Ruský soubor písní a tanců, stručné u nás nazván podle zakladatele, Alexandrovci, je znám nás i ve světě. V období našeho politického i každodenního života pod sovětskou diktaturou jsme měli pohled na tento mohutný soubor jiný(povinný), ne jako dnes. Jejich nesporně kvalitní zpěv a bjujarý „kazačok“ na nás působil dusivě, mohutně, přijímali jsme jej téměř nepřátelsky. Vždyť to byl soubor, kterému umožnil slávu J.S. Stalin, soubor, který vedl Stalinův blízký přítel, spolužák z kněžského semináře Alexandrov, později jeho syn.
„Vot stalinskaja tradicija.“ Marně se ti nadupaní profesionálové snažili. Byli to prostě „Rusáci, Komančové.“ Ať táhnou domu. My je tady nepotřebujeme. Máme svou kulturu! Na světové výstavě v Paříži dostali nevyšší ocenění, Grant Prix. Nojo, ale tam nežili lidé pod správou ruské KGB. Tam si mohli vesele zpívat s Alexandrovci „Kaťušu“. My jsme je přijímali jinak. Byl jsem středoškolák, když jsme šli na představení povinně a tělocvikář vyhrožoval: „Kdo bude vyrušovat, dostane dvojku z mravů. Protože by to byla urážka Sovětského svazu!“
Trochu jsem, byl vykolejený, když jsem se už jako středoškolák dozvěděl, že vedoucí souboru, Alexandrov zemřel v roce 1947 v Československu, pří jízdě autem. I když těžce nemocný, do Československa přece jenom jel…
Píše se rok 2017 a Alexandrovci jsou na svém turné po Čechách a po Slovensku. 14. dubna jsem je viděl v Brně. Aréna, které se říká Rotunda, i když dost často mění sponzora a tím také název, byla zaplněna tak asi na 80%, atmosféra…no arénová. Stadion, na kterém bruslí Kometa Brno nepatří ke stánkům nejdůstojnějším, ale tak to už při vystoupení megahvězd šoubyznysu bývá. Vstupenky stojí 1300 až 3000 korun. (Tolik nebo méně vás vyjdou lístky do Metropolitní opery v N.Y.)
Na pódiu se řadí krásně uniformovaní zpěváci a hudebníci, (všimneme si, že velké národy mají nápadně krásné a důstojné uniformy vojáků. Rusy i Američani jsou v tom první.) Krátký výstup konzula Ruské federace, slavnostně přinesené vlajky: naše i ruská a koncert může začít. Na dvou velkých plátnech po stranách vidíme záběry kamer, polocelky, detaily, a to je dobře… Ze vzdálenějších míst mohli být také svědky koncertu.
Začíná se písní, která tuze připomíná ony koncerty dávnější: „Vstavaj, strana maja rodnaja“. Ale na plátnech vidíme hrůzy světové války takže vyznívá vše hodně sugestivně. Už jsou naštěstí pryč doby, kdy nám každá mohutná sovětská píseň hnula žlučí. Pokračuje řada známých melodií, sbor a sólisté. Kvalita skutečně výborná. Jsou to neuvěřitelní profesionálové.
Když nastoupí tanečníci ve stylizovaných lidových krojích, jsme svědky velmi dobrého výkonu. Tančí třeba všichni stejně, kde se na ně hrabe soubor pařížského divadla Folies Bergére. Potom jednotliví sólisté spustí tanec „kazačok“. A je to něco mnohem víc, je to artistické číslo, neuvěřitelné výkony Breakdance. Nastoupí ruské dívky v klasických jenom tanečně upravených krojích a musíme obdivovat energii i půvabu.
V Čechách něco takového vidět nemůžeme. Státní soubor písní a tanců zanikl v roce 1991. Na Slovensku je známá Lúčnica a soubor SĽUK (Slovenský ľudový umelecký kolektív) Oba soubory mohou ( i když ve skromnějších podmínkách) konkurovat Alexandrovcům, oba soubory se postupně přiklánějí k revuálnímu charakteru svých představení. Ještě tady byl Armádní soubor Víta Nejedlého v Praze a Vojenský umelecký súbor kpt. Nálepku v Bratislavě. Měli podobný repertoár jako jejich sovětský vzor, ale Alexandrovcům se zdaleka nemohli rovnat. A teď? A v Čechách dnes? Žádný takový soubor nemáme. Asi by nebyl komerčně úspěšný.
