichž brutalitě jako by ožívala dávná samurajská tradice. A samozřejmě jsou zastoupeny autorovi dozajista nejbližší západní spojenecké jednotky, které k poráženému nepříteli sice nepřistupovaly tak hrůzyplně jako Rusové, avšak rozhodně se nechovaly ani ušlechtile, ani nejednaly v rukavičkách.

Kniha si ovšem všímá i osobností velitelů (zvláště těch nejvyšších) nucených spolupracovat, a tudíž překousnout všeliké osobní averze. Burleigh třeba zmiňuje, že Winston Churchill z duše nenáviděl Stalina a jeho bolševické impérium, které se na úsvitu jeho existence dokonce pokoušel zničit, když se aktivně zapojil do občanské války v Rusku, ale přesto se během druhé světové války stali spojenci.  Přesně podle dávného pořekadla, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Což rovněž objasňuje, proč leckteré přední osobnosti národů začleněných do koloniálních říší a násilně v nich udržovaných pokukovaly po Hitlerovi jako případném spojenci v boji proti kolonizátorům.

Snadno vytušíme, že blahosklonné západní mocnosti si Hitlerovu Třetí říši vlastně samy vypěstovaly, když ji pokládaly za jakýsi val proti pronikání ruského bolševismu, který považovaly za hrozbu pro civilizaci. Je známo, že (nejen) britské aristokratické špičky – nemluvě o tehdejší Společnosti národů -  byly fašismem a nacismem mnohdy okouzleny, že německým i italským územním nárokům ustupovaly – a když se na podzim 1938 vrátil Chamberlain do Londýna s podepsanou Mnichovskou dohodou, velkohubě prohlašoval, že „zajistil mír pro naši dobu“.  To vysvětluje, proč nacismus byl dlouhou dobu vnímán jako společensky přijatelný, vždyť „aureolu“ nelidskosti si získal až během války. Burleigh sleduje kořeny osudových událostí daleko do minulosti, až na bojiště první světové války, odkazuje i na zmatky, které následovaly těsně po jejím skončení.

Ostatně rusko-německý pakt z roku 1939 bývá často přetřásán jako dohoda dvou krvavých diktátorů, ovšem ti se vnímali jako úhlavní nepřátelé. Pro nacisty byla komunistická strana zásadním protivníkem, stejně jako u Stalina to platilo pro nacismus. Ale podle všeho Stalin, s nímž se západní státy odmítaly před válkou jakkoli dohodnout, uvěřil Hitlerovi více, než bylo záhodné, dokonce vracel uprchlíky, kteří do Sovětského svazu uprchli před nacismem – Burleigh vypátral svědectví německé komunistky, která okusila věznění jak bolševické (kvůli ilegálnímu přechodu hranic), tak nacistické.

Morální dilema se dotýká i odvrácené strany válečných běsnění, a sice zřídkavých, přesto se vyskytujících projevů lidskosti – třeba židovské obyvatelstvo odsouzené k záhubě se pokoušeli zachránit i jiní lidé než nejznámější Schindler a Wallenberg. Burleigh ale přitom upozorňuje, že na holocaustu se podíleli nejen nacisté, ale i neněmecké národnosti se silným podílem „lidového“ antisemitismu – patří sem Poláci, Ukrajinci, Litevci, Lotyšové. Musíme pak vnímat s podivem, že leckdy se třeba na Ukrajině nebo v Lotyšsku velebí domácí kolaboranti, kteří si zadali s nacismem, jen proto, že také bojovali (společně s nacisty) proti bolševickému Rusku.

Ačkoli Burleigh načrtává takříkajíc celosvětový záběr, nalezneme u něho také zmínky o dění v Čechách – včetně atentátu na Heydricha  a následném vyvraždění Lidic.  Píše: „Ti, kteří namítají, že Lidice byly čímsi takřka bezvýznamným ve srovnání s nacistickým barbarstvím vůči Židům nebo jiným civilistům v okupovaném Sovětském svazu, své protesty přehánějí. Příběh této vesnice je bolestně dojímavým příběhem, obecně srozumitelného výkladu dění, jež by se jinak běžnému chápání vymykalo.“ (s.352)

Kniha, spolehlivě přeložená Gerikem Císařem, obsahuje i ojedinělé odkazy na dobové filmy, které předválečnou i válečnou realitu odrážely – například na nacistický dokument Věčný Žid či americký snímek I katové umírají. Jen u poválečného italského eposu, v knize zavádějícně pojmenovaného 1900, nalezneme nepřesnost: správně by se v češtině měl nazývat Dvacáté století, neboť právě o něm vypráví. Burleighovi lze vytknout jedině to, že více nepracoval právě s filmovou produkcí, která velice názorně dokládá, jak ve všech zúčastněných státech – v Německu, Sovětském svazu, Itálii, Japonsku, Anglii i USA -  fungovala propaganda, jaký obraz (pseudo)reality se vytvářel a k jakému smýšlení bylo publikum vedeno.

Michael Burleigh: Morální dilema. Dějiny druhé světové války
Přeložil Gerik Císař
Vydalo nakladatelství Academia, Praha 2016. 732 stran.
Hodnocení: 90 %
http://www.academia.cz/moralni-dilema-dejiny-druhe-svetove-valky.html
Foto: Academia