Jak to u nás vyhlíželo těsně po druhé světové válce

Jak to u nás vyhlíželo těsně po druhé světové válce

altVojenský historický ústav vydal sborník příspěvků věnovaných různorodým aspektům těsně poválečného vývoje u nás, zvláště pak druhé půle 40. let. Nazval jej Od svobody k nesvobodě 1945-1956 a vedle širokého vějíře textů zaměřených převážně na dějiny společnosti a politických i vojenských tlaků v ní tam nalezneme i studii Terezy Czesany Dvořákové nazvané poněkud kostrbatě Česká kinematografie v průniku totalit. Dis-/kontinuita vývoje českého poválečného filmu.

Na zhruba deseti stranách se autorka pokusila nastínit především organizační, a potažmo hospodářské uspořádání čerstvě osvobozené kinematografie, jejíž zestátnění - promýšlené již za německé okupace - už v srpnu 1945 podepsal prezident republiky Edvard Beneš; byla tak prosazena jako zákonná norma, že natáčení, nakupování i distribuce filmů (s výjimkou amatérských) nesmí být předmětem soukromého podnikání, ale stává se výhradně záležitostí státu. Zvláště za komunistického režimu pak převládlo tvrzení, že teprve zásluhou zestátnění se filmová tvorba vyšvihla k umělecké úrovni a zvláště že to byli hlavně komunisté, kdo se o ni zasloužili.

Komunistický režim (demagogické sliby komunistů oslovily značnou část společnosti a přispěly k jejich vítězství ve volbách 1946) využil znárodnění k tomu, aby vlastním cílům podřídil celou kinematografii i tvůrce v ní pracující. Czesany Dvořáková zjišťuje, že náběhy k centralizaci a státnímu dohledu se vyskytovaly už ve 30. letech a zesílily zvláště pak za nacistické okupace, byť tehdy navázány na německý filmový průmysl. Avšak některá její tvrzení jsou sporná, ať již proto, že pocházejí z druhé ruky nebo proto, že zamlžují dobový kontext, nemluvě už o tom, že zcela pomíjí československý rozměr, když své postřehy vztahuje toliko k českému prostředí.

alt

Tak hned na počátku se dozvíme, že v knize Jaroslava Bočka Kapitoly o filmu (1968) se vyskytuje Bočkem citované tvrzení o tom, že historie československého filmového umění začala teprve znárodněním, ale již chybí dovětek, že právě Boček tato slova vzápětí zpochybňuje. O něco dále doporučuje zavrhnout tezi o padesáti letech chaotického filmového podnikání v éře první republiky, která se v roce 2002 (!) vyskytla v knize Antonína Navrátila Cesty k pravdě či lži. Jenže čtenář se již nedozví, že tato publikace poprvé vyšla před bezmála padesáti lety a zmíněnou větu nenapsal Navrátil, nýbrž oscarový režisér Elmar Klos, pamětník oněch meziválečných časů. Autorka se tak snaží dovodit, že odsudek kapitalistického podnikání je nespravedlivý a ahistorický.

alt

Studie se přitom nevěnuje ani tak filmové tvorbě, rozprostřené mezi koncem války a komunistickým převratem, jako proměnám ve struktuře zestátněné kinematografie. Zohledňuje rozporné náhledy na ni zaviněné komunistickou nadvládou, i když dosti zjednodušeně se odvolává téměř výhradně na výroky Jířího Purše, normalizačního ústředního ředitele Čs.filmu, trochu groteskně tu označovaného za "mocného ideologa". Pomíjí tak proměny režimní interpretace, neboť se zajisté odlišovala stalinistická 50. léta od uvolnění v desetiletí následujícím i od následného "bezčasí".

Z autorčiných řádků prosvítá, že si není jista, zda zestátnění filmu, jakkoli motivované ušlechtilými pohnutkami, jak přiznává, bylo skutečně onou zásadní proměnou k lepšímu. Je však nesporné, že bez ní by nikdy nenastala ohromující exploze talentů - počínaje Jiřím Trnkou - třeba v animovaném filmu. Vždyť do té doby veškerá animovaná tvorba splývala výhradně s reklamou.

alt

Když stručně charakterizuje filmovou těsně poválečnou tvorbu, zmiňuje návaznost na předválečné vzory (i když spíše než uváděné příklady vytanou na mysli Slavínského veselohry jako Právě začínáme), upozorňuje i na předjímání budoucího ideologického zaměření (drama z dělnického hnutí Siréna) i experimenty, kam lze jistě zařadit Krakatit, ale sotva Třináctý revír nebo Znamení kotvy. Přitom ne zcela důvodně tvrdí, že český film nebyl zasažen vlnou poválečného neorealistického proudu, jak prý tomu bylo v Německu oné doby - kde to ovšem byla krajně omezená položka. Navíc si nejsem jist, zda jmenované filmy vůbec viděla, když drama z počátků dělnického hnutí O ševci Matoušovi považuje za pohádku...

Od svobody k nesvobodě 1945-1956
Autor: Ivo Pejčoch, Prokop Tomek a kol.
Vydal: Vojenský historický ústav, Praha 2011, 327 stran.

Zdroj foto: kniha: blog.planeta-eden.cz, volny.cz


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Žáček a Born – tandem, ktorý nám závidia nielen v Čechách, alebo o Adolfovi Bornovi s Jiřim Žáčekom

zacek perexIch knihy stoja za to, aby boli v našej knihovničke. Upútajú prostým a krásnym literárnym obsahom a rovnako skvelou ilustráciou, ktorými nás očaria už od prvej stránky. Pre deti páčivé a nadčasové pre dospelých. Obsahovo vždy reflektujú prejav a k...

Hledat

Čtěte také...

Zánik křesťanstva v Islámském světě

katastrofa krestanu 200Bývaly doby, byť nás od nich dělí celé tisíciletí, kdy se s islámem pojila vedle snášenlivosti i vzdělanost (a nikoli jen jalové přežvykování koránu), jaká v raně středověké Evropě byla sotva představitelná. Stačí pohléd...

Z archivu...


Literatura

Cesta do hlubin ilustrátorovy duše

deniky ondreje sekory 200Ondřej Sekora (1899–1967) pracoval od roku 1921 v Lidových novinách, ale vlivem politických událostí z nich musel pro židovský původ své manželky, se kterou se odmítl rozvést, po dvaceti letech odejit a v letech 1944–19...

Divadlo

„My pijeme rum!“

zavislosti navzdory200Závislost. Máte taky na něčem závislost? Možná nějakou, která není škodlivá pro vaše okolí – dezert po obědě? Ranní káva? Že nesmíte chybět na žádné premiéře filmu, divadelní hry…? A co ty horší formy závislosti, které už ovli...

Film

Diagnózy času nabídnou projížďku dějinami českého filmu

diagnoza casu obalka 200Dějiny národních kinematografií mají zpracovány snad v celé Evropě, jen v České republice na ně čekáme marně. Přitom Československý filmový ústav (předchůdce dnešního Národního filmového archivu) práce na nich započal př...