Výběr z rozsáhlého rozhovoru s Wolfgangem Sawallischem, který vedl v září 1987 v Praze Milan Slavický. Ten v úvodu píše, že dirigent odpovídal na otázky způsobem, který charakterizuje i jeho práci s interprety: „s vlídnou uvážlivostí, ale zároveň s jasnou, energickou a nekompromisně jednoznačnou definitivností, s nadhledem svědčícím o širokém intelektuálním zázemí a současně s živou zaujatostí“.
Jaké bylo Vaše první setkání s českou hudbou, co jste dirigoval jako první a jak se tento váš vztah vyvíjel?
Byla to moje počínající spolupráce s gramofonovým světem, která mne jako mladého dirigenta přivedla k české hudbě. EMI v Londýně mi v roce 1953 nabídla první desku produkovanou známým Walterem Leggem, manželem Elisabeth Schwarzkopfové. Pan Legge se mnou jako s německým dirigentem chtěl postupně vybudovat můj gramofonový repertoár, ale nechtěl začínat hned od Brahmse, Beethovena, Schuberta či Schumanna. Chtěl začít od něčeho, co vyžaduje pohodu, srdce a radost, a navrhl mi proto Dvořákovo Scherzo capriccioso, předehru Karneval a Osmou symfonii G dur.
Všechny tyto skladby jsem chtěl nejprve hrát koncertně, a tak jsem je zařadil na program v Augspurgu, kde jsem tehdy působil, a měl jsem z práce na nich ohromnou radost. Okamžitě jsem zatoužil dělat od Dvořáka víc a přes něj jsem se dostal ke Smetanovi, Janáčkovi, Martinů. Tak jsem v sobě objevil a rozvíjel tuto zálibu a lásku k české hudbě. Odpovídala mému naturelu možností ukázat radost z hudby a zároveň přinést svět citu, výrazu a osobních emocí. Smetanova a Dvořákova hudba odpovídala této syntéze, která mne od nejranějšího dětství přitahovala k muzicírování. Dělá mi ohromnou radost, že mohu provádět nejen Dvořákovu symfonickou hudbu, ale také duchovní – Requiem, Stabat mater, Svatou Ludmilu, i Svatební košile; to jsou skladby, které velmi vycházejí vstříc mému vnitřnímu naladění. Pro RCA jsem nedávno nahrál Mou vlast s Orchestre de la Suisse Romande a koncertně jsem kompletní Smetanův cyklus dirigoval v Mnichově, Ženevě, v Tokiu s NHK Orchestra, s Filadelfským orchestrem a minulý rok, čehož si obzvláště vážím, jsem byl pozván k řízení zahajovacího koncertu Pražského jara s Českou filharmonií a s tímto dílem.
Celý rozhovor vyšel v roce 1990 v knížce „Rozhovory z Domu umělců“, EDITIO SUPRAPHON…
| < Předchozí | Další > |
|---|
Černé kalhoty a funky drive, černé brýle a punková naléhavost, černé kravaty a jazzová elegance a bílé košile a rocková energie – to jsou průvodní znaky skupiny Laura a její tygři.
V Trenčíne to opäť žilo. Na zimnom štádióne Pavla Demitru sa konal tohtoročný druhý koncert na Slovensku Michala Davida. Po tom, čo 22. októbra vystúpil na pódium, dav začal šalieť, vlniť sa v tanečných rytmoch, spievať spolu s Michalom.
Kavárnu ústeckého muzea prozářily obrázky amatérského malíře Bedřicha Brabce. Malování se věnuje celý život, pro tuto svou třetí výstavu vybral obrázky starého města Ústí nad Labem. Narodil se v Teplicích, ale prakticky celý život žije a bydlí v Ústí na...
Když Městské divadlo Zlín uvedlo v sobotu 25. lednu premiéru inscenace PRETTY WOMAN MUZIKÁL, byl to velký úspěch. Dynamická hudební show se publiku mimořádně líbila. Mnozí vědí, že muzikálová adaptace slavného filmu Pretty Woman slavila úspě...
Když se svět rozpadá, lidskost je tím posledním, co nám zůstává. Nové, festivalově ověnčené drama Byl jsem cizincem (I Was a Stranger) propojuje osudy lidí napříč kontinenty a klade naléhavou otázku: co znamená být člověkem v čase ...
