Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Téměř souběžně vyšly dvě publikace, zpřístupňující důležité renesanční písemnosti. Oba spisy byly víceméně nedostupné, protože v úplnosti naposledy vyšly v 19. století. O Kronice české jsme již psali, nyní následují Práva městská Království českého.

Rovněž jsou přepsána do současného jazykového úzu a vytištěna současnými literami, aby čtenář nemusel louskat dávnou češtinu. Vynikající právník Pavel Kristián z Koldína roku 1579 vydal své dílo jako shrnující pojednání o městských právech, vymezující se proti společenským výsadám šlechty. 

Koldínova práce tak uzavírá předchozí městská ustanovení a řeší problém, který soud - zda městský či šlechtický - bude řešit případné pře a za jakých podmínek může šlechtic stanout před městskou samosprávou. Koldín sepsal své dílo natolik dokonale, že na celá příští dvě století, až do josefínských reforem, zůstávalo směrodatným opěrným bodem. Jeho výsostně postavení neohrozily ani pobělohorské poměry, nanejvýš se vtělil příkaz vyznávat jedině správnou římskokatolickou víru. Plně je nahradila až roku 1811 kodidfikace rakouského občanského práva.

Přitom se Koldínův zákoník, jakkoli shválený panovníkem, neprosazoval snadno, některá města houževnatě lpěla na předchozích německých zvyklostech, třeba Morava jej přijala až koncem 17. století. Jak píše historik Karel malý v úvodní studii, Práva městská Království českého dovršují staletý vývoj městského práva v Čechách (předcházejí jim třeba Brikcího Práva městská) a stávají se pramenem poznání městského práva nejen pro městské soudce, ale i pro veškeré městské obyvatelstvo.

Především nahradila dosavadní právo zvykové, již ustrnulé a nevyhovující - vyhověla potřebě legislativně vyjádřit právní normy, které by upravovaly vše, od ústavních norem po správní předpisy. A jak Koldín, vycházející z římských tradic, definoval své pojetí práva? "Právo pak nic jiného není nežli umění a rozeznání dobrého od zlého, spravedlivého od nespravedlivého, pravého od křivého, mírného od nemírného, kteréž jednoho každého k tomu vede a učí, čeho se má přidržeti a čeho se zase vystříhati."

Pamatoval na všechno - zabývá se tím, jak se konšelé (tedy členové městské samosprávy) mají k sobě i ostatním chovat, upozorňuje, že mezi soudci a konšely jest zapotřebí lásky a svornosti. Popisuje jednotlivé právní úkony, například podání a doručení žaloby, otázku svědků, ale také vymáhání rozsudku. Oddíly týkající se manželství zase prozrazují, že otec měl v rodině absolutní moc a jeho vůli se děti nesměly protivit. Nalezneme též ustanovení týkající se kšaftu (neboli závěti) zanechaného zesnulým.

Koldín se ovšem zabývá i závažnými prohřešky proti dobové morálce: cizoložství i smilstvo bývalo (nejen) tehdy trestné. Prostopášnost se nevyplácela. Koldín píše, že „muž, maje živou manželku oddávanou a od té ujda, jinou by sobě pojal, sťat bude. Manžel svou manželku a otec svou dceru zastihl-li by v cizoložném skutku, tehdy oba, totiž cizoložníka i cizoložnici, zabíti může a žádné pokuty za to neponese.“ Jak si snad každý vybaví, právě takový případ, byť zasazený do aristokratického prostředí, zpracoval Karel Čapek v povídce Pád rodu Votických.

A je-li už někdo důvodně obviněn ze zločinu (a najmě pak takového, za který hrozí ztráta hrdla, tedy poprava) a odmítá se přiznat, nezbývá než přistoupit k právu útrpnému. Nejprve Koldín nabádá k obezřetnosti, neboť "jest to věc nejistá, když mnozí z domnění toliko samého, byvše trápeni, i na se, i na jiné klamali, a když již své konce vzali, teprve všecko to jinák se vyhledalo." Také doporučuje, aby mučení smrtelné následky.

Rozsáhlý spis se dočkal i zkráceného výtahu, který vydávaná kniha rovněž obsahuje, a dále též přibyl seznam pokut, které se za různá provinění vymáhají. Mohou se odlišovat - od peněžních sankcí po ztrátu cti, statku i hrdla. O život mohl člověk přijít snadno - stačilo, aby se zpronevěřil svému úřadu, smilnil a cizoložil, jak již bylo řečeno, dopustil se žhářství či při ohni něco ukradl, nemluvě o úkladech proti městu, vrchnosti či celému království. Ale také nalezneme záruku náboženské svobody: přišel by o čest ten, kdo by svého bližního kvůli víře haněl.

Cenné jsou rozsáhlé závěrečné komentáře, které na Koldínově materiálu přibližují dobové trestní právo (Karel Malý), zabývají se organizací veřejné správy (Ladislav Soukup), ozřejmují majetková práva (Petra Skřejpková) a konečně objasňují Manželské právo a právní postavení dětí (Pavla Slavíčková). Jako kdybychom měli předbělohorské období doslova na dlani.

Nezastírám, že Práva městská Království českého se sotva stanou čtenářským bestsellerem, však náhledy do minulosti, zbavené pozdějších romantizujících či všelijak ideologizujících příměsí, mají svou velkou cenu. Ukazují, jak naši dávní předkové žili, zprostředkovává jejich mentalitu i mravy, byť z dnešního pohledu jistě surové a fanatické. Také dokládá stavovské rozvrstvení: pokud by měšťan poškodil sobě rovného, mohl být kat tím posledním, co by v životě spatřil, pokud by ovšem zabil pouhého poddaného sedláka, vyvázl by s peněžní pokutou.

Na závěr si neodpustím poznámku: kdyby se dnes uplatnilo útrpné právo, jistě by leckteré roky se vlekoucí korupční či zlodějské kauzy rychle spěly ke svému rozuzlení. 

Práva městská Království českého. Edice s komentářem.
Vydalo nakladatelství Karolinum, Praha 2013, 784 stran. 
Hodnocení: 100% 
Foto: Karolinum, www.programy-mb.net.cz, www.hrad-loket.cz