Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Historie ulice s výhodnou jižní polohou nedaleko centra se začala psát v 19. století, kdy byl zrušen náhon Klíšského potoka po jehož stranách byla převážně pole a stromová alej. Také se nejprve jmenovala Alejní (1888), pak Bismarckova až do roku 1921. Za první republiky nesla název Ve Stromovce, ale prostí obyvatelé jí říkali milionová čtvrť. To proto, že se stala místem nejluxusnějších vil té doby, které patřily ústeckým podnikatelům, bankéřům a velkoobchodníkům.

V této ulici si nechává postavit svou vilu v roce 1914 i C.H.Wolfrum podle projektu berlínského architekta Ernsta Rentsche, který navrhl vilu do tvaru písmena L s valbovou střechou. Stavbu realizovala ústecká firma Alwina Köhlera. Jednopatrová vila sloužila pro potřeby rodiny a pro personál. Pouze správce, který byl zároveň i řidičem, měl domek mimo vilu, která byla obehnána zdí. V suterénu byl byt domovníka a prostory prádelny a žehlírny, také vinný sklep a dětská herna. V zadní části pak kotelna a sklad uhlí.

V přízemí se nacházela spíž, kuchyň a přípravna jídel. V přízemní obytné části byla šatna, koupelna a WC. Nejprve se vstupovalo do jídelny, z ní se vcházelo do  pánského pokoje s kulečníkem a zavěšenou lampou Tiffany na velkém řetězu a dodnes zachovanými vestavěnými skříněmi. Z něho do dámského pokoje se zimní zahradou po projití velkou halou s krbem s vyřezávaným monogramem CHW. Z haly byl výhled do parku a na vytápěný skleník. Dámský pokoj sousedil s dětským pokojem, sloužícím jako učebna, později tu byla knihovna.

V 1. patře byla ložnice majitelů, dva dětské pokoje, místnost pro vychovatelku a dva pokoje pro hosty. Na půdě pak pokoje pro služky, sušárna, komora a místnost na kufry. Na dopravu jídla do jídelny sloužil ruční výtah. V roce 1945 se rodina musela vystěhovat, krátce tam bylo velení Rudé armády, pak úřadovny Ministerstva informací. Od roku 1949 začala sloužit jako veřejná knihovna, stavební úpravy se tam nedělaly prakticky žádné.

Přízemí se využívalo pro veřejnost s původním vstupem do vily, ostatní prostory sloužily jako technická zázemí knihovny. Růstem knižního fondu prostory již nevyhovovaly, sklady byly po celém městě, což bylo ekonomicky a prakticky velmi náročné pro pracovníky knihovny. Teprve v 80 letech minulého století byla postavena přístavba na místě zahrady a skleníku, s novým přístupem do budovy. Kontext původní stavby byl tím narušen.

V letech 2017-2019 byla vila rekonstruována za částku 50 milionů korun. Původní barva fasády není známá, dochované fotografie vnitřních prostor ukázaly, jak původně to tam vypadalo. Ve vile jsou zachovány původní schody, okna, štuky, zábradlí, polokruhové vikýře a vnitřní dřevěné prvky, které byly citlivě rekonstruovány. Byly objeveny tzv. anglické dvorky pod celou budovou, které byly vyčištěny od nánosů suti a dál slouží původnímu záměru jako větrací šachty.

Prostory opět slouží pro veřejnost a částečně jako zázemí pro pracovníky knihovny. Místo původních ručních výtahů pro přepravu jídel, které se donedávna využívaly, jsou zde dnes výtahy pro přepravu osob. Také nový výtah vedle schodiště při vstupu do budovy umožňuje přístup do prostor knihovny i lidem s postižením a maminkám s kočárky. Pro příjemné posezení u kávy či čaje je k dispozici mini kavárna.

Rozhodně se vyplatilo s rekonstrukcí počkat do dnešní doby, stojí za to si vilu prohlédnout, protože to nejcennější, co z vily zůstalo, je určeno právě veřejnosti.

Foto: autorka

Historické fotografie http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/106-vila-carla-hermanna-wolfruma