Otázka viny: Esej Karla Jasperse jde až na dřeň
Banner

Otázka viny: Esej Karla Jasperse jde až na dřeň

Tisk

Otázka viny"Každý z nás má vinu, pokud zůstal nečinný. Pasivita ví, že je morálně vinna každým selháním, které zanedbává povinnost chopit se jakékoli možné aktivity k ochraně ohrožených, k ulehčení bezpráví, k odpírání zlu. Kdo se zúčastnil rasového šílenství, kdo měl iluze o výstavbě, založené na podvodu, kdo se smiřoval se zločiny, k nimž docházelo už tenkrát, ten je nejen odpovědný, nýbrž musí se morálně obrodit," píše Karl Jaspers.

 

Útlý spis německého filozofa pojednává o kolektivní vině. Po skončení 2. světové války si lidé často pokládali otázku: “Kdo za to vlastně může?” Na vině byli Němci jako celý národ. Otázka jejich viny se skloňovala ve všech pádech. Jaspers řeší vinu v globálním měřítku z ryze filozofického pohledu, kterému dává konkrétní aspekty. Jeho dílo nebylo přijato nejlíp, hrábl do vosího hnízda, sáhl až na dřeň... 

Kdo může za zločiny proti lidskosti? My všichni

Mezi základní 4 kategorie viny patří vina kriminální, politická, morální a metafyzická. V prvním případě se jedná o vinu zločince, který páchá zlo a porušuje tím zákon. V druhém případě, kdy jde o politickou vinu, vyplývá tato vina z odpovědnosti vlády nebo těch, kteří si ji zvolili. U morální viny jde o konfrontaci vojenského či politického nařízení ke spáchání zločinu (např. někoho zastřelit, popravit) a vlastního morálního nastavení, které toto v mnoha případech člověku neumožňuje (a přesto to udělá). V neposlední řadě je to metafyzická vina, kdy člověk pociťuje vinu za to, že on přežil, zatímco jiní lidé přítomní ve stejném prostoru a čase byli utýrání, zastřeleni, připraveni o život (např. v koncentračních táborech). Toto je nadčasové a aplikovatelné na mnohé další případy. 

Lidé by měli chtít slyšet o vině. Především o minulosti, o tom, co se stalo a na co by se nikdy nemělo zapomínat. Jaspers kolektivně viní Němce jako národ, a tím i sám sebe. Ovšem tato jeho filozofická úvaha byla přijata s velkými rozpaky. Knížku vydal v roce 1946, český překlad se k nám dostal poprvé v roce 1969. Opakovaně byly vydány dotisky, nakladatelství Academia nyní knihu vydává v roce 2021. Důležitá je také předmluva Ladislava Hejdánka s názvem Člověk a jeho “dluhy”, který zdůrazňuje, že německé slovo Schuld neznamená pouze vinu, ale také dluh…

Jaspersův pohled na otázku viny je silným a nadčasovým čtením, které vás nenechá v klidu. Já osobně s tímto názorem velice souzním, nijak mě nezvedá ze židle, že bych měla pocit, že to Jaspers trochu přehnal. Naopak mě zcela pohltilo a zadrásalo vědomí autentičnosti a pravdivosti jeho úvah a argumentů, které jsou nevyvratitelné. Události kolem 2. světové války a holocaustu dosud (a navždy) bude v lidech otevírat jejich 13. komnaty, narážet a odhalovat velmi silně bolestivé zubní nervy v kanálcích, až na dřeň. Ať už jsme holocaust a válku prožili, nebo ne, máme ji všichni v sobě. V otázkách kolektivní viny nejde o perverzní sebemrskačství, ale o přijetí zodpovědnosti a snahu o jakousi detoxikaci v rámci nápravy (která však nikdy nemůže být zrealizována). Vina vždy zůstává jako Jungův Stín a hořká pachuť na jazyku…

Karl Jaspers (1883 - 1969)

  • německý lékař (psychiatr) a filozof (představitel existencialismu)
  • v psychiatrii představil mimořádné pokroky v léčba na tehdejší dobu (nesouhlasil s tradičními postupy léčby, která byla otřesná)
  • přátelil se s filozofem Martinem Heideggerem (dokud se nepohádali, jak už to tak bývá)
  • během války mu (a jeho ženě) hrozila deportace do koncentráku (žena Ruth byla Židovka, nosili u sebe cyankáli pro případ nouze, naštěstí na to nedošlo)

Otázka viny − ukázka z knihy

Každý z nás má vinu, pokud zůstal nečinný. Pasivita ví, že je morálně vinna každým selháním, které zanedbává povinnost chopit se jakékoli možné aktivity k ochraně ohrožených, k ulehčení bezpráví, k odpírání zlu. Kdo se zúčastnil rasového šílenství, kdo měl iluze o výstavbě, založené na podvodu, kdo se smiřoval se zločiny, k nimž docházelo už tenkrát, ten je nejen odpovědný, nýbrž musí se morálně obrodit.

(...)

Všichni máme spoluvinu na tom, že v duchovních podmínkách německého života bylo něco, co umožnilo vznik tohoto režimu. Musíme převzít vinu otců. Jsme politicky odpovědni za náš režim, za jeho činy, za začátek války v této dějinné situaci a za to, že jsme připustili, aby se na nejpřednější místa dostali vůdcové určitého typu.

Název: Otázka viny
Autor: Karl Jaspers
Předmluva: Ladislav Hejdánek
Počet stran: 157
Vydání: 2021
Nakladatelství: Academia
Hodnocení: 100 %

otazky viny

https://www.academia.cz/otazka-viny-dotisk--jaspers-karl--academia--2021


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Jitka Ludvíková: „Nejsem sériový vrah, jsem jen spisovatelka. Asi si to budu muset nechat napsat na schránku.“

jitka ludvikova 200Jitka Ludvíková se narodila v roce 1981 v Jindřichově Hradci. Vystudovala Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Šeď právnického života si zpestřuje psaním knížek, které jsou plné laskavého humoru, jenž přináší čten...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Bolest mých předků mě provází

bolest predku perexNejrůznější traumata a bolesti, ať již rodinné nebo společenské, které se člověku nepodařilo zpracovat, strávit, vyrovnat se s nimi, často zůstávají jen zdánlivě potlačeny, vytěsněny, aby v (nejméně) příhodný okamžik vyhřez...

Z archivu...


Výtvarné umění

Plakát již nekraluje nárožím a křižovatkám, bytům ale sluší

Plakaty 200O 20. století kdosi moudrý prohlásil, že je stoletím vizuálním, kde hlavní úlohu v chápání i v hodnocení světa sehrává naše oko. Estetička Věra Beranová dodává, že oko je tím nejdůležitějším kanálem, kterým k nám proudí informace, kterým vnímáme kr...

Divadlo

Vstupte do světa fantazie, příběhů a nevšedních úkazů! Vstupte do světa pouličního divadla!

AirGym Art company  šerosvět  3 (2)Ve dnech 12. – 18. července se koná již 15. ročník pražského festivalu pouličního divadla Za dveřmi. Čekají vás divadelní a novocirkusová představení v podání českých i zahraničních umělců, ko...

Film

Přes prsty nabídne víc než jen pěkné zadky

Přes prsty 1Do kin před několika dny vstoupila letní komedie Přes prsty, která svým sportovním zaměřením vlastně může tak trochu připomínat Ženy v běhu. Dokáže se jim ovšem vyrovnat?

...