Alexandrovci v Brně

Alexandrovci v Brně

Tisk

Alexandrovci perexRuský soubor písní a tanců, stručné u nás nazván podle zakladatele, Alexandrovci, je znám nás i ve světě. V období našeho politického i každodenního života pod sovětskou diktaturou jsme měli pohled na tento mohutný soubor jiný(povinný), ne jako dnes. Jejich nesporně kvalitní zpěv a bjujarý „kazačok“ na nás působil dusivě, mohutně, přijímali jsme jej téměř nepřátelsky. Vždyť to byl soubor, kterému umožnil slávu J.S. Stalin, soubor, který vedl Stalinův blízký přítel, spolužák z kněžského semináře Alexandrov, později jeho syn.

 

„Vot stalinskaja tradicija.“ Marně se ti nadupaní profesionálové snažili. Byli to prostě „Rusáci, Komančové.“ Ať táhnou domu. My je tady nepotřebujeme. Máme svou kulturu! Na světové výstavě v Paříži dostali nevyšší ocenění, Grant Prix. Nojo, ale tam nežili lidé pod správou ruské KGB. Tam si mohli vesele zpívat s Alexandrovci „Kaťušu“. My jsme je přijímali jinak. Byl jsem středoškolák, když jsme šli na představení povinně a tělocvikář vyhrožoval: „Kdo bude vyrušovat, dostane dvojku z mravů. Protože by to byla urážka Sovětského svazu!“

Trochu jsem, byl vykolejený, když jsem se už jako středoškolák dozvěděl, že vedoucí souboru, Alexandrov zemřel v roce 1947 v Československu, pří jízdě autem. I když těžce nemocný, do Československa přece jenom jel…

Píše se rok 2017 a Alexandrovci jsou na svém turné po Čechách a po Slovensku. 14. dubna jsem je viděl v Brně. Aréna, které se říká Rotunda, i když dost často mění sponzora a tím také název, byla zaplněna tak asi na 80%, atmosféra…no arénová. Stadion, na kterém bruslí Kometa Brno nepatří ke stánkům nejdůstojnějším, ale tak to už při vystoupení megahvězd šoubyznysu bývá. Vstupenky stojí 1300 až 3000 korun. (Tolik nebo méně vás vyjdou lístky do Metropolitní opery v N.Y.)

Na pódiu se řadí krásně uniformovaní zpěváci a hudebníci, (všimneme si, že velké národy mají nápadně krásné a důstojné uniformy vojáků. Rusy i Američani jsou v tom první.) Krátký výstup konzula Ruské federace, slavnostně přinesené vlajky: naše i ruská a koncert může začít. Na dvou velkých plátnech po stranách vidíme záběry kamer, polocelky, detaily, a to je dobře… Ze vzdálenějších míst mohli být také svědky koncertu.

Začíná se písní, která tuze připomíná ony koncerty dávnější: „Vstavaj, strana maja rodnaja“. Ale na plátnech vidíme hrůzy světové války takže vyznívá vše hodně sugestivně. Už jsou naštěstí pryč doby, kdy nám každá mohutná sovětská píseň hnula žlučí. Pokračuje řada známých melodií, sbor a sólisté. Kvalita skutečně výborná. Jsou to neuvěřitelní profesionálové.

Když nastoupí tanečníci ve stylizovaných lidových krojích, jsme svědky velmi dobrého výkonu. Tančí třeba všichni stejně, kde se na ně hrabe soubor pařížského divadla Folies Bergére. Potom jednotliví sólisté spustí tanec „kazačok“. A je to něco mnohem víc, je to artistické číslo, neuvěřitelné výkony Breakdance. Nastoupí ruské dívky v klasických jenom tanečně upravených krojích a musíme obdivovat energii i půvabu.

Alexandrovci

V Čechách něco takového vidět nemůžeme. Státní soubor písní a tanců zanikl v roce 1991. Na Slovensku je známá Lúčnica a soubor SĽUK (Slovenský ľudový umelecký kolektív) Oba soubory mohou ( i když ve skromnějších podmínkách) konkurovat Alexandrovcům, oba soubory se postupně přiklánějí k revuálnímu charakteru svých představení. Ještě tady byl Armádní soubor Víta Nejedlého v Praze a Vojenský umelecký súbor kpt. Nálepku v Bratislavě. Měli podobný repertoár jako jejich sovětský vzor, ale Alexandrovcům se zdaleka nemohli rovnat. A teď? A v Čechách dnes? Žádný takový soubor nemáme. Asi by nebyl komerčně úspěšný.

Ale vraťme se do brněnské arény. Zaněla ve výborné interpretaci Kaťuša a Kalinka a mnoho dalších známých i méně známých písní. Odezněla i krásná a smutná píseň Žuravli, která je věnovaná tragicky zemřelým členům Alexandrovců, kteří v prosinci 2016 zahnuli v troskách ruského letadla. Vidíme na plátně fotografie krásných usmátých lidí, kteří již nežijí…

Po přestávce se nám představí vzácní hosté, francouzská skupina Gipsy Ever, což je zbytek rozpadlé slavné romské skupiny Gipsy. I když zazpívali slavnou píseň Bamboleo, vystoupení bylo zklamáním. Ke kytarám (už ne akustickým) a k basové kytaře přidali klávesy, vše hučelo nadupanými decibely, které překrývaly ne zcela čisté hraní. Byl to prostě (a bohužel) jenom byznys a bývalá sláva.

To mnohem profesionálnější bylo pokračování koncertu, včetně sóla na balalajku a harmoniku, i další zpěvy sólistů sboru a perfektní tance.