Ale vraťme se do brněnské arény. Zaněla ve výborné interpretaci Kaťuša a Kalinka a mnoho dalších známých i méně známých písní. Odezněla i krásná a smutná píseň Žuravli, která je věnovaná tragicky zemřelým členům Alexandrovců, kteří v prosinci 2016 zahnuli v troskách ruského letadla. Vidíme na plátně fotografie krásných usmátých lidí, kteří již nežijí…
Po přestávce se nám představí vzácní hosté, francouzská skupina Gipsy Ever, což je zbytek rozpadlé slavné romské skupiny Gipsy. I když zazpívali slavnou píseň Bamboleo, vystoupení bylo zklamáním. Ke kytarám (už ne akustickým) a k basové kytaře přidali klávesy, vše hučelo nadupanými decibely, které překrývaly ne zcela čisté hraní. Byl to prostě (a bohužel) jenom byznys a bývalá sláva.
To mnohem profesionálnější bylo pokračování koncertu, včetně sóla na balalajku a harmoniku, i další zpěvy sólistů sboru a perfektní tance.
Jako úlitbu našim divákům zpustili Alexandrovci záhorácou píseň: „Išeu Macek do Mauacek“ Tato píseň má vnitřní strukturu zrychlování tempa, velmi podobnou, jako mnohé ruské lidové písně. Docela to diváky pobavilo. Další a závěrečná píseň „Na tu svatu Katerinu“ z Moravského Slovácka už v interpretaci Alexandrovců (mohutný sbor, výrazná sóla) velmi zdařilá nebyla a snad byla v dobře myšleném podbízení se publiku trochu navíc. Celkový dojem z vystoupení souboru Alexandrovců byl však vynikající.
Na závěr několik negativ: Ruští technici svítili scénu hodně diletantsky. Laserová světla neměla žádná řád, motala se s osvětlením po jevišti docela náhodně a bohužel, až příliš často svítili laserem do diváků, což dokonce ohrožuje oči. O přestávce jsem za těmi mládenci šel, a upozornil jsem na svícení do diváků: „Laser ne charošij. Dla glaza zritelij eto balšoj atak.“ Tak já nevím, asi byla má ruština nesrozumitelná, protože po přestávce to pálili laserem do očí diváků dál.
Velkým omylem byla absence tištěného programu. Domnívám se, že koncert, za tak vysoké vstupné, by si zasloužil alespoň stránku z kopírky, kde bychom se dozvěděli, kdo kdy a co zpívá, tančí. No a třetím až trochu komickým prvkem, byly před představením a o pauze dívenky s proutěnými košíky, které nabízeli CD z Alexandrovci, ale na košíku měli nápis Limonáda, slané tyčinky, (atd.) Ale kromě knížky o soiuboru a CD, tsm neměli nic. Když jsem se jedné zeptal, proč tam tu nabídku s cenami má, řekla, že to prý nesmějí sundat a mají říct, že je občerstvení vyprodáno. (Neměli tam nic k piti a snědku už před koncertem.) Tak nevím, kdo za takovou organizaci může. Snad ne Alexandrovci? Ti totiž byli bezvadní a dávno nanesené předsudky v duších té starší generace, co zažila odporný ruský diktát, určitě i díky tomu koncertu plně zmizely.
Základní údaje:
Alexandrovci, vojenský umělecký soubor Ruské federace
Vystoupení v brněnské hale Rondo 14.05.2017
Podrobnosti na stránkách: http://www.alexandrovci.cz/ (program nebyl vyroben, takže data jsou neúplná.)
Hodnocení: 80 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
V rámci stého výročia Slovenského ochranného zväzu autorského sme spravili pre našu redakciu rozhovor s inšpektorom vojenských hudieb Borisom Hokinom.
Opäť je tu čas keď si "odovzdávali štafetu starý a nový rok" a tak k slovu prichádzajú na celý mesiac, na prelome rokov, obľúbení papieroví poslovia našich prianí a želaní - toho najlepšieho v novom roku - v rodinnom kruhu...
Městská strašidla jsou cyklem tří minioper v režii Lukáše Kopeckého, který je určený převážně dětským divákům. V humoristicky laděných libretech Martina Kyšperského se setkáváme se strašidly, která žijí v dopravních prostředc...
Danis Tanović, kdysi proslavený válečnou tragikomedií Země nikoho, se v dramatu Epizoda ze života sběrače železa zahleděl na romskou populaci v současné Bosně. Oka...
