Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Soulfly nám udělují předčasný dárek k Vánocům, protože 4. října vydali své deváté album. Je to rok, co se na světě objevilo album Enslaved, ale Max Cavalera asi nikdy nespí a pořád jenom muzicíruje. Teď si dokonce do kapely vzal jako bubeníka svého dvacetiletého syna Zyona. A jak to dopadlo?

Soulfly často mění sestavu, ale jejich složení takové: Max Cavalera – zpěv + kytara + berimbau, Zyon Cavalera – bicí + perkuse, Marc Rizzo – kytara, Tony Campos – basa.

Za zmínku stojí i fakt, že toto album produkoval známý Terry Date (Pantera, Slipknot, atd), který v minulosti již s kapelou spolupracoval – a to na albech 3, Prophecy a Dark Ages.

Je důležité zmínit i hvězdné hosty: v úvodní písni slyšíme druhého Maxova syna, Igora Cavaleru (Lody Kong); dále Jamie Hanks (I Declare War), Neil Fallon (Clutch), a v neposlední řadě Mitch Harris z Napalm Death.

Soulfy je v podstatě kapela jednoho člověka, Maxe Cavalery. Zformovala je v roce 1997 v Arizoně poté, co Max odešel ze Sepultury. Za dobu svého působení vydala tato alba: Soulfly (1998), Primitive (2000), 3 (2002), Prophecy (2004), Dark Ages (2005), Conquer (2008), Omen (2010), Enslaved (2012) a nyní Savages (2013). Soufly se ve své hudbě věnují sociálním tématům, nenávisti, válce a dalším současných problémům našeho světa. Jejich hudba je přímočará, různorodá, chytlavá a opojná.

Začátek alba se nese v duchu skvělého nápadu – Bloodshed kombinuje pomalé tempo bubnu a do toho vyje siréna. Až se člověku svírá žaludek nedočkavostí. Když se přidají další nástroje, tak je na světě husí kůže. Cítím z toho klasickou energii, kterou dokáže vyprodukovat jen a pouze Soulfly. Ta energie je až hmatatelná. Nechybí ani kytarové vyhrávky Rizza, které mi však v určitých pasážích přijdou jako výplň. A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že refrén si s Maxem střihnul jeho syn, Igor Cvalera junior!

Nejkratší a možná i nejrychlejší písnička a taky jeden z mých favoritů na albu - takové atributy nese song Cannibal Holocaust. Prudká, jednoduchá, výstižná, text vychází z minulých alb. Bubínky na konci oceňuji.

Fallen ze začátku reprezentuje další klasickou písničku á la Soulfly. Postupně na sebe navaluje sílu, ale není to typická písnička na koncerty. Je pomalejší, jaksi umírněnější a postrádá drajv, na který jsme u téhle kapely zvyklí. Host ji pěkně oživuje svým hrobařským hláskem. Na můj vkus je ale, se stopáží 5:55, příliš rozvleklá.

Když jsem viděla název téhle písničky, Ayatollah Of Rock ‘N’ Rolla, tak jsem si pod tím nedokázala nic představit a říkala si, co to sakra bude. A musím říct, že je to příjemné překvapení. Houpavé tóny, klídek, pak nějaká promluva. Až skoro po dvou minutách se to rozproudí a krev vře. Refrén patří k těm nejzapamatovatelnějším nejen po stránce textu (vykreslení apokalyptického světa, ve kterém žijeme), ale i co se týká hudby.

Pecka už od začátku – tak bych charakterizovala Master Of Savagery. Přesně styl Soufly – tedy svižný metal, zajímavé hudební nápady, lomozný zpěv. Písnička, jako by poslouchače opíjela, strašně leze do hlavy. Tohle Soufly umí. Tleskám!

{youtube}uqqswu-VzDs{/youtube}

Se Spiral přichází mírně přitvrzení. Jak je u Soulfly zvykem, je to líbivá, tvrdá písnička, opět pro mě nadbytek kytarových vyhrávek, ale tak to oni dělají. Tempo je suprové! Konec je takový podivný, ale budiž.

Od This Is Violence jsem tedy čekala větší pecku. Něco, co člověka nakopne, že ani nebude vědět, jak se jmenuje. Místo toho jsem se dočkala další hopkavé písničky, která je možná až trochu předimenzovaná zvukově. Hned na začátku mě zaujala mezihra bicích. Jinak refrén je opět jako stvořený pro živé hraní, posluchače pohltí.

K.C.S. je další nářezovka s dalším úžasným hostem a až nepříjemným ječákem, v podání kytaristy slovutných Napalm Death. Rozličnost hudby, kterou má Soufly v repertoáru, z toho jen čiší. A další pěkná vyhrávka bicích.

V El Comegente si zase můžeme vychutnat hlas Tonyho Campose. Tony je hudebník s velkým H, z jeho kariéry připomenu, že dělal basáka a zpěváka v projektu Asesino, ale známý ja hlavně jako basák dnes již neexistujících Static X. Dlouhý rozjezd předznamenává pěknou a relativně poklidnou skladbu v mixu španělštiny a portugalštiny. Do budoucna bych si přála víc takových písní, kde nefiguruje angličtina.

Další řežba, toť Soulfliktion. Na můj vkus opět trochu delší (5:43), ale textově i hudebně velmi dobře zvládnutý song. Další hymna z produkce Soulfly.

Digipack obsahuje navíc dvě skladby. Tou první je nabouchaná Fuck Reality, která jako by nás pocitově zavedla k prvním albu Soulfly, zpět do roku 1998. Pěkně lomozná, valivá a přesto poměrně jednoduchá. Jako na každém albu Soulfly, ani zde nesmí chybět instumentální píseň, která na devátém albu nese název Soulfly IX. Až jazzové příjemné tóny jako by posluchače ukolébávaly ke spánku. Ke kapele tyhle instrumentálky neodmyslitelně patří, i když já osobně bych si takové písničky ve svém volném čase nepouštěla.

Soulfly je kapela, která žije svým vlastním divokým životem. Není to Sepultura. Do hudby přimíchávají nejrůznější etnické prvky, nebojí se zkoušet nové věcí, zvou si na alba nejrůznější hosty. Přitom se drží svého kopyta a produkují písničky, které se líbí masám. Savages je velmi rozmanité album. Soulfy drží laťku vysoko, ale to nic není; protože až při živém vystoupení je posluchači skutečně ocení. Fanoušci kapely budou albem jistě nadšeni.

Název nosiče: Savages
Interpret: Soulfly
Žánr: groove metal
Skladby: 01. Bloodshed (Feat Igor Cavalera jr.), 02. Cannibal Holocaust, 03. Fallen (feat Jamie Hanks), 04. Ayatollah Of Rock ‘N’ Rolla (feat Neil Fallon), 05. Master Of Savagery, 06. Spiral, 07. This Is Violence, 08. K.C.S. (feat Mitch Harris), 09. El Comegente, 10. Soulfliktion, 11. Fuck Reality, 12. Soulfly IX
Stopáž: 69:31
Vydavatelství: Nuclear Blast
Hodnocení: 93%

Zdroj foto: internet