Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jazzový guru Peter Lipa nahrál a nazpíval překvapivě svěží album. Jeho název navíc připomíná jednu tragickou událost novodobých dějin. Vydavatelský počin Lipa 68 je názornou ukázkou, jak i v pokročilém věku rozdávat muzikantskou radost a poutat pozornost mladšího publika.   

Když je vám skoro sedmdesát a ještě máte sílu na pokračování v tom, co jste dělali téměř celý život, můžete buďto konzervovat své staré zvyky, nebo se pokusit alespoň trochu vystoupit z vlastního stínu, aniž by to působilo trapně či nedůvěryhodně.

Ať už těch dvanáct kousků na albu Lipa 68 poslouchám od začátku, od konce nebo napřeskáčku, vychází mi, že prešovský rodák Peter Lipa se vydal tou druhou cestou. Je na něm sympatické, že nezakejsnul. Otevřel se novým možnostem, spojil síly s kvalitními spolupracovníky a dopracoval se k tvaru, který může zaujmout nejen pravidelné návštěvníky jazzových klubů.  

Pod většinou písní je podepsán protagonista alba spolu se svým synem. Je evidentní, že tvorba v podání rodinného dua je šťastným řešením. Autorství textů svěřil zpěvák lidem, s jejichž poetikou vnitřně ladí – o slova se podělili Milan Lasica, Rudo Rusiňák, Juraj Paliesek, Peter Kollár, Christian Weber, Linda de Bruyn Taylor. Slovenština přechází v angličtinu a zase nazpátek, písně v rodném i světovém jazyce jsou tu zastoupeny v poměru „vyváženém“.  

Vítané trendové osvěžení přinesl slovenský rapper Opak, jehož nenásilné účinkování posouvá celé album do multižánrových vod a přibližuje ho mladému publiku. Výrazný podíl na hudební kvalitě této nahrávky mají určitě i všichni ti, kteří se snažili ve studiu odvést maximum – kytarista Ruggero Robin, saxofonista Michal Žáček, foukací harmonikář Hendrik Merkens, kontrabasista Juraj Griglák, trumpetista Ĺubor Priehradník, mandolinista Stano Palúch, kytarista Maťo Zajko, klavírista Juraj Tatár, basista Martin Gašpar, bubeník Marcel Buntaj, vokalistky Svetlana Rymarenko a Saša Okálová.  

Právě um a cit všech muzikantů dodal všem skladbám nálady, které mají mít. Střídají se tu výzvy k tanci s melancholií. Nahrávka je jako stvořená pro noční jízdu autem, kdy namísto slunce svítí lampy a reklamní poutače. Anebo pro chvíle, kdy vjíždíte do ranní mlhy a tušíte nějakou naději – „A ráno raňajkujem v hmle/a hmla ma zbaví samoty/a tiene bledé sú a mdlé/a ktovie, možno si to ty/a z hmly vystupujú spomienky…“  (Hmla).    

Peter Lipa je typ zpěváka, kterého mohou Češi Slovákům právem závidět. Jen tak mimochodem, tohle mě poprvé napadlo už někdy v 80. letech, kdy jsem poprvé viděl a slyšel kapelu Blues Band Luboše Andršta s Lipou u mikrofonu. Tehdy měl Lipa a jeho přátelé schopnost držet styl a přitom zaujmout i část rockového (alternativního) publika.

Dnes je na tom podobně. Klobouk dolů!   
 
Lipa 68
Interpret: Peter Lipa
Žánr:  Jazz/blues/pop
Skladby:  1/ Hopeful Spring and Weeping Summer, 2/ Čo mám rád, 3/ Ghosts, 4/ A Bag of Gifts, 5/ Kam sa stratí svetlo, 6/ Woodoo Doll, 7/ Smiem prosiť?, 8/ Water in My Shoes, 9/ Stromy sa ĺubia postojačky, 10/ Úder pod pás, 11/ Time, 12/ Hmla   
Stopáž: 46:56  
Vydavatelství: East-West Promotion, 2012   
Exkluzivní distribuce v ČR: Indies Scope   
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto /obálka: www.indies.eu