Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Šumava je nádherný a tajuplný kraj, který svou jedinečnou atmosférou láká davy návštěvníků. Málokdo ale zná víc než fotogenické vyhlídky. Nakladatelství Argo nyní ve třetím vydání nabízí publikaci Legendy a pověsti staré Šumavy s působivými ilustracemi Ladislava Sýkory. Materiál vybral a přeložil Josef Rauvolf. Tato kniha v autentickém lidovém vyprávění odkrývá historii a duši lokality.

Už když se podíváte na obálku, dotkne se vás to. Je v ní pohyb stébel a větví, pukliny v kamenech, úžas i jistá tíseň, která na vás padne na obzvlášť divokých a působivých místech. Zakusíte na nich vlastní malost, moc lesů a hor, koutkem duše uvěříte v zázraky. A přesně to najdete i na stránkách.

Rozlehlá náhorní luka s temnými skvrnami tu a tam roztroušených smrků, nízké nebe, hradba zamlženého lesa, za níž lze tušit labyrint slatí a rašelinišť, nepravděpodobné fantomy lišejníkem porostlých stromů s větvemi-údy vrostlými do tlející země anebo jezera temná jak ďáblovo svědomí, to vše v podivném zádumčivém svitu silně a bezprostředně působí na ustrnulou duši.

Jednotlivé legendy a vyprávění jsou řazeny podle témat. Seznámíte se s Šumavskými obry, jimž dříve lidé přisuzovali keltské stavby, trpaslíky, kteří dokázali obdarovat, pomoci, poradit, ale také skočit provinilci za krk, čapnout ho za vlasy a uhnat až k smrti. Setkáte se s kouzly, divy při přechodech mezi světem živých a mrtvých, osudem i odplatou. Nechybí mluvící zvířata, zázračné rostliny, strašidla a nadpřirozené bytosti symbolizující přírodní živly. Dočkáte se také četných historek o hledání pokladů.

V kapitolách se objevuje mnoho známých motivů, co se vyskytují napříč lidovou slovesností nejen u nás, ale i v celé střední Evropě. Jsou zde však i zcela ryzí příběhy. Nemohly vzniknout jinak, než že je skutečně prožili místní, u nichž pracovala fantazie s pověrčivostí, ale rovněž byli svědky výjimečných a podivných příhod. Ty se zkrátka čas od času dějí. A pak, za temných zimních večerů, u přástek a draní peří, znovu a znovu v šeru nad kahany ožívaly ústy vypravěčů a zachovaly se nám tak dodnes. Josef Rauvolf k nim přistupuje velmi citlivě, zachoval jejich původní podobu, ale dokázal jim dát jednotný háv a přidat na působivosti, kde to útvaru prospělo.

Je velmi zajímavé číst, jak se mísí lidová paměť zaznamenávající skutečné události, jako jsou morové rány, napadení Švédy, zakládání vesniček a hradů nebo zločiny společně s animistickými představami, pověrčivostí a báchorkami křesťanskými. Ty bez uzardění popisují například to, jak panna Maria bloudila s malým Ježíškem Šumavou a kde si sedla nebo se opřela, zanechala v krajině znamení, prohlubně a tvarované kameny.

Pod povrchem toho povídání je ale cítit něco, co nás i po všech generacích spojuje s lidmi, kteří kdysi okopávali kamenité stráně, trápily je kruté zimy a od nichž se k nám tyto příběhy linou. Jsou to naděje, touhy, ohromení, zvědavost, hledání smyslu a spravedlnosti, lítost, soucit, víra v něco vyššího, úcta k řádu světa a krajiny. Ale také touha podělit se o své zážitky. Zanechat jejich prostřednictvím otisk svého tvrdého života. Vždyť co jiného po nás zůstane, až se těla a kosti promění v prach? Je to trochu jako si s nimi sednout pod starou jabloň, nahlédnout do jejich okýnek a pocítit vánek dávných časů na svojí vlastní kůži.

Ze všech těch starých příběhů vane neopakovatelné kouzlo, lze v něm ucítit pryskyřičnou vůni staletých velikánů, jedovaté výpary slatí i teplou vůni šišek pálených v roztopených kamnech za zimních večerů. K nim zvláště tyto pověsti patří.

Anotace:

Lidová vyprávění ze staré Šumavy nejsou jen tak ledasjakou kolekcí příběhů – především jsou mimořádně syrovou výpovědí o životě, strázních i radostech obyvatel překrásného, ale hodně tajemného a nevyzpytatelného pohoří. Ovšem očekávat nějaké Zlatovlásky či hloupé Honzy by bylo omylem, šumavská vyprávění jsou plná krutých zvratů, kdy se člověk stává pouhou hříčkou osudu. Není proč se divit, život je zde tvrdý i dnes, natožpak před dvěma, třemi sty i více lety.

V hlubokých hvozdech tak přebývají čarodějnice, řádí zde se svou smečkou krutý divoký lovec, nezřídka narazíme na samotného satanáše – vše je ovšem neseno zvláštní, nehledanou poezií, protože „tam, kde se i to nejnepravděpodobnější stává skutečností, kde se vše reálné rozplývá ve vzduchu, oparu a mlze, kde štěstí i tíseň splývají, stává se vše opojením a snem, snem o Šumavě“.

Foto: Ludmila Bakonyi Selingerová

Název knihy: Legendy a pověsti staré Šumavy
Vybral a přeložil: Josef Rauvolf
Ilustrace: Ladislav Sýkora
Nakladatel: Argo
Počet stran: 216
Rok vydání: 3. vydání 2026
Hodnocení: 90 %

Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída je autorka mnoha knih, maminka a pedagožka.