Kultura21.cz

V celosvětovém měřítku se vývoji náboženských představ věnoval Mircea Eliade v Dějinách náboženského myšlení, Ježíšovu odkazu se pak věnovaly např. Johnsonovy Dějiny křesťanství. O dění v tuzemském měřítku vyšla u nás u nás řada publikaci, k posledním patří třeba Kadlecův Přehled českých církevních dějin, který vyšel ve dvou svazcích. Nejnovějším příspěvkem je pak kolektivní práce KŘESŤANSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH, editovaná Jiřím Mikulcem a vydaná Nakladatelstvím Paseka.

Knihu, opatřenou podtitulem Od knížete Bořivoje k dnešku, lze volně řadit mezi „monografické“ svazky přiléhající k monumentální řadě Velké dějiny zemí Koruny české. Postihuje totiž nikoli jen šíření a proměny náboženské víry jako publikace výše jmenované, ale zabývá se dalšími přídatným oblastmi celé složité věroučné struktury. Samotným dějinám křesťanství je tu zasvěcená zhruba třetina celkového rozsahu (kniha včetně citačních odkazů a seznamu literatury přesahuje 800 stran).

Od raného středověku k dnešku

Cennou předností je, že publikace se nenechává svazovat konfesním přístupem (tedy že by stranila katolíkům, protestantům či komukoli jinému), naopak uvážlivě a bez vzrušených emocí postihuje jednotlivé etapy pronikání křesťanství na česká území. Přibližuje samotnou christianizaci společnosti, lemovanou prvními svatými mučedníky českého původu (Ludmila, Václav, Vojtěch…), mapuje situaci ve středověku včetně výbuchu husitské hnutí a následného dvojvěří, ukončeného až bělohorskou bitvou, kdy jedinou povolenou, a tudíž pro všechny závaznou státní církví se stává církev katolická, jejíž vítězství symbolizuje i pověstný mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Další kapitoly pak obhlížejí proměny, k nimž dochází v průběhu 19. století a zejména po vzniku samostatné republiky, kdy se víra stává veskrze soukromou záležitostí.

Karel Javůrek -Křest knížete Bořivoje (1858)

Další oddíl se zabývá postavením duchovenstva v průběhu více než tisíciletého období, opět od raného středověku přes vzedmuté baroko až bezmála k dnešku. Obhlíží vzdělávání kněží a ukazuje jejich život včetně případné kariéry k nejvyšším postům. Autoři probírají i klášterní komunity, dotknou se dodnes ožehavého příkazu (u katolíků) dodržovat celibát. Zajímavé jsou zmínky o teologických studiích, o důležité roli vlastenecky smýšlejících duchovních pro rozvoj a sebeuvědomění společnosti zejména na venkově – nikoli náhodou na vesnicích už v 19. století získávali přirozenou autoritu místní vzdělanci, vedle kněží také učitelé, případně též lékaři či lékárníci.

Jak jsme prožívali náboženskou víru

Třetí část knihy probírá náboženský život a život laiků, tedy zkoumá smýšlení nikoli těch, kdož víru šířili, nýbrž těch, kteří ji přijímali a byli jí ovlivňováni. Opět je uplatněno chronologické hledisko, výklad počíná od raného středověku a táhne se až ke sklonku 20. století. V lecčems objevné jsou hlavně stati o zbožnosti jak reformačního období, tak barokních časů. Shrnuty jsou poznatky o násilně vynucované konverzi ke katolictví, o projevech lidové zbožnosti a lidových obyčejů (někdy potlačovaných jako projev pohanství). Jako součást exaltovaně prožívané víry nalézáme všudypřítomné uvažování o smrti jako bráně k věčné existenci.

Poutní místo na Svaté Hoře u Příbrami

Závěrečné pasáže předkládají sytý obraz kulturních a společenských souvislostí náboženského života. Zahrnují pestrý vějíř dokladů o pronikání náboženství do každého okamžiku lidského života, seznámíme se s podobou umění výtvarného, písemného i hudebního, prosycených hlubokou zbožností svých tvůrců a často určené pro užití v chrámu. Jednotlivé kapitoly nás provedou církevním školstvím i péčí o chudé a nemocné, osvětlí vybavení kostelů, načrtnou, jak byly vnímány hřbitovy, poukáží na mnohdy napjaté vztahy mezi křesťany a židy. Zabývají se také dopady postupné sekularizace společnosti a důsledky těsného sepětí církevních špiček s vládnoucím rodem, pokládají otázku, zda se křesťanství ocitalo ve stínu či naopak v záři národního obrození, sledují zápasy o podobu školství coby vzdělávací instituce, jejíž chod se katolická církev pokouší ovlivňovat.

Kniha má význam jako shrnující soubor dostupných poznatků

Od Křesťanství v českých zemích samozřejmě nemůže očekávat nějaká převratná sdělení či novátorskou koncepce, kniha má význam hlavně jako svého druhu shrnutí sledovaných témat, jako utřídění informací dosud roztroušených v bezpočtu odborných i popularizačních publikací. Jistě zaujmou i početné, často barevné fotografie, rozeseté v textu – reprodukují dávné památky architektonické, výtvarné i písemné, zachycují církevní procesí i nynější podobu důležitých svatostánků, nechybějí ani podobizny důležitých osobností.

Knihu, místy bohužel poněkud suše výčtovou a určenou najmě poučeným laikům prahnoucím po ucelené příručce, sepsali špičkoví odborníci na jednotlivá období: Petr Sommer dodal kapitoly týkající se nejstarších dějin, vrcholný středověk a jeho rozbroje zmapovala Eva Doležalová, Pavel Kůrka popsal raně novověké období, kdy se i do českých zemí šířily ideje renesance, Jiří Mikulec se věnoval baroku provázenému duchovními propady i vzedmutími, Jiří Hanuš a Petr Husák zkoumali 19. století a Jaroslav Šebek se zaměřil na dějiny nejnovější, spojené se vznikem samostatné republiky i totalit jak nacistické, tak komunistické.

Knihu uzavírají postřehy o nynějším významu církví a náboženství. Úloha náboženství se v současnosti umenšuje a asi budeme souhlasit se zjištěním, že fenoménem nynější české společnosti není ani tak vyhraněný ateismus, ale spíše agnosticismus a náboženský analfabetismus. Nalezneme však i „pokrokářsky“ kritické úvahy o tom, že část konzervativních křesťanských kruhů našla společnou řeč s populistickými hnutími a jejich odporem vůči hodnotám prosazovaným Evropskou unií.

Jiří Mikulec a kolektiv: Křesťanství v českých zemích. Od knížete Bořivoje k dnešku
Vydalo Nakladatelství Paseka, Praha 2025. 832 stran
Foto: kniha

Hodnocení: 70 %

www.paseka.cz/produkt/krestanstvi-v-ceskych-zemich/