Lucie Trmíková: „Přijďte si poslechnout krásná slova plná barvy, života, touhy, lásky i bolesti.“
Kultura21.cz

Lucie Trmíková: „Přijďte si poslechnout krásná slova plná barvy, života, touhy, lásky i bolesti.“

Dvoji domov 200V Experimentálním prostoru NoD se dnes odehraje premiéra inscenace Nebeský-Trmíková-Prachař: Dvojí domov / z Čepa, a proto jsme oslovili paní Lucii Trmíkovou, která je zde herečkou i scenáristkou. Co má předat toto dílo Jana Čepa a proč byste si jej neměli nechat ujít? To se dozvíte právě v tomto rozhovoru.


Lucie Trmíková, David Prachař a Jan Nebeský, to je trio, které je s Experimentálním prostorem NoD pevně spojeno. Jak byste jej charakterizovala? A jak se vám společně pracuje?

Už jsme za ta léta spolupráce tak propojeni, že nám stačí velmi málo k tomu, abychom se vzájemně pochopili, netřeba mnoho slov. Navíc nás zajímají podobná témata, nemusíme se vzájemně o ničem přesvědčovat, nemusíme si vzájemně nic dokazovat. Je to velmi svobodná a uvolněná spolupráce. Je to radost z tvorby a ze setkání.

Jan Nebeský je váš manžel. Je to v tomto ohledu ku prospěchu věci? Nedohadujete se moc kvůli práci a nenosíte si tak práci domů?

Je to naprosto perfektní, našli jsme jeden ve druhém partnera, kterého respektujeme a který nás obohacuje. Domů si práci nosíme a není to vůbec špatné :)

Vy sama jste herečkou a scenáristkou. Kde se cítíte víc „doma“? U papíru s textem nebo na jevišti?

Mám to štěstí, že se oba ty obory propojují a snoubí, je pěkné, když můžu od začátku přemýšlet o tom, jaké téma bychom mohli zpracovat, když pak můžu dělat scénář a nakonec v tom i hrát. Vnímám to jako velký dar.

Je to pro vás obecně jednodušší hrát v něčem, k čemu jste psala scénář nebo to ani nevnímáte?

Není to jednodušší, ale těžší, protože jsem pak při zkoušení ke scénáři dost kritická, mám většinou tendenci škrtat.

Dvoji domov

Tento rozhovor je spojen s novou inscenací Dvojí domov / Z Čepa. Můžete nám o ní něco říci?

Jan Čep je jeden z mých nejmilejších spisovatelů. Před více než dvaceti lety jsem dostala od svého muže knihu jeho povídek a hned napoprvé mě jeho dílo úplně uhranulo. Dotknul se mého srdce, pamatuju si, že se do mě některé věty úplně zaryly, často se stalo i to, že mi vytryskly slzy nad nějakou větou, slovním spojením, které jakoby se dotýkalo něčeho, co je hodně hluboko v člověku. Je to autor, ke kterému se stále vracím, jako třeba k poezii Bohuslava Reynka, která je v něčem Čepovi podobná: oba, Reynek i Čep, dokážou popsat nejniternější hnutí duše tak autenticky a přirozeně, jak to mám ráda. Reynkovu poezii jsme už zapracovali do několika našich představení a okolo Čepa jsem pořád kroužila a uvažovala, jakým způsobem ho na divadlo převést. Je to totiž velmi obtížné, protože jeho povídky docela postrádají vnější dramatický příběh, u něj se ta největší dramata odehrávají v duši.

Co je nejdůležitějším poselstvím, které chcete divákům prostřednictvím tohoto představení předat? Má to co do činění právě s důležitými hodnotami jako je víra nebo rodina?

Jsou to taková tři témata, která se vinou celým Čepovým dílem a která jsou také hlavní osou scénáře: cesta, láska a smrt. A hlavním poselstvím je pro mne asi výzva k tomu žít svůj život opravdově, hledat svou pravou tvář, umět vzít všechny své touhy, lásky, ale i úzkosti, zklamání a bolest a celému svému životu dávat barvu a šťávu. Nepřežívat, nebýt jen pozorovatelem. Hledat to sladké jádro, které je v nás, i když riskujeme, že si polámeme všechny nehty, než se k němu dostaneme.

