Kultura21.cz

Připravit výstavu k takovému výročí nebylo jednoduché. Ne proto, že by se muzeum nemělo čím pochlubit, ale spíše naopak. Už jenom tím, že patří od svého založení mezi neustále se stěhující, by obsadilo jednu kompletní výstavu.

Zakladatelem byl Živnostenský spolek a o muzeum se starali dobrovolníci spolku. Poprvé sbírky veřejnost mohla vidět v hostinci Zlatá loď, který dodnes stojí v Hrnčířské ulici. Také tam byla první veřejná studovna. Většina předmětů pocházela z darů a týkala se starožitnictví, řemeslných nástrojů i výrobků. Celkem v těchto začátcích jich bylo na šest stovek. Pak začalo neustále putování do jiných míst i prostor. Až to patnácté stěhování v roce 1919 bylo na delší dobu. Rodina Wolfrumů věnovala městu (to převzalo muzeum v roce 1902) svůj zámek v Trmicích. To už muzeum mělo prvního profesionálního správce Adolfa Kirschnera, který byl zároveň archeolog. Jeho nejcennějším nálezem je husitská kachel se svatým Václavem, nalezená ve Svádově. Sbíral a ukládal nejen dobové fotografie a pohlednice, ale vše co mělo historickou hodnotu.  Jak se sbírky se neustále rozšiřovaly, vznikala další oddělení  - geologické, mineralogické a historické (to připravilo výstavu ke stému výročí bitvy u Chlumce).  Od roku 1935 hradilo město již jen výdaje na provoz a personál. Trmický zámek, ale nebyl nejideálnějším místem pro provoz muzea, chybělo centrální vytápění, prostory byly malé, sbírky se ukazovaly v blocích a neustále přibývaly.
Jak se tehdy vystavovalo, to vidí návštěvník již v první místnosti výstavy 140 let muzea, která je záměrně koncipována právě tak. Ve starých vitrínách  archeologické nálezy z doby bronzové, které byly nalezeny při těžbě písku v roce 1931 na Střekově (dnes součást města Ústí n.L.) . Baron Rauch, člen Muzejní společnosti odkázal svou rozsáhlou sbírku sekeromlatů, sbírka nerostů je z Českého středohoří od Josefa Emanuela Hibsche, který geologicky zmapoval a před zničením zachránil četné vzácné vrchy, připomínají se i jeho mapy. Milovníci a znalci minerálů ocení i další vystavované blyštící se exponáty. Přírodovědecké oddělení ukazuje sbírky brouků, motýlů a mravenců (těch má muzeum 12500 jedinců v 54 druzích a desítkách poddruhů, vystavené jsou z let 1758 až 1917. Tyto vitríny „hlídá“ vydra jako živá. Na stěnách jsou dobové plakáty a také přihláška do Muzejního spolku.

Další místnost je věnována bitvě u Chlumce, historii řemesel a také dokumenty k události kolem výstavy Erotický šperk, kterou šetřila na udání i policie. A jak kurátorka výstavy dodává, lepší reklamu si muzeum nemohlo přát, návštěvnost tehdy byla vysoká. I pravidelný návštěvník ústeckých výstav ocení, že tam jsou všude hlavně „neokoukané“ exponáty. A protože budova patřila mezi první v republice s dálkovým topením, tak takový „radiátor“se tam také vešel na ukázku.  
Zajímavě je zakomponování a využití přilehlé chodby. Na zemi jsou umístěny „dlaždice“ které označují, kdy a kam se muzeum od svého vzniku stěhovalo a také jak a do čeho se exponáty při posledním stěhování balily. Jedna stěna je věnována pracovníkům muzea, těm minulým i dnešním. Přestože všichni byli a jsou důležití, protože muzejní práce je kolektivní, přece jen je zvláštní pozornost věnována bývalému fotografovi muzea, který svými fotoaparáty zachytil většinu událostí od roku 1975 do roku 2008 které se na ústecku udály. Je to archiv o 35 tisících snímcích, které dnes už mají i svou historickou cenu, protože dokumentují dobu svého vzniku, před desítkami let.  Chodbu oživuje přírodovědné zátiší i obrázky syna malíře Doerella (krásné obrázky jeho otce návštěvník může zhlédnout na samostatné výstavě). Nemůže chybět ani trpaslík z Mareschovy továrny připomínající Rok trpaslíka v roce 2004.  Také muzejníci vystavují diplom svých předchůdců z roku 1924, za výstavu uměleckých památek z kostela svatého Materny, dávno již neexistujícího.

Ovšem největší oceněním poslední doby je získání prestižní muzejnické ceny GLORIA musaealis  za výstavu Tenkrát na Severozápadě  (http://www.kultura21.cz/historie/13243-lidstvo-je-nepoucitelne-vystava.)
A hned vedle vystavené ceny bonbónek na závěr, tedy to, co ještě návštěvník neviděl, protože je to „čerstvé“. Dům Schlattnerových  z Libouchce opět odhalil své další tajemství (viz odkaz Tenkrát na Severozápadě). Za trezorem, který byl dávno prázdný, byla nalezena další skrýš s různými dokumenty, vkladní a šekové knížky, pojišťovací smlouvy, ale i rodinné fotografie a osobní korespondence majitelů domu.
Snaha kurátorky výstavy bylo připomenout alespoň něco z každého období ústeckého muzea. Jak se jí to podařilo, je nyní na návštěvnících výstavy, protože hlavně pro ně je určena.
A pokud si kliknete na http://www.muzeumusti.cz/ poznáte, že toto není jediná zajímavá výstava, kterou můžete navštívit a strávit podzimní plískanice v příjemném prostředí.

Foto z výstavy : autorka
Pramen:  http://www.muzeumusti.cz/