1st Choice: „Spousta lidí má o muzikantech dost zkreslené představy.“

Před deseti lety se vylíhla malá kapela, která je svým formátem daleko za českými hranicemi a velikostí hudebního projevu by strčila do kapsy kde jakou domácí skupinu z vyšších příček hitparád. První koncert odehráli v Rock Café, kam se 7. února vrací oslavit desetiletí své tvrdé americké kytarovky. Říkají si 1st Choice a rozhodně stojí za pozornost a především za poslech, i přesto, že nevládnou rádiím a na titulních stranách magazínů byste je těžko hledali. Jak se nejen na to, ale i na život rockerů, českou hudební scénu a koncertování, dívá bubeník Jan Martinek a zpěvák Michal Skořepa?

Martina: Slavíte deset let od vzniku kapely. Tak se pojďme podívat na začátek a trochu zapátrat historií. Jak vůbec 1st Choice vznikli a hrajete v původní sestavě, či se seskupení v průběhu let změnilo?

Johnnie:1st Choice vznikli ve vršovické hospodě U Klokoně na troskách několika dnes už neexistujících kapel. Chtěli jsme udělat takový “dream team”. Což se tehdy docela podařilo, ale kapela se v průběhu deseti let přece jen trochu pozměnila. Nejdřív odešel baskytarista a zakládající člen Martin “Puškin” Puškař, který se chtěl věnovat jiné kapele, později i zpěvák Michal Hovorka, kterého postupem času začal mnohem víc lákat rodinný krb než rock'n'rollová divočina. Pak bylo roční intermezzo se zpěvákem Michalem číslo dvě, a dnes nám zpívá Michal číslo tři – Michal Skořepa, kterého může mainstreamový publikum znát i z nějakého toho muzikálového představení a dámy naší generace si ho navíc pletou s Kurtem Cobainem. Kromě něj kapelu tvoří kytaristi Martin “Mrazík” Mrázek a Zbyněk Pokorný, baskytarista Jakub “Cubass” Kapal a moje maličkost, bubeník Jan “Johnnie” Martinek.

V kapele funguješ nejen jako bubeník, ale i jako textař. Kde bereš inspiraci?

Když řeknu, že v životě samém, tak to bude znít jako hodně klišovitá odpověď. Ale fakt je ten, že velká většina našich textů má předobraz v nějakém reálném příběhu, který se stal buď mně, nebo někomu z kapely, nebo třeba někomu, koho znám. Stoprocentně to neplatí, samozřejmě.

Světlo světa spatří první text nebo hudba?

U nás je první vždycky hudba, text se dělá až na hotovou písničku.

Určitě nejen já, ale i spousta dalších fanoušků na tom není zase tak dobře s angličtinou. Dají se někde na internetu texty najít?

Texty byly na staré verzi našeho webu, momentálně jsme naše www dost osekali, přece jen v době Bandzone a Facebooku jsou osobní stránky docela přežitkem, takže o tom ještě uvažujeme, možná texty někam pověsíme.

Mezinárodní web sreamingbeards.blogspot.com vás zařadil jako jediného zástupce tuzemské scény. Koho přesně blog sdružuje a přináší to něco?

Když si nás všimne někdo v zahraničí, je to pro nás vždycky pozitivní. Osobně mám dojem, že i muzika, kterou hrajeme, je za hranicemi vnímána tak nějak lépe. V Česku musíš splňovat dost specifická kritéria, aby si tě vůbec někdo všiml, první podmínkou je tvářit se retardovaně, což nám zatím moc nejde i když se snažíme ze všech sil. Abych pravdu řekl, moc jsem ten web zatím nesledoval, ale z letmého pohledu mám dojem, že sdružuje především kapely z oblasti melodického punku.

Jste jedni z účastníků soutěže Coca Cola Popstar. Jaký byl přínos pro kapelu a jak na soutěž vzpomínáte?