Myslíte si, že představení jako je toto může lidi přivézt ke čtení? Že by si po zhlédnutí Dvojího domova chtěli přečíst knihu?

V to doufám, to by bylo pěkné.

Na závěr vás poprosím o pozvání na hru Dvojí domov / z Čepa pro naše čtenáře.

Přijďte si poslechnout krásná slova plná barvy, života, touhy, lásky i bolesti. Přijďte si poslechnout nádhernou hudbu Martina Dohnala, která těmto slovům ještě dodává další rozměr. A přijďte se podívat, jak Igor Korpaczewski maluje svou krajinu inspirovanou Čepovými slovy.

Děkuji za rozhovor!

Tak nezapomeňte, premiéra se uskuteční 29. září v NoD a na našem webu budete moci vyhrát vstupenky na některou z repríz.

Zdroj foto: NoD


 

Přihlášení



Tetování jako rozsudek smrt

Kruté a napínavé. Tak lze stručně charakterizovat knižní detektivku „Inkoust – Tetování jako rozsudek smrti“, jejíž autorkou je Alison Belshamová, rodačka z města Hampshire ve Spojeném království, která žije a pracuje v Edinburghu. Kniha Zlín ve společnosti Albatros Media a. s.

Reniin deník- deník dívky, která milovala život

Renia si ve svých čtrnácti letech začne psát deník, který se stává jejím nejlepším přítelem. Jak sama říká, jemu může svěřit vše, aniž by se musela bát prozrazení nebo posuzování z jeho strany. Nemůže tušit, že kromě svých starostí a radostí, mu svěří i budoucí události, o kterých se jí nesnilo ani v tom nejhorším snu. Nakladatelství Zeď s.r. o.

Rozhovor

Samo Alexander, Pressburger Klezmer Band: Som najradšej, keď je na pódium zábava

sam perexPostupne sa dostávame ku Klezmeru zo Slovenska. Začalo to predchádzajúcim CD, kde sme mali jednu pieseň z Vyšných Rastlavíc. Kedysi sme nevedeli, že sa hral na Slovensku, v súčasnosti sme v rôznych knihách naš...

Hledat

Na svém albu oslavuje Lucie Bílá své autory - Ondřeje Soukupa a Gabrielu Osvaldovou

Jedenadvacet hitů a známých písní a závěrečná novinková nahrávka Salto mortale přináší album s všeříkajícím názvem Lucie Bílá/Ondřej Soukup/Gabriela Osvaldová. Album mapuje spolupráci výjimečných umělců, kteří si sedli umělecky a lidsky už začátkem devadesátých let.
Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno

Z archivu...

Čtěte také...

Sladký - nesladký domov

slad200Sladký domov, je nová hra od maďarského spisovateľa Gyorga Spiró, ktorá bola uvedená Slovenskému publiku 5. mája v podaní režiséra Juraja Bielika. Hlavnú úlohu Milky si v nej zahrala Elena Podzámka a jej pomocníkom bol Ujo Lisný, ktorého si zahral Peter ...


Literatura

Vždycky je to manžel… nebo nejlepší kamarádka

Vzdycky manzel perexKate, Jenny a Aubrey neměly nic společného. Kate byla bohatá a divoká kráska, pro kterou neplatila žádná pravidla. Aubrey pocházela z chudé a neúplné rodiny a snažila se utéct před svou minulostí. Jenny byla bystrá, hezká a...

Divadlo

Tomáš Baťa ožil prostřednictvím Gustava Řezníčka

bata-tomas 200Městské divadlo Zlín nechalo ožít Tomáše Baťu, ševce, podnikatele, starostu, jednoduše velkou osobnost nejen českých dějin. Nesnažilo se o žádnou životopisnou hru ani nudný výklad, šli na to po svém a velmi dobře. Režisér Dodo Gombár a př...

Film

Polednice a dnešní doba

poled200Jak mohla vzniknout děsuplná pověst o zalknutých dětech, jak ji působivě zpracoval Karel Jaromír Erben v Kytici? V jejím filmovém ztvárnění, pořízeném před patnácti léty F.A.Brabcem, si onu pod plachetkou osobu, o berličce a s hnáty křivými, zahrál Bol...