Kultura21.cz

V dobách, kdy ještě neexistovala televize, ba ani rádio, byly dlouhé zimní večery jako stvořené k činnostem, které vyžadují trpělivost a zaberou hodně času. Patří mezi ně například i draní peří.

Peří se dralo vetšinou v období mezi Vánoci a Velikonoci. Téměř každé hospodářství chovalo své hejno hus, které hospodyně průběžně podškubávaly a peří schraňovaly. V zimě, kdy bylo více času, protože pole odpočívala pod sněhem, scházely se ženy střídavě u sousedek a společně draly a draly. U toho si povídaly a tak si jistě dokážeme představit, co všechno probraly. Vztahy, svatby, pohřby, děti, počasí, loňskou úrodu, plány na další rok a tak dále.

Na dračky s nimi chodili i muži, kteří vedle hráli třeba karty a děti, které si někde v koutku nebo na peci hrály a špicovaly uši, aby zaslechly, od čem se dospělí baví. Z tohoto pohledu se tyto chvíle jeví velice romanticky. Slušelo se dračkám podat něco k jídlu. Záleželo na hospodyni, co dobrého měla, ale také se dračky spokojily s chlebem s husím sádlem nebo chlebem se sádlem a cibulí. Pila se káva z melty, čaj.

Odborně je draní ruční oškubávání praporů z ostnů z očištěného husího nebo kachního peří. Peří na draní musí být pořádně suché, aby šlo dobře drát. Po hrstech se vyndává na stůl před dračky a ty derou a derou. Do ruky  vezmou hrst peří a ručně otrhávají peříčka na samotnou pápěrku. Sedrané peří podstrkují pod překlopené mísy, aby se nesmíchalo s nesedraným. Pápěrky se házejí na zem pod sebe. Draní peří je docela pěkná dřina, neboť, pro informaci, z jedné husy je maximálně 500g hrubého peří po jednom podškubání. Na jeden opravdu poctivý polštář je potřeba 2 kg sedraného peří, na pořádnou peřinu musíte mít připraveno 4-5 kg čistého peří. A že taková výbava na spaní z husího peří je opravdu velmi cenná svědčí fakt, že ruce 20 žen se nezastavily téměř 3 hodiny a sedraly 40 dkg peří .

Husy se oškubávaly zpravidla 4x . První bylo „ hubené peří“, to se škubalo jen vrchní peří, na huse se nechával chmorek. Při dalších podšklubáních se nejdříve oškubalo peří a potom chmorek. Každý druh se uchovával zvlášť, protože chmorek se nedere. Počtvrté se oškubávala zabitá husa. Před podškubáním se zaháněly husy do rybníka nebo potoka, aby měly čisté peří. Podškubávat se musely za sucha. Oškubané peří se nechávalo zaschnout. Poté se ukládalo do nových papírových pytlů nebo přímo do sypku. Kdy se má husa podškubat se poznalo podle toho, že peří bylo zralé a husy ho trousily, po zkušebním vytržení nesměly být krvavé brky. Pod křídly se nechávalo dlouhé peří, aby husy netahaly kosinky (křídla) po zemi. Zvláštním způsobem bylo oškubávání peří na břiše zabité husy. Břicho se pokrylo vlhkou utěrkou a přežehlilo horkou žehličkou. Peří se odpařilo a šlo pěkně vytrhávat.

Z různě velikého peří se dělají rozličné věci pro radost a užitek. Z dlouhého peří se dělaly peroutky na maštění plechů nebo také kartáče na česání krav. Pápěrkami se vycpala poduška, která mohla sloužit jako podložka pod polštář nebo lehátko pro kočky. Ze stejně velkých pírek se dělaly květy do vázy. Dalším zdobným výrobkem bylo peří napíchané do kaštanu nebo bramboru. Podle fantazie tak vznikala zvířátka - slepičky nebo kohoutci. Z barevně kombinovaného peří vznikaly ozdoby na šaty.

Peří se dává do ušitého kvalitního sypku. Jako povlečení byl dříve používán kanafas a damašek. Nepoužívané peřiny se zastýlají na klidné tmavé suché místo do postele. Při pěkném, ale ne vlhkém počasí, se peřiny snášejí několikrát do roka ven vyvětrat na bidlo. Po chvíli se musí obrátit. Peřinám prospívá, když se nechají vymrznout na zimním sluníčku.

Zdroj informací: Spolek archaických nadšenců, o.s, http://www.sebranice.cz
Zdroj foto: internet