Kultura21.cz

Svět se vlivem globalizace (jakoby) zmenšuje, to pociťuje asi každý z nás. Jeden by si mohl myslet, že když lidé žijí v multikulturních prostředích, že začnou být více tolerantní a otevření. Praxe ale tuto domněnku úplně nepotvrzuje. Například nyní představovanou knihu napsala švédsky píšící finská autorka o muslimské menšině. Trochu zmatek?

Příběh, se kterým přichází Johanna Holmström, nás přivádí do rodiny, jejíž hlavou je otec, muslim, původně z regionu Maghreb. Jeho manželka, rodilá Finka, kvůli svatbě musela konvertovat k islámu. Zatímco otec je spíše „sváteční“ muslim a dodržuje pouze vybraná pravidla, matka se do víry dala naplno a prožívá ji každou částečkou zahaleného těla a terorizuje tím především jejich dvě dcery, Samíru a Lejlu. Jednu příhodu za všechny – čas Vánoc, které se dle islámu neslaví a školní besídka dopadne tak, že matka Lejlu zamkne doma. To už je přespřílišný přetlak a tak Lejla vysklí okno a vyskočí ven, aby se povinné události zúčastnila.

Dívky to ale mají těžké i bez neustálého dohledu své matky. Ať už se jedná o jejich vrstevníky, kteří je šikanují, nebo celkově o společnost, která je diskriminuje, přesto, že obě jsou rodilé Finky, ať už kvůli barvě pleti nebo víře. „Nikdo se mě neptal, co chci. Co umím. Umím matiku. Vědělas to? Chtěla jsem na ekonomku, na vejšku. Nakonec jsem se ani nikam nehlásila, začala jsem prostě pracovat u Rašída v bistru, uklízet špinavý talíře, jak to ostatně budu dělat celej život, když se vdám, a je to, jako bych měla potvrdit to, co všichni už dávno vědí. Že na nic jinýho stejně nemám, chápeš, protože můj mozek je nějak horší, když jsem holka, muslimka a navíc, jak si přece myslej, cizinka.“

Samíra, starší z dcer, se snaží od rodiny odpoutat a odchází do vlastního bytu, potkává Pitera, který jak se zprvu zdá, patří k partičce místních skinheadů. Mladší Lejla si mezitím „užívá“ přehnané pozornosti spolužáků a prožívá opravdu podivný vztah se svou nejlepší kamarádkou Lindou, který je ale před veřejností skrytý.

Jednoho dne se situace ale ještě přiostří. Samíra je nalezena v bezvědomí a stala se tak tím, čeho se nejvíc obávala, „asfaltovým andělem“. Především mladší sestra Lejla je tímto zaskočena a hledá odpovědi na to, co se stalo. Dozvídá se o vztahu Samíry s Piterem a začíná ji být jasné, odkud zřejmě vítr vane a konfrontuje se s matkou: „…a že si myslím, že tehdy v noci byla u Samíry. Že se pohádaly a že obec si usmyslela vyřešit problém tím, že Samíra bude mít nehodu, a pak se stalo, co se stalo.“

Je zde patrné, že život muslimů nesvazují pouze přísná pravidla, ale i náboženská obec, která „řeší“ problémy svých nehodných oveček dost nestandardně. Mně to opětovně donutilo přemýšlet nad tím, zda je vhodné vychovávat děti ve víře rodičů. V ideálním světě (ve kterém bohužel nežijeme) by to bylo tak, že se člověk v určitém čase rozhodne sám, zda chce přijmout nějakou víru za svou.

Kniha přináší velice emotivně vypjatý příběh, který vás nenechá ji nedočíst. Máte možnost se dozvědět spoustu nových informací o lidech, kteří přijali islám za svoji víru a o kterých se běžně nehovoří.

Asfaltoví andělé/Asfaltsänglar

Autor: Johanna Holmström
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2014
Počet stran: 353
Hodnocení: 80 %
Zdroj foto  www.knihazlin.cz