Festivalové otázky pro: Aneta Langerová
Kultura21.cz

Festivalové otázky pro: Aneta Langerová

200langPřinášíme další festivalový flashback v podobě festivalových otázek pro Anetu Langerovou. Po jejím koncertě na Benátské noci jsme se sešli v zákulisí, abychom popovídali nejen o čerstvých hereckých zkušenostech, ale i o plánech pro nadcházející podzim.

 

 

 

Letos máte kromě festivalů i jiné povinnosti - a to muzikál Touha jménem Einodis. Co vám tahle nová zkušenost přinesla?

Muzikál mi přinesl spojení s Martou Kubišovou, což bylo moje velké celoživotní přání. Nelituju, že jsem do toho vstoupila, i když je to naprosto jiný žánr, než jsem si představovala, že kdy budu dělat. Vystoupit před lidi a hrát, ztvárňovat nějakou roli je pro mě absurdní, nejsem toho úplně tak schopná. Ale režisér, který se toho ujal, což byl Pavel Ondruch, mě dokázal vyprovokovat a nakonec tam dělám věci, až se někdy stydím (smích). Ale je to velmi příjemné. Je to hezký letní čas.

lang

Vy teď ale pracujete i na filmu 8 hlav šílenství. Jak se cítíte před kamerou v hlavní roli?

To, že se to jmenuje 8 hlav šílenství, mi je docela blízké (smích). Cítím se tam velmi dobře, protože mám dobré vedení, a to v režisérce a zároveň i autorce scénáře, Martě Novákové. Naslouchám jí, snažím se naplňovat její představy o daných scénách, o Anně, často si o tom povídáme, což mi velmi pomáhá. Někdy tomu celému tématu a hlavně Anně, postavě kterou ztvárňuju, trošku podlehnu, někdy z toho nemůžu ven, protože mi přece jenom není úplně vlastní vystupovat v nějakých rolích. Beru je za ‚své‘, jinak to vlastně neumím, což je herecká profese, kterou já nemám. Ale je mi v tom dobře, dokonce mi to pomohlo i v mém životě, vždy, když se na Annu napojím, mám pocit, že jí rozumím, že s ní můžu některá témata sdílet.

Jaký máte vztah k Benátské noci? Vzpomínám si na vaše první vystoupení na festivalu, ještě na Malé skále, na ohromnou podporu fanoušků…?

Já mám Benátskou ráda. Ve Vesci jsem ale poprvé a vyrostl z toho obří festival. Trochu jsem se bála, jak to lidi přijmou, ještě v půl jedenácté večer, ale bylo to super. Mám tenhle festival ráda odjakživa, protože právě tady se mi poprvé stalo, že při Vodě živé byla obrovská bouřka, atmosféra byla nevyslovitelná. Lidi byli na koních a zpívali text. Bylo to jedno z nejdůležitějších vystoupení na mém začátku, tu holku ze soutěže přijalo festivalové publikum. Měla jsem velkou radost. Dodali mi sílu dál vystupovat živě, hrát, zpívat pro lidi, ne pro kamery, i když i to má samozřejmě svůj smysl.Bylo to zkrátka nádherné a mám na to krásné vzpomínky.

Vodou živou jste zakončila i dnešní show. Jaké to je hrát ji po tolika letech a slyšet to zpívající publikum?

Vodu živou hraju už s nadhledem. Dovolím si ji užít, dovolím si to štěstí, že lidé znají slova. Snažím se ji zpívat stále tak, aby byla uvěřitelná, fanoušci si to užívají a to mě hrozně baví.

Na co se můžeme těšit po festivalové sezoně?

Jsem teď v období, kdy připravuju desku. Střádám materiál, píšu texty, témata, která mě zajímají, skládám hudbu. Snažím se nějakým způsobem uchopit to, co mám ráda, co je mi vlastní, to znamená propojování akustických písní s jemnou elektronikou, niterné písně s akustikou, nebo klavírem, které mají svůj příběh doplňovat písněmi, kde se více ukáže síla aranže pro celou kapelu, nebo menší orchestr. Přála bych si, aby další deska byla mnohem víc osobitá, názorově čitelnější. To by mě těšilo. Jenom je důležité tu mojí vizi, kterou teď mám, naplnit. A k tomu potřebuju zkrátka ještě trochu času.

Zdroj foto: Tomáš Šnírer


 

Přihlášení



Tetování jako rozsudek smrt

Kruté a napínavé. Tak lze stručně charakterizovat knižní detektivku „Inkoust – Tetování jako rozsudek smrti“, jejíž autorkou je Alison Belshamová, rodačka z města Hampshire ve Spojeném království, která žije a pracuje v Edinburghu. Kniha Zlín ve společnosti Albatros Media a. s.

Reniin deník- deník dívky, která milovala život

Renia si ve svých čtrnácti letech začne psát deník, který se stává jejím nejlepším přítelem. Jak sama říká, jemu může svěřit vše, aniž by se musela bát prozrazení nebo posuzování z jeho strany. Nemůže tušit, že kromě svých starostí a radostí, mu svěří i budoucí události, o kterých se jí nesnilo ani v tom nejhorším snu. Nakladatelství Zeď s.r. o.

Rozhovor

Kateřina Kuchařová: „Nenechte se zlákat lacinými sliby na letácích a bojujte s námi proti okrádání seniorů“

Petice kucharova 200V českých kinech je nyní film Silvie Dymákové, Šmejdi, který poukazuje na nekalé praktiky při předváděcích akcí. U této příležitosti vznikla ve spojení tvůrců filmu, sdružení dTest a deníku

Hledat

Na svém albu oslavuje Lucie Bílá své autory - Ondřeje Soukupa a Gabrielu Osvaldovou

Jedenadvacet hitů a známých písní a závěrečná novinková nahrávka Salto mortale přináší album s všeříkajícím názvem Lucie Bílá/Ondřej Soukup/Gabriela Osvaldová. Album mapuje spolupráci výjimečných umělců, kteří si sedli umělecky a lidsky už začátkem devadesátých let.

Literatura

Proměna rakouské arcivévodkyně ve francouzskou dauphine

200 marieMarie Antoinetta je jednou z nejkontroverznějších postav francouzské historie. Byla považována za velice rozmařilou, rozhazovačnou a nejednoho hladového francouzského poddaného, který neměl na chléb, roztrpčila odpověď jejího veličenstva, ať ted...

Divadlo

Kam vlastně patří Mauglí? Dojemný příběh v Divadle Kalich.

maugliNedělní odpoledne jsem strávila se synem vskutku nevšedně. Zlákal nás muzikál Mauglí, který ve svém repertoáru nabízí Divadlo Kalich v Jungmannově ulici, v Praze 1. Na odpolední představení chodí převážná většina dětských ...

Film

Mise: mistrovství Norska v patchworku

nazapadZ letošní Severské filmové zimy jsme vám představili film Heavy trip o víceméně úspěšné finské kapele, která nakonec putuje za svým snem. Jako druhý vybíráme norské drama, ve kterém otec a syn podnikají misi - dopravit se společně na norské mistrovství v ...