Když v Čechách zuřily antiklerikální boje

antik200 Proti vlivu římsko-katolické církve se už od 19. století, kdy doznívalo úzké sepětí mezi nejvyššími státními a církevními strukturami, vymezovali volnomyšlenkáři, bojující ze všech sil s klerikální hydrou, jejíž početné hlavy - jak naznačuje už výmluvný obrázek na obálce knihy - bylo zapotřebí rázně usekat. Přitom bylo možné spojení (privátní) náboženské víry s odporem proti institucionalizované věrouce a dogmatům, jak je patrné třeba u prvního československého prezidenta T.G.Masaryka (zde na karikatuře).

O tom všem pojednává kniha Český antiklerikalismus, sepsaný čtyřmi historiky: Stanislavem Balíkem, Lukášem Fasorou, Jiřím Hanušem a Markem Vlhou. Hned v úvodu se pokoušejí definovat pojem antiklerikalimus (jako boj proti církvi a jejím organizacím), ale připouštějí, že spíše se jedná o střet různých životních orientací a mentalit, rozšířený zejména v dělnickém prostředí a přesahující do všech společenských vrstev. Diskuse se vedly o ponechání krucifixu ve školních třídách, o zpopelňování zesnulých. Ale jako "antiklerikální" mohly být vnímány i církve, které se po vzniku samostatné československé republiky odštěpily od hlavního římsko-katolického řečiště a vymezovaly si svůj prostor.

Autoři knihu, zahrnující období 1848-1938, tedy dočasné mezníky novodobých národních dějin, pojali jako dvojsložkovou: nejprve se zabývají antiklerikalismem obecně, poté přibližují konkrétní děje na několika vybraných lokalitách městských i vesnických. Ukazují, jak se vysoké církevní kruhy snažily demokratizačním tendencím a moderní civilizaci vůbec čelit opatřeními, které měly vytvářet jakýsi alternativní svět. Příznačné je odmítání náboženské svobody i svobody svědomí, opírající se o závazná dogmata - mezi nejvíce provokující patřila teze o papežské neomylnosti.

Po vzniku republiky, která se odvolávala na odkaz Jana Husa, a tím komplikovala vztahy s "římskou vrchností", se rozhořely konflikty ohledně odluky církve od státu, ohledně působení ve školách (učitelé byli často odsuzováni jako neznabozi) a také ohledně odštěpenecké Církve československé, které katolíci odmítali poskytnout své kostely k jejím bohoslužbám, případně hřbitovy k pohřbům. Katolíci seskupeni do politických stran vstupovali i na politické kolbiště. Politický střet mezi katolíky a pokrokáři se odehrávaly hlavně na vesnici, protože města se již většinou přikláněla k antiklerikálním silám.

antik

Kniha mapuje rovněž souboje na kulturní frontě, třeba v literatuře. Připomíná antiklerikální výpady Josefa Svatopluka Machara, Stanislava Kostky Neumanna, samozřejmě Jaroslava Haška, jenž v románu o Švejkovi přivedl na svět nesmrtelnou karikaturu "sluhy božího" v podobě opileckého polního kuráta Katze. Avšak i opačná strana mohla - byť později - nabídnout osobnosti, které mohly oslovit. Patřili mezi ně Jakub Deml, Jaroslav Durych, Jan Zahradníček nebo Jan Čep. Důležitým nástrojem přesvědčování se stal také tisk.

Jaké byly nejčastější konfliktní linie? Jednalo se jednak o Jana Husa, jeho odkaz a reformační hnutí, jednak o Darwinovo učení v protikladu k církevnímu dogmatu o stvoření světa i člověka, jednak o socialistický světonázor a jeho výklad dějinného vývoje. Ve školách se stal kamenem úrazu nový pozdrav - světský Dobrý den namísto dřívějšího Pochválen buď Pán Ježíš Kristus. A skandálem také zaváněly civilní (neboli ateistické) sňatky bez přítomnosti kněze a bez církevního obřadu. Dokonce se vyskytl návrh, podporovaný i Aloisem Jiráskem, aby byly zrušeny církevní svátky a zavedeny toliko svátky národní, občanské.

Pozornost je věnována rovněž vystěhovalectví - Češi se stěhovali do rozličných koutů světa, najmě do Ameriky, dělmíci a horníci pak hledali uplatnění také v Německu, silná česká menšina pobývala ve Vídni. Obdobné boje jako v českém prostoru probíhaly, byť ve změlčené podobě, i v zahraničí. Obecně však převažovala náboženská vřelost, jakkoli hlavně emoční a zvyková než intelektuální. V carském Rusku vládly silné tlaky na přijetí pravoslaví, následný bolševický režim přinesl protináboženskou propagandu.

Zevšeobecňující pojednání vhodně doplňují konkrétní sondy do tuzemských měst a obcí, přibližují mnohdy pitoreskní, ba kverulantské dění, často plné vzájemného osočování. Navštíveno je Brno, Kldno, Táborsko, ale také osady jako Bludov, Žarošice či Lidečko. Zvláště zajímavá je volba Polné, obce proslulé tzv. hilsneriádou, kdy z údajně rituální vraždy byl obviněn tamní žid, i když chyběly přesvědčivé důkazy - důsledkem byl výbuch antisemitismu, proti němuž protestoval i (tehdy) profesor Masaryk. Kniha se však touto aférou nezabývá, zaměřuje se důsledně na zápolení antiklerikálních kruhů s církví. Seznámíme se však i se zajímavým postřehem: těsně po vzniku republiky došlo v Polné ke vzedmutí nespokojenosti se sociálními poměry, veřejné protesty se zvrhly v hromadné rabování obchodů, převážně židovských.

Český antiklerikalismus je kniha záslužná. Vychází z průzkumu dobových pramenů, autoři rovněž prošli archivní fondy tuzemské i zahraniční a vytěžili z nich zjištění leckdy překvapivá, rozhodně pomáhají oživit text a vnést do něho vzruch. Rozhodně stojí za přečtení.

Stanislav Balík, Lukáš Fasora, Jiří Hanuš, Marek Vlha: Český antiklerikalismus.
Vydalo Argo. Praha 2015, 500 stran.
Odkaz na web: http://www.argo.cz/knihy/202651/cesky-antiklerikalismus/