Kultura21.cz

V Čechách je písemnictví spojeno hlavně s příchodem křesťanství a vznikem klášterů jednotlivých řádů. Kláštery zakládaly i panovnické rody, jejíchž donátorství přineslo klášterům i bohatý nákup knih z ciziny. Pro kláštery znamenaly knihy největší majetek, patřily k základnímu vybavení, a proto si je mniši přinášeli ze svých mateřských klášterů. Knihy byly rukopisné a s rozvojem křesťanství jich jejich potřeba neustále stoupala, a tak se dál opisovaly. Úroveň opisů nebyla stejná, záleželo na diktujícím, opisovačích a iluminátorech.

Zaměření jednotlivých klášterů se lišilo, i když základní tématika náboženství, teologie, filozofie, historie a církevní právo byla ve všech řádech společná (Minorité, Františkáni, Dominikáni, Kapucíni). Vyšší ambice měly knihovny cisterciáků, Křížovníků s červenou hvězdou, Johanité. Vědeckou činnosti se zabývaly Benediktické, Augustiánské, Premonstrátorské řády. Jezuité měly bohaté knihovny zaměřené na pedagogickou, misionářskou i vědeckou činnost, jejich knihovny se u nás nedochovaly. Piaristé byli zaměřeni na pedagogickou činnost a na rozdíl od jezuitů byl to u nás oblíbený řád.

Nejstarší iluminovaný český rukopis je opis Gumpoltovy legendy o svatém Václavu. Evangeliář z knihovny Metropolitní kapituly na Pražském hradě pochází z druhé poloviny 9 století. Latinské legendy o svatém Václavu a svaté Ludmile z 10 století obsahuje Evangeliář ze Strahovského kláštera a Vyšehradský kodex (1085). Ze 13 století Kodex Gigas patří mezi nejvýznamnější nejen svým rozměrem ale i rozsahem, od teologických textů až po historii, stal se válečnou kořistí Švédů. Dalšími zachovanými památkami jsou hudební Antifonář sedlecký, Žaltář ostrovský a Velislavova obrázková bible z poloviny 14 století.

Z hlediska knihoven mezi nejvýznamnější kláštery patřil Břevnovský (993). Strahovský (1140) z něhož pochází rukopis opisu Augustinova spisu DE CIVITATE DEI (O Boží obci z roku 1470) s vyobrazením i světských motivů. V soupise knih z cisterciáckého kláštera v Plasech (1144) z roku 1444 jsou uvedena díla nejen teologická, ale i filozofická, historická či právní. Mimořádná písařská a iluminátorská aktivita byla v minoritském klášteře Na Františku v Praze, jejichž díla znaly i v okolních zemích. S klášterů cisterciáckých ze 13 století pak Vyšší Brod (1259 zal. Rožmberkové, ve fondech se zachovalo přes 200 pergamenových rukopisů, 400 prvotisků a na 1200 dalších děl.), Zlatá koruna (1263 Přemysl Otakar II) a Zbraslav (1252 založil král Václav II, který nechával přivážet knihy až z Paříže, ale byla tam i vlastní literární činnost). Zbraslavská kronika historicko-grafické dílo, z doby vlády Jana Lucemburského, jehož opisy se zachovaly v zahraničí. Populární ve střední Evropě získal i Malogranatum, mystické dílo teologicko-mravoučné, které se dochovalo v mnoha opisech.

V době husitských válek byla část klášterních knihoven odvezena do zahraničí nebo zničena. Pouze roudnická knihovna augustiánů-kanovníků se vrátila zpět ze Slezska vcelku, ale už ne do Roudnice. Klášterní celky byly zachovány neporušené v jižních Čechách, kam husitství tolik nezasahovalo. Většina klášterů pokud úplně nezanikla, živořila a jejich knihovny chátraly. Z Břevnovské benediktinské knihovny se zachovalo jen torzo, které mniši při opuštění kláštera odnesli do Broumova. Augustiánská knihovna na Malé Straně byla ukryta před husity a v roce 1603 měla přes 5 tisíc svazků i díky štědrosti císaře Rudolfa II, který ji finančně podporoval. Strahovská knihovna přišla o většinu svých knih a její obnova započala až kolem roku 1586. Klášter Křižovníků s Červenou hvězdou (založen 1233) byl jako český a charitativní (mniši podávali svátost i pod obojím způsobem) uchráněn. Po roce 1556 přichází do Prahy na pozvání císaře Ferdinanda I jezuité, kteří měli vzdělávat v katolické víře nové kněze, brzy vyučují i mládež.

S prvním omezením velkého počtu klášterů na našem území v roce 1773 započala Marie Terezie a v rušení pokračoval v letech 1781 -90 i její syn Josef II. Po třicetileté válce dochází k obnově některých velkých klášterů, jako byl Břevnovský, ale v pruských válkách v 18 století o část své knihovny přišel. Broumovská benediktinská knihovna byla v roce 1618 vydrancována, obnova započala v roce 1624, ale při požárech (1644 a 1664) byla zničena. Zachovala se pouze část, mezi jinými také devět vzácných tisků humanisty Jana staršího Hodějovského a spisy benediktinských spisovatelů i texty divadelního představení. Švédskou válečnou kořistí se stala i premonstrátská knihovna na Strahově. Ta, podle soupisu z roku 1950, kdy dochází k úplnému rušení klášterů, uvádí, že se dochovalo 110 tisíc svazků všech vědních oborů, rukopisů. Dochoval se i Strahovský Evangeliář z přelomu 9 a 10 století, který bude vydán v počtu 199 kusů.

K definitivnímu rušení všech klášterů dochází od roku 1950 kdy na našem území jich „zbylo“ 150 a jejichž knihovny obsahovaly přes dva milióny svazků.

Z historického pohledu mají svou cenu knihovny, které zůstaly pohromadě ve svém původním prostředí, ale aby vzácná díla byla zachována pro další generace, jsou umístěna a ošetřována v Památníku národního písemnictví v Praze.

Prameny: Dějiny knihoven a knihovnictví v Českých zemích“ Jiří Cejpek a kol.

Foto : Wikipedie a ČTK (Strahovský evangeliář)