Bolest mých předků mě provází
Kultura21.cz

Bolest mých předků mě provází

bolest predku perexNejrůznější traumata a bolesti, ať již rodinné nebo společenské, které se člověku nepodařilo zpracovat, strávit, vyrovnat se s nimi, často zůstávají jen zdánlivě potlačeny, vytěsněny, aby v (nejméně) příhodný okamžik vyhřezly a ubližovaly. Zejména komunikace uvnitř rodiny, kterou sužují nějaké tabuizované jevy a která se snaží navenek vyhlížet jako naprosto spořádaná, může propadnout pokrytectví a zmatečnosti, vydávajíc naprosto protichůdné signály.

Vyřčená slova mohou být tak okamžitě zpochybněna tónem, jakým jsou pronášena, nebo souběžnou řekněme řečí těla, posunky, postoji těla či mimikou. Vyslovené sdělení, je-li požadavkem, je vlastně nutné neuposlechnout, abychom je uposlechli. Naprosto triviální ukázkou takové přetvářky je třeba nabídka (čehokoli), u níž se předpokládá, že ji nepřijmeme. A běda tomu, kdo zmíněné očekávání poruší…

Takovýmto případem, nazvaným „dvojná vazba“, se hned v úvodu zabývá kniha Anne Ancelin Schützenbergerové (1919-2018), do češtiny přeložená jako BOLEST MÝCH PŘEDKŮ MĚ PROVÁZÍ. Ve Francii v uplynulých třech desetiletích dosáhla mimořádného čtenářského ohlasu, překladatelka Kateřina Bodnárová vycházela ze 16. vydání! Právě propojování minulosti s přítomností a porozumění takto vznikajícím souvislostem se stává určujícím tématem celé knížky. Autorka píše: „Pokračujeme v řetězu generací a splácíme dluhy minulosti; dokud nevyrovnáme „zašlý dluh“,“neviditelná loajalita“ nás pudí, ať už si to přejeme, nebo ne, ať už o tom víme, či nevíme, opakovat příjemné situace nebo naopak traumatické události, nespravedlivou nebo dokonce tragickou smrt či její odraz.“ Dodávám, že častěji se přirozeně jedná o ta traumata a bolesti nežli o radost.

S pomocí Freuda na zasutá traumata

Anne Ancelin Schützenbergová se nijak netají tím, že vychází z freudovské psychoanalýzy, která se jí stává východiskem pro rodinnou terapii. Zjišťuje, že vedle altruistických pohnutek přecházejících z jedné generace na druhou se vyskytuje rovněž pravý opak, bezpráví a křivdy, které ubližují. Lidé si v sobě uchovávají zatrpklost, která je sžírá a která jim podkopává zdraví – však stav ducha a stav těla spolu úzce souvisejí. A velice svazující je třeba citové vydírání, jakého se někdy rodiče dopouštějí na svých dětech: zdůrazňováním či dokonce výčitkami, co vše pro učinili, si je k sobě připoutávají, zamezují jim, aby dospěly.

bolest predku1

Důležitá je kapitola o rodinných tajemstvích, která nelze přiznat ani vyslovit, ale která neuvědomovaně nahlodávají psychické zdraví i těch, kteří o nich už nic netuší, protože pocházejí z dalších generací. Autorka vyjmenovává řadu položek, které mohou být vnímány jako ostudné a tudíž hodné zapomenutí: jsou to vražda, zabití, incest, vězení, ale také internace v psychiatrické léčebně, nemanželské děti, smrtelná choroba, prohra peněz nebo ztráta rodinného majetku. Avšak rodinná tabu mohou vycházet z nějaké celospolečenské situace, když se dětem zamlčí okolnosti, za jakých docházelo k násilným deportacím, uvěznění, k popravám (v časech arménské genocidy, španělských bojů ve 30. letech, za druhé světové války, za bolševických represí, během válek v bývalé Jugoslávii…), které samy – ty dávné události - mohly mít obdobné kořeny. Historická paměť rodiny i celé pospolitosti ovšem může sahat do ještě vzdálenější minulosti, zvláště takzvaně posvátná výročí jsou schopna podnítit i po mnoha staletích krveprolití: pro balkánské (křesťansko-muslimské) prostředí to třeba byla bitva na Kosově poli (1389), v níž pravoslavní Srbové marně vzdorovali turecké (islámské) invazi.

