Padesátka je možná ten správný věk na to, aby člověk rekapituloval, ohlédl se a možná i zavzpomínal - pokud je na co - formou knižních memoárů. V případě čerstvé padesátnice Aleny Mihulové to sedí v každém ohledu. Jednak už v životě leccos prožila, zahrála i natočila, ale především měla to štěstí, že byla životní partnerkou jednoho z nejlepších českých režisérů - Karla Kachyni. Byl to on, kdo ji obsadil do Sestřiček i do Krávy, aby tak ovlivnil její další uměleckou kariéru. O tom je ostatně kniha nazvaná Můj život s Karlem Kachyňou (i bez něj), kterou napsala ve spolupráci s publicistkou Alexandrou Stuškovou.
V knížce vzpomíná herečka nejen na natáčení, spolupráci a partnerský život s Karlem Kachyňou (1924 - 2004), ale velký prostor nechává vyprávění o svém dětství, rodičích, sestře i prostředí, v němž vyrostla. Byly to skromné poměry, z nichž vzešla, přesto už tehdy chtěla být herečkou, vystudovanou herečkou. A i když se jí to podařilo, dostat se na uměleckou školu byl docela oříšek, a to i když měla za sebou hlavní ženskou roli a partnerství s Jiřinou Jiráskovou v Kachyňově filmu.
Zatímco v kapitolách, kde vzpomíná na své brněnské dětství, kamarády, studium či éru elévky nešetří příhodami a barvitým vyprávěním, při vzpomínkách na život se slavným kumštýřem váží každé slovo, rozhodně zbytečně nekošatí a ani nezachází do kdovíjakých detailů. Neopěvuje. Ale i tak se čtenář dozví, jaký byl Karel Kachyňa za kulisami, jaký byl člověk v obyčejném životě. A to je cenné, zvláště pro ty, kteří znají Kachyňu jen coby profíka a perfekcionalistu.
Autobiografii Aleny Mihulové, která líčí svůj život od narození až po setkání s režisérem Slávkem Horákem, který ji obsadil do v současné době vynášeného filmu Domácí péče, obohacují i vzpomínky herců Stanislava Zindulky, Ondřeje Vetchého a Radka Holuba, již zmiňovaného Slávka Horáka, sestry Dany nebo dcery Karolíny. Všechny tyto výpovědi jen dotvářejí sympatický obraz herečky i ženy, o níž jsme toho zase až tak moc nevěděli.
Jistě, znali jsme Sestřičky, Džusový román, Krávu, televizní seriál Tři králové nebo televizní film Městem chodí Mikuláš, věděli jsme, koho že to měla za manžela, že byl o jednačtyřicet let starší a že s ním má dceru, ale to bylo asi tak všechno. Díky této memoárové knize se situace mění. Alena Mihulová "odtajnila "své soukromí a nabídla zajímavé vyprávění, která strhne od začátku do konce. Upřímností, otevřeností a přesto jakousi elegantní decentností, což zřejmě padá i na vrub "editorky" Alexandry Stuškové.
Dalším sympatickým znakem této pozoruhodné knihy jsou i nepříliš známé fotografie ze soukromí, ale stejně tak kompletní přehled filmové, televizní a divadelní práce Aleny Mihulové. A není toho málo, zvláště těch divadelních rolí je poměrně hodně, podstatně více než těch filmových. Na druhé straně je jasné, že si herečka umí vybrat a nehraje v každé filmové či televizní blbině. Pokud však cítí velkou roli, jde po ní a do ní jako buldok, což dokládá právě svou Vlastičkou v Domácí péči. Povedly se jí však memoáry - k radosti její i těch ostatních, kterým je blízký český film a jeho velká jména.
Můj život s Karlem Kachyňou (i bez něj)
Autor: Alena Mihulová/Alexandra Stušková
Žánr: Memoáry
Nakladatelství: XYZ ve společnosti Albatros a. s.
Rok vydání: 2015
Hodnocení: 100 %
Foto: autor
| < Předchozí | Další > |
|---|
Napsat knihu o nějakém slavném herci, to dnes dokáže kdekdo. Jenže ne každý z mnohých vydavatelských počinů, jimiž jsou zaplaveny regály českých knihkupectví, je skutečně tak hodnotný, aby mělo smysl ho vůbec vzít do ruky. To, co novinářka Blanka Kova...
Máj - lásky čas. Jaro je v plném květu a omamná vůně vítězství se line osvobozenými pražskými ulicemi, jež se stávají němými svědky příběhů se šťastnými konci i přívalů radosti vyvěrajících z návratů, setkávání a toliko kýžené t...
Film Živý terč si v roce 1993 vysloužil velké ovace na poli akčních filmů. Tento napůl lyrický a umělecky sestříhaný příběh nám ukazuje, že jeden člověk dokáže změnit co se děje. Jen na to musí být dost velký frajer. Hned na začátku filmu honí...