Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nové album velšského DJe a producenta Lincolna Barretta alias High Contrasta s velice zajímavým a nápaditým názvem „The Agony & The Ecstasy“ je skvost mezi drum and bassem a dalo by se říct, že i špičkou jeho dosavadní tvorby.

Třiadvacetiletý Lincoln Barrett, který hraje pod kontrastní přezdívkou High Contrast, je drum and bassový DJ a producent, který pochází ze západní části Velké Británie – Walesu. Již od svého raného věku 17 let začal tvořit hudbu a hrát po klubech, kde si svoji show užil společně i s takovými jmény jako Grooverider nebo London Elektricity.

V roce 2002 vydal první desku s názvem True Colours pod záštitou Hospital Records, kde zabodoval v anglické UK Singles Chart s písničkami „Return of Forever“ a „Global Love“. Dva roky nato mu vyšla druhá placka High Society, která byla stejně dobře našlápnutá, jako předchozí. V roce 2007 byla stvořena další nahrávka s názvem „Tough Guys Don’t Dance“, kde skladba „If We Ever“ sklidila veliký úspěch na Radiu 1 a stala se číslem jedna jak v DnB, tak v dance žebříčku a bramborovou medaili získala v žebříčku Indie.

Mezi jeho úspěchy patří i remixované písničky, například It’s Too Late od britského Mika Skinnera alias The Streets, kterého jste mohli slyšet minulý rok na open air festivalu Rock for People, Hometown Glory od zpěvačky Adele, Talk od velmi známé londýnské kapely Coldplay nebo Blue Orchid od divokého páru The White Stripes. Některé z  jmenovaných se objevily na albu Confidential, ve kterém shrnul svoji dosavadní tvorbu.

Stal se rezidentním DJem v několika klubech. V Hospitality, který je nedílnou součástí Hospital Records, Matter v Londýně, ve svém rodném městě v Cardiffu, ale také ho mohli někteří z vás spatřit v pražském klubu Roxy na večírku pojmenovaném, jak jinak, než Hospitality, který zde proběhl na podzim a kde si zahrál po boku takových jmen, jako London Elektricity nebo Camo & Krooked.

To by bylo něco málo o autorovi, přejděme teď k jeho novému počinu…

Při prvním pohledu na booklet čerstvého alba si každý všimne velice zajímavě zachycené situace, vyjadřující trefný název The Agony & The Ecstasy. Když jsem ho viděl před sebou, bylo mi hned jasné, že to bude velice kvalitní záležitost a že těch pět let čekání opravdu stálo za to. Ano, je tomu tak. Při poslechu první písničky, nesoucí stejný název jako album „The Agony & The Ecstasy“, v mých uších zaznělo doposud něco neobjeveného. Je to prostě slast pro ucho elektronicky zaměřených posluchačů. Orchestrální prvky, velice krásně podkreslený kontext, plus sladký a čistý hlas zpěvačky Selah Corbin, která se podílela ještě na dalších dvou drum and bassových stopách tohoto génia. Celkově energicky naladěná píseň, která nedělá ostudu a představuje posluchači, co ho asi může v příštích více než 60 minutách čekat.

Další píseň, která by stála za zmínku, je „Wish You Were Here“. Název celkem oblíbený mezi kapelami,  které do teď zařadily tato čtyři slova k ozdobení svého alba, se ale v tomto případě vymyká všem stylům. Pro zatvrzelé posluchače  jungle naprosto klasický (dalo by se říci, vytažený jak z encyklopedie) beat, který se objevuje v mnoha starých otřepaných hitech, ale pan Barrett dokázal i z nemožného vytvořit něco naprosto neuvěřitelného. Kombinací prachsprostého junglu s orchestrálními prvky přivádí ušní bubínky do extáze a již chápu, proč je v názvu alba zahrnuto „The Ecstasy“. Jako třešnička na dortu tomu dodává glanc již zmiňovaná zpěvačka Selah Corbin.

Další „pecka“ a rádiový hit, který stojí za zmínku, je již dříve vydaná písnička „The First Note Is Silent“, na které se podíleli velmi známý holandský trancový DJ Tiësto a anglické legendy taneční hudby Underworld. Pronikavé vokály a velmi svižné údery ideální do rozjetého mejdanu. Prostě, sešli se jednou takhle tři umělci a započalo dílo, které zdárně završili s věhlasným úspěchem.

Underworld se podíleli ještě na jedné skladbě, „Two Hundred & Thirty Eight Days“. Zde jsem okusil druhou část názvu alba, „The Agony“. Tajemný začátek, pronikavé tóny violoncella a pomalé vokály přecházející do underworldovských prvků, finální výbuch emocí končící krátkým sólem na housle a následným ukolébavým rytmem klavíru. Něco naprosto dokonalého.

Poslední „věc“, kterou jsem si nechal na závěr, je píseň „The Stand“. Ze začátku se snažíte zjistit, co z toho asi tak může vzniknout, jenže pak přijde na řadu ten černošsky tvrdý hlas, který ovšem nepřišel nadávat na politiku a chlubit se tím, jak má spoustu peněz, řetězy na krku a modelky v plavkách vrtící se do rytmu kolem tuningových aut, nýbrž jen pravdivé dvě věty: „No matter who you are, no matter where you go in you’re life. At some point you gonna need somebody to stand by you!“ (v překladu: Bez ohledu na to kdo jsi, bez ohledu na to, kam směřuje tvůj život. V určitém bodě budeš potřebovat někoho, kdo bude stát při tobě!).

Tohle album je sice určeno jen pro určité spektrum posluchačů, ale nebraňme se prozkoumat i jiné, než vyšlapané cesty. Deset hvězdiček z deseti!

The Agony & The Ecstasy
Interpret: High Kontrast
Žánr: drum and bass, liquid funk
Skladby: 1/ The Agony & The Ecstasy (ft. Selah Corbin), 2/ The Road Goes On Forever, 3/ Wish You Were Here (ft. Selah Corbin), 4/ Almost Human (ft. Clare Maguire), 5/ The Only Way There (ft. Selah Corbin), 6/ The First Note Is Silent (ft. Tiësto & Underworld), 7/ Emotional Vampire, 8/ Two Hundred & Thirty Eight Days (ft. Underworld), 9/ Not Waving, But Browning (ft. Lung & Jessy Allen), 10/ Father, Can’t You See I’m Burning, 11/ The Stand, 12/ All There Is (ft. Liane Carroll)

Stopáž: 67:26
Vydavatelství: Hospital Records Ltd
Hodnocení: 100%

Zdroj foto/obálka: hospitalrecords.com/artists/highcontrast/