Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Skupina umělců z Akademie výtvarných umění upozornila v uplynulých dnech prostřednictvím médií, petice i dokumentů na situaci v akciové společnosti Krátký film Praha, žádají ministerstvo kultury, aby konalo. V interpelaci na ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) na to upozornila poslankyně Marta Semelová (KSČM).

„Někdejší státní podnik Krátký film byl v 90. letech zprivatizován, čímž stát přišel o kontrolu nad významnou částí našeho kulturního dědictví. Nově vzniklá akciová společnost Krátký film Praha získala přibližně 50 tisíc položek, kamerové negativy a filmové kopie, ale i unikátní autorské loutky z českých animovaných filmů, jejichž autory jsou například Jiří Trnka, Hermína Týrlová nebo Karel Zeman. Říkám přibližně, protože v průběhu privatizace nevznikl soupis majetku a soukromý majitel začal rozprodávat filmové loutky a vytěžovat archiv, aniž by z prodeje vysílacích práv cokoli odváděl Státnímu fondu kinematografie,“ uvedla Semelová. Podle zveřejněných informací Krátký film Praha již roky nic nevyrábí, prodává pouze vysílací práva.

„Mezi jeho zákazníky patří například i veřejnoprávní televize, a to aniž by odvedl jakoukoli část zpět do výroby konkrétně Státnímu fondu kinematografie,“ dodala. Hermana se zeptala, zda má jako ministr kultury přehled o tom, v jakém stavu se archiv nachází, v jakých podmínkách jsou sbírky uchovávány a zda se jim dostává potřebná odborná péče. Dále, zda ví, kolik originálních loutek z animovaných filmů a pohádek bylo současným majitelem rozprodáno a kolik jich v archivu ještě zbývá, zda připravuje změnu legislativy, která by umožnila provést inventarizaci archivu Krátkého filmu, požádala též o přesnou specifikaci nakládání s autorskými a výrobními právy a která zajistí kontrolu státu nad naším kulturním dědictvím?

Důležitá součást kulturního dědictví

Herman uvedl, že ministerstvo kultury ze své pozice nemůže jakkoli zasahovat do činnosti soukromoprávních subjektů. „Nemůže tedy žádným způsobem dohlížet na archiv Krátkého filmu ani zajistit jeho zpřístupnění. Ministerstvo kultury nedisponuje soupisem majetku, který po transformaci ze státní organizace na počátku 90. let přešel na společnost Krátký film. Právo hospodaření s originálními nosiči kinematografických děl vyrobených v organizaci Krátký film v době od 28. srpna 1945 do 31. prosince 1964 přísluší dle autorského zákona Národnímu filmovému archivu. Krátký film Praha ale odmítal toto právo Národnímu filmovému archivu uznat a hmotné substráty zadržoval. Na základě tohoto rozdílného postoje k výkladu zákona spolu byly tyto dva subjekty v soudním řízení, jež bylo posléze ukončeno vzájemnou smlouvou. V současné době probíhá jejich komunikace v rámci standardních obchodních vztahů. Vysílání předmětných filmů je tedy možné,“ řekl.

Semelová uvedla, že to chápe, nicméně skupina umělců očekává od ministerstva kultury přece jenom, že něco konat bude. Určitá kontrola by podle ní měla být co se týče nakládání s penězi. Upozornila na to, že akciová společnost Krátký film Praha měl výnosy za rok 2007 - 13,5 milionů korun, za rok 2008 - 23 milionů, za rok 2009 - 99 milionů korun, o rok později 24 milionů, dále 11,5 milionů, 13 milionů, v roce 2013 - 14 milionů, v roce 2014 - 20 milionů a tak dále. Herman odpověděl, že souhlasí, že se to týká důležité součásti našeho kulturního dědictví. „Souhlasím s vámi, že by měly být ty zisky investovány zpět do rozvoje. Ale tady jsou jaksi legislativní možnosti velmi omezené. Lze to jedině na základě smluv, které jsou a které podle mých informací nefungují špatně, ale bohužel ta možnost je do značné míry omezena platnými právními předpisy,“ reagoval Herman.