Soumrak – nový kultovní román Dmitry Glukhovského

Soumrak – nový kultovní román Dmitry Glukhovského

Soumrak 200Dlouho jsem přemýšlela, jak začít svůj článek o velmi výrazném románu ruského autora, až jsem při opětovném listování knihou narazila na tento odstavec: Mnohem později jsem pochopil záměr člověka, který napsal tyto stránky: příběh, který vyprávěl, připomínal bažinu. Stačilo do ní vstoupit – přičemž vůbec nebylo nutné číst knihu od začátku – a nebylo možné přestat, dokud zbývaly nějaké nepřečtené stránky. Autor jakoby záměrně kladl uprostřed stránek pasti a lákal neopatrného čtenáře přísliby budoucích tajemství, naznačoval výjimečnost prožitků a současně s tím nedovoloval ani na okamžik zapochybovat o tom, že popisované události jsou skutečné.(strany 19/20)

Ano, výstižněji bych autorův styl popsat nedokázala. Přesně taktové pocity mnou cloumaly, když jsem četla a četla a četla, protože jsem potřebovala co nejdříve dojít na samý konec. Dozvědět se, jak to dopadlo s překladatelem, kolem kterého se začaly dít podivné věci, i s výpravou španělských conquistadorů v šestnáctém století, jejichž zprávu právě překládal ze španělštiny do ruštiny.

Román má dvě vrstvy, dva příběhy, které měly běžet rovnoběžně vedle sebe, jenže ony se propojily, zkřížily, změnily směr. A tak jde překladateli, který přijal starý překlad jako zakázku, najednou o život. Stejně jako jde o životy oněch Španělů, kteří se v šestnáctém století v Mexiku prodírali džunglí a hledali dávné texty, možná i zlato. Stejně jako se kdysi probouzeli démoni chránící tajemství starých Mayů, probouzí se i démoni na konci roku 2012 v prosincové Moskvě.

Odložil jsem listy stranou a promnul si spánky. Pozvolna jsem přivykal myšlence, že mezi událostmi popsanými v deníku a mým životem existuje tajuplné spojení, zvláštní synchronizace, která očividně pořád sílila. Byl jsem ochoten předpokládat, že děsivý výkřik, který jsem slyšel na domovním dvoře, nebyl ničím jiným než ozvěnou oněch duchů deštného pralesa, které conquistadoři vytrhli z věčného spánku.

Jaguár v Moskvě? Na mém dvoře? Asi bych měl prolistovat bulvární tisk za poslední týden – třeba tam narazím na zprávu o šelmě na útěku. Pokud kniha, jak jsem se domníval, se opravdu může pochlubit magickými vlastnostmi, pomocí nichž dokáže narušovat realitu a promítat do ní vlastní události, neovlivnila nějakého hlídače zvířat tak, aby zapomněl zajistit mříž u některé klece v zoo u stanice Krasnopresněnskaja.

Moje dobrodružné teorie by nejspíš pochopili jen moskevští psychiatři, ale to mi bylo srdečně jedno. Rozhodl jsem se, že si své úvahy zatím ponechám pro sebe, protože mi bylo naprosto jasné, že ať zasvětím do svého tajemství kohokoli – přítele nebo policistu – každý mi určitě poradí jen to, abych démony zaháněl pravidelnými dávkami psychofarmak – a kdybych měl smůlu, mohli by mě dokonce strčit na kliniku.
(strana 168)

Soumrak

Překladatel Dmitrij Alexejevič prostě prožívá cosi neuvěřitelného, fatálního. Horečnatě pokračuje v překladu, jako kdyby čas přestal být jeho pánem, jako kdyby se blížil konec světa, který jenom on může zachránit tím, že získá celý text dávného spisku a že mu porozumí…

Velmi dobře vystavěný sci-fi román nenechává čtenáře na chvíli v klidu. Autor si pohrává s jednotlivými pasážemi, proplétá je, stupňuje napětí, aby na chvíli nechal oddychnout u šálku čaje. V rychlém tempu popostrkuje svého nemastného neslaného hrdinu k splnění jeho mise – zachránit svět, který stojí na samém kraji propasti. Dmitry Glukhovsky umí velmi přesně střídat v pravidelných dávkách spalující napětí s chvilkami odpočinku, v nichž nechává svou hlavní postavu filosofovat nad současným světem, obnažovat lidstvo jako celek i chování jednotlivců. Tyto pasáže však nezneužívá ve velkém, vždy v přesný okamžik udeří novou vlnou adrenalinu, takže si čtenář brzy připadá jako na lochnesce, která ho veze ve střídavém rytmu zběsile k velikému, nečekanému finále.