Všichni máme zkřížené geny
Autorka dovozuje, že všichni jsme kříženci – pocházíme ze dvou odlišných rodin, matčiny a otcovy. Obecně pak platí, že odkaz jedné z nich převáží, zatímco druhá bude odsunuta, ne-li vymazaná. Dotýká se temných hlubin měšťanské i aristokratické morálky, zvláště pak „nevhodného“ původu, jak ozřejmuje třeba na slavném Dumasově dramatu Dáma s kaméliemi. Všímá si řetězení sňatků u lidí příbuzensky již nějak propojených, ozřejmuje dopad prokletí nebo věšteb v závislosti na tom, jak jsou pochopeny, obírá se dávnými (jmenovitě válečnými či jinak násilnými) zážitky předků, které jako by se zhmotňovaly přes několik generací až k dnešku – nazývá to transgeneračním přenosem. Probírá se případy, které řešila (nebo pomáhala řešit), některé znějí až neuvěřitelně, ale také odkazuje na osudy slavných osobností, mnohdy ovlivněných tíhou své minulosti - nalezneme mezi nimi i básníka Arthura Rimbauda, spisovatele Gustava Flauberta, Guye de Maupassanta, malíře Vincenta van Gogha a Salvadora Dalího

Kniha Bolest mých předků mě provází je jistě sugestivní, poutavá, pracuje s podivnými či obtížně vysvětlitelnými, někdy až jakoby magickými náhodami, které se navíc v rámci téhož rodu opakují. Jenže shromážděná zjištění také zůstávají v mnohém výlučná, soustředěná hlavně na lépe situované společenské vrstvy, které mají dost prostoru na to, aby se přehrabávali ve svých psychických potížích. Plně zaměstnaní lidé, vykonávající fyzicky náročnou práci a mnohdy navíc schvácení obavami, aby uživili sebe i svou rodinu, si nejspíš na takové deprimující myšlenky nevyšetří čas.

Drobnou pochvalu i výhradu směřuji k práci překladatelky: pokud zmiňované dílo (kniha, film apod.) proniklo i do Česka, dohledala i tuzemský název – jako v případu americké komedie Odpolední láska. Pokud však tomu tak nebylo, ponechávala původní (francouzské) názvy, aniž je překládala. To se mi jeví jako uživatelsky nepříliš přátelské.

bolest predku

Anne Ancelin Schützenbergerové: Bolest mých předků mě provází. Transgenerační přenos v terapii
Přeložila Kateřina Bodnárová
Vydalo nakladatelství Portál, Praha 2021. 264 strany
Psychologie | Bolest mých předků mě provází | Nakladatelství Portál (portal.cz)

Hodnocení: 80 %

Foto: kniha, www.morenomuseum.org/de/users/22


 

Pro dobrou náladu...

Přihlášení



Soutěže

Pyrografie aneb antistresové tvoření pro milovníky dřeva

V nakladatelství Grada vyšla kniha Vypalování do dřeva aneb Pyrografie pro každého, která potěší každého kreativně založeného milovníka dřeva.
Grada

Třešně v rumu jsem zhltla jako malinu

V nakladatelství Cosmopolis vyšla kniha novinářce Michaele Janečkové s názvem Třešně v rumu, která pojednává o její cestě na Kubu.
Cosmopolis (Grada)

Videorecenze knih

Rozhovor

Kärtsy z Waltari: „Publikum tady je jako z jiné planety!“ / „Audience there is from different planet“

waltari 200Finská skupina Waltari vystupuje v České republice poměrně často, nyní právě tuto sobotu na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích. Co si o Češích a Finech myslí zpěvák Waltari Kärtsy si můžet...

Hledat

Anketa

Pomalu nastává čas dovolených. Kde byste tu svou nejraději strávili?
 

O čmelácích vážně i nevážně

V nakladatelství Kazda vydali další knihu přírodovědce Dava Goulsona. Po Divočině v zahradě přichází Návrat čmeláků.
Kazda

Čtěte také...

Hrať na fujare sa môže naučiť každý

fujara 200Fujara je veľmi zaujímavý ľudový hudobný nástroj. Mohli by sme si myslieť, aké ťažké je naučiť sa na ňom hrať. Chce to určite veľa cviku. Jozef Mikulášek nás z tohto omylu vyviedol. Pod jeho vedením sme sa na fujare...

Z archivu...


Literatura

Winton nebyl jediný, o dalších se tolik neví

zachrana perexDokumentární kniha Záchrana českých uprchlíků 1938 - 39 seznamuje čtenáře s dalšími čtyřmi lidmi, kteří v těchto těžkých časech pomáhali. Sir Nicholas Winton nebyl jediný.  Ale i jemu je v knize věnovaná samostatná kapitola.

Divadlo

Rok 2084? Vše pod kontrolou, i sex

DRPWinstona Smitha byste na ulici snadno přehlédli. Jak by taky ne, když je to jenom obyčejný pracovník na ministerstvu, co si svědomitě plní své povinnosti. Prostě normální nezajímavý muž, řekli byste si, ale neměli byste pravdu. Winston totiž žije v roce 2084 a je...

Film

Španělská královna: Penelope Cruz zachraňuje trapný pokus o komedii

spanelska kralovna 200Na filmová plátna vstupuje počin ze španělské režie. Zanechává za sebou smíšené pocity a nezodpovězenou otázku „co tím chtěl básník říci“. Jediným highlightem je herecká ikona Penelope Cruz a úsměvná scénka...