Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V jednom z dalších pokračování devítidílné komiksové řady tzv. „Českého století“ od roku 1918 do roku 1992 se autor Pavel Kosatík spolu s výtvarníkem Markem Rubcem věnují dalšímu klíčovému okamžiku našich moderních dějin. Pomnichovské době, kdy v Londýně uvažuje prezident Beneš o poválečném uspořádání našeho státu. Cílem autorů bylo opět nabídnout svůj civilní pohled do zákulisí politického dění, které ovlivnilo dějiny Československa. Poukazují na to, že za všemi rozhodujícími momenty naší historie stály především konkrétní osobnosti, které rozhodovaly o politickém dění.

Autoři nabízejí působivý pohled do mysli těchto osob. Hlavními aktéry tohoto příběhu jsou Edvard Beneš (druhý československý prezident), Jan Masaryk (československý vyslanec ve Velké Británii, ministr zahraničí v londýnské exilové vládě), Winston Churchill (ministerský předseda Velké Británie), Reinhard Heydrich (zastupující říšský protektor v Praze), Sergěj Ingr (bývalý legionář, velitel armádního sboru před Mnichovem, ministr obrany v londýnské exilovévládě), Wenzel Jaksch (člen německé sociálně demokratické strany dělnické, který prosazoval tzv. aktivistickou politiku proti Hitlerovi a v exilu se stavěl proti Benešovi), František Moravec (legionář, vojenský zpravodajec, řídil z londýnského exilu naši zpravodajskou službu; brigádní generál) a Emil Strankmüller (vojenský zpravodaj, spolupracovník F. Moravce).

Podle scénáře Pavla Kosatíka výtvarně tentokrát ztvárnil Marek Rubec svoji komiksovou verzi událostí, kdy Češi po Mnichovu přišli o svůj stát. Prezident Beneš odjíždí do exilu do Londýna a spřádá plány na obnovu poválečného Československa. Jako jeden z mála věří, že mocnosti Hitlerovské Německo porazí. V září 1941 Beneš prohlašuje: „Mým hlavním cílem je oduznání Mnichova. Proč Britové přijali Mnichov: protože uvěřili, že Němci jsou v právu. Jak ho oduznají: když uvěří, že jsme v právu my. A před tváří celého světa.“ Aby mohl tyto své cíle naplnit, bylo nutno udělat z Československa nejen oběť nacismu, ale také spolubojovníka velmocí v boji proti němu. K tomu bylo nutno vytvořit situaci, která by tomuto plánu napomohla. A atentát na říšského protektora se jevil jako velmi vhodná možnost. Jen tak mohl Beneš uvažovat o plánu číslo dvě: aby se nemohl již nikdy Mnichov opakovat, je nutno „zjednodušit“ národnostní strukturu obyvatelstva vyhnáním milionů sudetských Němců.V temných barvách, jakoby v přítmí, kreslí Marek Rubec celý příběh. Všimneme si celkové ponurosti, postavy jsou vykreslovány se zřetelem na detaily, jednotlivé obrázky působí jako snímky filmu. V útržcích rozhovorů se dozvídáme cosi podstatného o Benešovi a jeho úvahách. Navzdory velmi neveselým vyhlídkám Beneš stále píše, přemýšlí, kalkuluje. Zpravodajové komentují jeho odlet do Londýna: „Měl čuch, že? Druhej den už seděl na Hradě Hitler.“ „Šéf má čuch vždycky. Poznáš sám.“ Beneš ví, že bude válka, a vede spolu se svými informátory zpravodajskou válku s Hitlerem novými prostředky, doma do té doby nemožnými. Plukovník František Moravec, šéf československé exilové zpravodajské služby, o

něm říká: „Když jsem za ním tady v Londýně poprvé šel, říkal jsem si: Koho uvidím? Čekal jsem toho nejponíženějšího politika na světě… Ten nejporaženější prezident věří ve vítězství nad Hitlerem jako nikdo jinej na světě, na to vemte jed. Uměl bych si představit, že v něm uvidímčlověka, co ve vítězství věří. Ale on to má ještě jinak. Beneš to, že vyhrajeme, ví. On ví, že Hitler nakonec navzdory všemu padne. On ví, že z týhle války stejně jako z tý minulý vzejde nový Československo. A že se zas narodí v exilu.“ Proti Benešovi v exilu byla řada lidí. Exil v žádném případě nebyl jednotný. Náš stát tehdy existoval pouze v srdcích svých lidí. Očima zpravodajů byl Beneš vlastně taky zpravodaj. Znal cenu informací. Začal s nimi dělat už za války v Paříži, dříve než všichni ostatní. V Londýně mu informace nosila řada lidí. Churchill ho jediného zval na oběd a řekl: „Nevíme, jestli Británie půjde do války pro Československo. Ale víme, že dokud nebude Československo svobodné, nebude na této zemi mír.“ Zlatá slova, platící dnes jako tehdy. Vychází najevo, že Beneš se obával druhého Mnichova, a proto dělal všechny z jeho úhlu pohledu důležité politické kroky k získání garance poválečných hranic našeho státu. A dosáhl svého. 16. prosince 1941 vyhlásila exilová vláda válku všem státům, které byly ve válce s Velkou Británií, Sovětským svazem a USA. Československo se stalo členem protihitlerovské koalice. 27. května 1942 byl spáchán atentát na Heydricha, který měl krvavé následky, ale který přinesl československému odboji respekt celého svobodného světa. 5. srpna 1942 odvolala britská vláda svůj podpis pod mnichovskou dohodou a se stejným prohlášením vystoupil i de Gaullův francouzský národní výbor. Tento díl končí odsunem Němců.

Tyto příběhy jsou pro nás velmi důležité. Poznat svoji historii a poučit se z ní zvyšuje pravděpodobnost, že ji nebudeme muset prožívat znovu. Komiks doporučuji všem, kteří se o naši zapeklitou historii zajímají, mají rádi komiksová zpracování našich dějin a zajímají se o zákulisní jednání a motivace politiků. Mohou naleznout řadu paralel s dnešní situací a třeba jíi více porozumět.

Češi 1942: Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha

Autoři: text Pavel Kosatík, výtvarné zpracování Marek Rubec
Žánr: komiks
Nakladatelství: Česká televize, Mladá fronta a.s.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 80
Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: Česká televize, Mladá fronta a. s.