Jako úlitbu našim divákům zpustili Alexandrovci záhorácou píseň: „Išeu Macek do Mauacek“ Tato píseň má vnitřní strukturu zrychlování tempa, velmi podobnou, jako mnohé ruské lidové písně. Docela to diváky pobavilo. Další a závěrečná píseň „Na tu svatu Katerinu“ z Moravského Slovácka už v interpretaci Alexandrovců (mohutný sbor, výrazná sóla) velmi zdařilá nebyla a snad byla v dobře myšleném podbízení se publiku trochu navíc. Celkový dojem z vystoupení souboru Alexandrovců byl však vynikající.

Na závěr několik negativ: Ruští technici svítili scénu hodně diletantsky. Laserová světla neměla žádná řád, motala se s osvětlením po jevišti docela náhodně a bohužel, až příliš často svítili laserem do diváků, což dokonce ohrožuje oči. O přestávce jsem za těmi mládenci šel, a upozornil jsem na svícení do diváků: „Laser ne charošij. Dla glaza zritelij eto balšoj atak.“ Tak já nevím, asi byla má ruština nesrozumitelná, protože po přestávce to pálili laserem do očí diváků dál.

Velkým omylem byla absence tištěného programu. Domnívám se, že koncert, za tak vysoké vstupné, by si zasloužil alespoň stránku z kopírky, kde bychom se dozvěděli, kdo kdy a co zpívá, tančí. No a třetím až trochu komickým prvkem, byly před představením a o pauze dívenky s proutěnými košíky, které nabízeli CD z Alexandrovci, ale na košíku měli nápis Limonáda, slané tyčinky, (atd.) Ale kromě knížky o soiuboru a CD, tsm neměli nic. Když jsem se jedné zeptal, proč tam tu nabídku s cenami má, řekla, že to prý nesmějí sundat a mají říct, že je občerstvení vyprodáno. (Neměli tam nic k piti a snědku už před koncertem.) Tak nevím, kdo za takovou organizaci může. Snad ne Alexandrovci? Ti totiž byli bezvadní a dávno nanesené předsudky v duších té starší generace, co zažila odporný ruský diktát, určitě i díky tomu koncertu plně zmizely.

Základní údaje:
Alexandrovci, vojenský umělecký soubor Ruské federace
Vystoupení v brněnské hale Rondo 14.05.2017

Podrobnosti na stránkách: http://www.alexandrovci.cz/ (program nebyl vyroben, takže data jsou neúplná.)

Hodnocení: 80 %


 
Rozhovor s Tublatankou na Československém plese 2026

Přihlášení



I ticho zpívá

Láska, o které sníte v koutku své pubertální duše. Naivní, nekonečná, hluboká, romantická. Překonávající nepřekonatelné, dobré i zlé. Dlouhé dopisy, ještě delší telefonáty a přímo nekonečné rozhovory. O hudbě, o životních snech, o lásce i přátelství. Osudové spojení, které překoná i samotnou smrt.

Uznávaná autorka detektivek exceluje i v románové tvorbě!

Dobrých spisovatelek u nás dnes mnoho není a pokud bych měl být konkrétní, tak pouze tři – Anna Bolavá, Karin Lednická a Michaela Klevisová. Posledně jmenovaná si plným právem vysloužila renomé nejlepší české „detektivkářky", jak však dokazuje román Prokletý kraj, dokáže „zabrousit" i do jiných literárních žánrů. Jde již o druhé vydání této knihy, takže je zřejmé, že se napoprvé setkala s velkým čtenářským ohlasem. Podívejme se, co nás na jejích stránkách čeká.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Rozhovor inspirovaný knihou: Naším cílem je obnovit ideologický spor. To je demokracie!

Petr Drulak 200Podle profesora Petra Druláka, jednoho ze čtyř editorů knihy Budoucnost levice bez liberalismu, kterou letos vydala Masarykova demokratická akademie, sice jdete k volbám, ale je celkem jedno, koho budete volit. „Rozhodnou nějací soukromí...

Pohádka Hrátky s čertem je postavena nejen na rohatých, ale i na kontaktu s publikem

Tak to už jsem dlouho nezažil, když jsem byl ve středu 8. dubna v Městském divadle Zlín na odpolední pohádce Hrátky s čertem. Seděl jsem úplně nahoře v narvaném sále, kde bylo snad šest stovek školáků prvního stupně. Pravda je taková, že jsem si to domluvil s produkcí, neboť jsem chtěl vidět na jevišti mou oblíbenou herečku v roli čerta.


Výtvarné umění

Pocta Vladimíra Sucháneka novembru 1989

Suchanek 200Neskoro večer, som v pošte našiel správu od akad. maliara Vladimíra Sucháneka (1933), pocteného aj titulom  Knieža českej litografie, poprednej osobnosti povojnového československeho výtvarného umenia,  priznaného a váženého nielen na Vltave,...

Divadlo

Letní scéna Městského divadla Zlín právě startuje

MDZ Letni scena200Závěr divadelní sezóny patří již tradičně open air scéně na nádvoří Městského divadla Zlín. I letos se diváci mohou těšit na kolekci oblíbených titulů z Velkého sálu i malých scén – Studia Z a Dílny.

...

Film

Kontroverzní Bojovnice zanechá mnoho rozporuplných pocitů

bojovniceFilmů o neonacismu a skinheadské subkultuře bylo již na filmových plátnech několik. Některé byly více, některé méně úspěšné, ale vždy dokázaly šokovat i zaujmout určitou sortu diváků. S podobným záměrem přichází do kin i film Bojovn...