Vzpomínám si velmi dobře. Přínos pro kapelu to mělo mizivý až nulový. Mé vzpomínky se vážou hlavně k tomu, jak jsme oficiálně žádali vystoupit o něco později (kvůli zaměstnání našeho tehdejšího zpěváka) a poťouchlá produkce nás zařadila jako první číslo na programu v deset ráno. Nevyspalá kapela, nevyspalá porota, všichni jsme byli nervózní z toho, jestli vůbec našeho zpěváka pustí z práce, což se málem nestalo. Potom prázdný Palác Akropolis a nakonec kapela, kterou do finále vynesli diváci a nikoliv porota. Tehdy jsem zíral na to čiré hudební zoufalství s otevřenými ústy a říkal si, že jestli to vyhrajou, bude asi čas skončit s muzikou. Samozřejmě že to vyhráli, jak už to u podobných soutěží bývá, takže i já jsem toto předsevzetí musel přehodnotit :-) jméno kapely neřeknu, jsou dnes dost populární, ale modří vědí.
Michal dodává: ...je to otřesná kapela, která kurví práci kapel, co by chtěly dělat muziku...

Sní 1st Choice o tom, že někdy prorazí? Co vůbec považuješ za váš největší úspěch?

Největší úspěch? Třeba to, že po deseti letech ta kapela stále existuje, to se jen tak někomu nepodaří :-) jestli se ale ptáš konkrétně, tak bych zmínil právě některé zahraniční štace. Třeba to, že jsme několikrát koncertovali ve Švýcarsku. Jednou jsme taky hráli jako jedna z hlavních hvězd festivalu na Slovensku, a to byl také velký zážitek: spousta lidí nás nechtěla pustit z pódia, několikrát jsme museli přidávat, pak se s námi chtěli houfně fotit...tam jsem si vážně připadal jako rockstar :-) ad ty sny o slávě – samozřejmě děláme muziku převážně ne pro sebe, ale pro lidi, a chceme jich oslovit co nejvíc. Druhá věc jsou mantinely, které v téhle branži přirozeně fungují.

Co fanoušci 1st Choice? Přece jen nevládnete českému mainstreamu, ale i tak stává se, že vás někdo na ulici pozná a osloví?

Spíš nám fanynky a fanoušci píšou hlavně přes web. Což může být způsobené i tím, že po ulicích moc nechodíme. Nebo po nich moc nechodí oni...

A co média? Dostává se vám jejich pozornosti?

Jak kdy. Náš první klip New White Car tehdy proběhl snad všemi televizemi včetně TV Nova a hitparády Eso. Jinak nám mainstreamová média příliš pozornosti nevěnují.

Všichni jste hezcí kluci z dobré kapely, to přináší asi spoustu krásných fanynek :) Jak odoláváte pokušení a jak to snáší vaše drahé polovičky?

No díky za kompliment! :-) Řeknu ti to asi takhle, spousta lidí má o muzikantech dost zkreslené představy, a to zejména takové, že kvůli samým ženským nevíme kam dřív skočit a hlavně kterou dřív obskočit. Skutečnost je ovšem mnohem smutnější. Ty fanynky si totiž dost často rozeberou fanoušci pod pódiem ještě dřív, než se stihneme v šatně převlíknout. TRUE STORY! :-) co se týká našich drahých poloviček, nějak to snášet musí. Co jim zbývá! Pro úplnost bych dodal, že někteří členové kapely jsou momentálně nezadáni. Radši neřeknu, kteří to jsou, abych nediskvalifikoval ty ostatní :-)

Nejvýraznější osobnosti z kapely bývají ty za mikrofonem - hodnoceno měřítkem popularity. A ty, o kterých se nejméně ví a kteří jsou nejméně vidět, sedí za bicími. Jaké to je? Cítil si někdy něco jako žárlivost?

Vůbec ne, bicí jsou nejlepší nástroj na světě :-) jak jednou řekl tuším Klaudius Kryšpín, bubeník Pražského výběru: Na světě jsou dva druhy lidí, bubeníci a ti, co chtějí být bubeníci :-)

Na každém koncertě, který navštívím si říkám, co asi cítí ti na jevišti. Vím, co cítím já. Co to dává mě za energii a za šťastné momenty, pokud je kapela dobrá. Ale co to přináší těm za těmi nástroji?

Když je hodně lidí a přenos energie oboustranně funguje, je to až nepopsatelný pocit. Musí se to zažít!

V Rock Café 7. února čeká na návštěvníky nejen samotná kapela, ale také jejich hosté. Skupina Algorytmus , s nimiž před časem vystupovali například v rockovém klubu XT3 zahraje návštěvníkům na úvod. Poté vystoupí Flattus a oslavenci nakonec. Vstupné bude zadarmo, program nabitý a kvalitní muzika zaručená. Jedinečná párty uprostřed týdne s neopakovatelnou “desítkou” ve vzduchu na dlouho zvedne náladu všem příznivcům rock´n´rollu!