Jde o opravdu velmi zdařilý román, který byl inspirován zprávami o konci mayského kalendáře a který velmi umně odpovídá na romány Dana Browna v ruském všeobjímajícím stylu. Kvalitě knihy přispěl velmi dobrý překlad Rudolfa Řežábka.

soumrak Glukhovsky

Dmitry Glukhovsky (Dmitrij Gluchovskij) se narodil v roce 1979 v Moskvě, základní vzdělání získal v moskevské škole V. D. Polenova s rozšířenou výukou francouzského jazyka. Čtyři a půl roku žil v Jeruzalémě, kde vystudoval mezinárodní vztahy. Pracoval jako televizní a rozhlasový reportér v Německu a ve Francii. Působil coby válečný korespondent v Izraeli a Abcházii, pracoval pro Rádio Rusko a stanici Deutsche Welle, na kanálech Euronews a Russia Today, byl činný jako korespondent kremelské skupiny, která osvětluje činnost prezidenta Ruské federace. Od roku 2008 je ředitelem stanice Maják. Hovoří pěti jazyky.

Debutoval na internetu se sci-fi románem Metro 2033, jehož části publikoval na stránkách www.m-e-t-r-o.ru. Tímto způsobem získal široký okruh čtenářů. Za tuto knihu obdržel prestižní evropskou cenu ESFS Awards Eurocon jako nejlepší literární debut roku. Román se stal předlohou k úspěšné počítačové hře. Dmitry Glukhovsky je dnes považován za jednoho z nejlepších mladých evropských spisovatelů. Žije v Moskvě.

Dmitry Glukhovsky: Soumrak

Autor bestselleru Metro 2033
Překlad: Rudolf Řežábek
Vydal Knižní klub, 2013
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: wikipedie.cz a bux.cz


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Banner

Rozhovor

S Hamletem jsem prožil neskutečně krásné chvíle od prvního dne, říká herec Petr Kubes

kubes perexNa jevišti Moravského divadla v Olomouci patří Petr Kubes k nejvytíženějším hercům. V této sezóně se objevuje hned v několika titulech, vedle komedií a muzikálu Šakalí léta jsou to také dvě Shakespearovy hry - Hamlet, kde hraje titulní roli, a B...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Z archivu...

Čtěte také...

Láska a moudrost v Alšových pohádkách

alsovy pohadky perexAlšovy pohádky - to je titul, který jsem brala do ruky s velkou úctou a zvláštním rozechvěním. Nejen proto, že ke knihám JaSného nakladatelství chovám nepokrytou náklonnost, ale také proto, že je doplněna o ilustr...


Literatura

Hra s ohněm

hra s ohnem perexOsm nebo klidně devět bodů z deseti. Opravdu výborná severská krimi, které nelze vytknout snad nic, lehký propad bodů dávám jen proto, že ne každému musí sednout atmosféra společenství, o které se zde jedná. A které bude čtenář...

Divadlo

Milostný příběh prokletých básníků v podání Matěje Stropnického a Daniela Krejčíka

foto La fabrika perexPoutavou výukou dějepisu je divadelní hra Úplné zatmění, kterou má na programu pražská La fabrika. Divoký život dvou přátel a milenců je totiž příběhem prokletých básníků Paula Marie Verlaine (30. března 1844 Mety – 8. ledn...

Film

Začne další ročník FEBIOFESTU

FebiofestUž po šestadvacáté si diváci v Praze (a následně v dalších čtrnácti městech naší republiky) mohou vychutnat olbřímí přehlídku filmů nazvanou FEBIOFEST, spíše jen z prestižních důvodů opatřenou soutěží prvotin, aby se mohla honosněji zvát festivalem....