Kultura21.cz

I když se Zuzana Geislerová cítila vždy líp na divadelním jevišti, známou herečkou se stala až díky filmovým či televizním rolím. Vždycky se mi vybaví v televizní hře Píšťalka pro dva, kde představovala lazebnici Zuzanu, zatímco mnozí si ji třeba pamatují z koprodukční minisérie DUNA, kde měla za herecké partnery Williama Hurta či Susan Sarandon. Aktuálně ji dnes může publikum vidět na jevišti v komedii Bez zábran, které uvádí pražské Divadlo Kolowrat.

Účinkujete v divadelní hře anglického dramatika Davida Lodge Bez zábran, kterou uvádí „vaše“ Staromódní divadlo na scéně Divadla Kolowrat. V inscenaci hrajete, ale také jste hru i přeložila. Co vás na ní tak zaujalo?

Hru jsem četla poprvé asi před deseti lety. Fascinovalo mě téma, tak důležité pro umělce, a to jakou moc nad nimi mají media a novináři, kteří o umění píší. A jestli si tito novináři vůbec uvědomují, jakou nesou zodpovědnost za to, co napíší. Navíc hra má čtyři krásné role, což je poměrně vzácné, a chytré a duchaplné dialogy. Není divu, Lodge sám je chytrý a duchaplný autor proslulých románů. Nicméně: protože se hra točí kolem tragických událostí královské rodiny, připadala mi svým vyzněním už trochu passé. Až teď, v dnešní době, se o Dianě a její roli v událostech a životech celé rodiny začalo poměrně hodně mluvit, řekla jsem si, že hra je vlastně dnes možná aktuálnější než v době svého vzniku.

Asi to nebude váš první překlad…?

Ne. Je už třetí.

Co to je za hry a co vás na nich zaujalo? Taky jste v nich hrála?

První byla Drahý lhář od Jerome Kiltyho, druhá hra se jmenuje Pravda o Pygmalionu, autor Richard Huggett. Obě hry jsou si trochu podobné, protože jejich autoři čerpali ze stejného zdroje, a sice z korespondence mezi G.B. Shawem a jeho múzou, herečkou Stellou Campellovou.

Hru Pravda o Pygmalionu jsme loni rozezkoušeli, ale kvůli technickým potížím jsme museli zkoušení přerušit a nazkoušeli jsme místo toho Bez zábran. Ale hodláme se ke hře vrátit, a premiéra by měla být někdy v zimě.

Založit Staromódní divadlo je asi váš nápad a určitě jste že jste se obklopila i herci, se kterými jste ráda?

Ano, založit divadelní spolek byl můj nápad, ale dlužno říct, že pokud se rozhodnete uvést nějakou hru a dostat ji na jeviště, tak nějakou společnost prostě založit musíte. Řekněme, že jsem se obklopila herci, které jsem postupně začala mít ráda, takže proces byl opačný.

Uvedete tuto hru i mimo Divadlo Kolowrat?

Doufám. Zatím se snažíme naše představení nabízet mimopražským divadlům, uvidíme, jak to půjde.

I když se pokládáte hlavně za divadelní herečku, objevila jste také se v řadě filmu. I když nešlo o hlavní role, ty postavy měly vždycky něco do sebe. Na které filmy či postavy ráda vzpomínáte?

Snad nejhezčí byla lazebnice Zuzana v televizním filmu Píšťalka pro dva od Zdeňka Mahlera. Režii měla Miroslava Valová, král Václav IV. Alois Švehlík. Jinak se přiznám, že filmování mě nikdy moc nebavilo, chybělo mi publikum. Docela významnou roli jsem měla i v americkém filmu DUNA, kde jsem hrála i s Williamem Hurtem a Susan Sarandonovou.

Pocházíte z herecké rodiny. Co vám řekla vaše maminka – herečka Růžena Lysenková – když jste chtěla k divadlu a herectví? Fandila, podporovala?

No, ona měla spíš obavy, že nemám na tohle povolání povahu, nejsem moc diplomaticky založená, a u divadla prostě určité věci říkat nesmíte, jinak si vytvoříte nepřátele na celý život. Lidské ego je křehká věc, a i o tom je naše hra Bez zábran.

Po absolvování DAMU jste nastoupila angažmá v Olomouci. Hrála jste tam naivky?

Já jsem vždycky byla to, čemu se u divadla říká anštant, jsem i dost vysoká, takže na naivky jsem se nehodila. Hrála jsem Julii, ale to je spíš charakterní role, a mimochodem dost těžká. Ale recenze jsem na ni měla krásné.

Co další divadelní angažmá a role, na které se nezapomíná?

Nejvíc se mi líbilo v Liberci, kde jsem hrála i nejhezčí role a byla jsem v nejlepším hereckém věku. Líza Doolittlová je úžasná role, má úplně všechno, dokonce i čas na převleky. Myslím, že jsem měla na role štěstí, zahrála jsem si snad všechny, co mladé, ale i ty starší herečky chtějí hrát.

Která divadelní role vám dala nejvíc zabrat?

Možná ta antika v divadle Labyrintu – inscenace podle Euripida, Pokořitelé Tróje - Andromaché. Antická tragédie je dřina, protože je to velká stylizace a když Vám vypadne slovo, tak to hned tak nevymyslíte. Navíc se tam nic dramatického přímo na jevišti neděje, o všem se jen vypráví, chvíli vy a chvíli chór.

Pokud vím, tato inscenace se dočkala i televizního záznamu. S vaším prvním manželem, který je také herec, máte syna. Jaký má vztah k divadlu či herectví?

K divadlu žádný, k umění kladný (byl talentovaný klavírista, měl dokonce i pár koncertů v Rudolfínu), ale klavír je strašná řehole, takže teď je pilot soukromých letadel. Mám ještě dceru, velmi výtvarně nadanou, ale bohužel ji v devatenácti letech postihla mrtvice a zůstala postižená. Velká škoda.

Kdy jste měla malé děti, jak jste obvykle trávila divadelní prázdniny a jak trávíte léto v posledních letech?

Moje děti se narodily v roce 1978 Adam a v roce 1985 dcera Sára. Prázdniny jsme vždycky trávili na chalupě v Orlických horách. V roce 1995 jsem se znova vdala za Brita, a od té doby trávíme prázdniny v malém domku v Řecku, na ostrově Thassos.

Zdroj foto: archiv Zuzana Geislerlová

http://divadlo-kolowrat.cz/project/d-lodge-bez-zabran/