Kultura21.cz

Ústecké muzeum okurkovou sezónu vůbec nezná. Jen jedna z úspěšných výstav uvolnila místo, už prostory zaplnila jiná. Tentokráte muzeum využilo dlouhodobé a úspěšné spolupráce s ústeckou univerzitou (UJEP) a doplnilo jejich projekty svými sbírkami. Velmi zajímavým nápadem je využití prostor chodby pro prezentaci osob, které tu v minulosti v kraji žili. A tak světoznámě uznávaný výtvarník Heinz Edelmann (animovaný film Beatles Žlutá ponorka) tu sousedí s „lotrem“ Babinským. Nechybí ani význační architekti a jejich díla a nemohou chybět bratři Schichtové a jejich girl Elida i s potvrzením, že předlohou k ní byla skutečná dívka.

Hlavním výstavním mottem je projekt UJEP zmapování proměn českosaských hranic od středověku a také jak se změnil ráz krajiny nejen v důsledku důlní činnosti a staveb vodních děl. Jednotlivé panely vysvětlují dobu s názornými mapkami a muzejní exponáty ji věrně doplňují.

Tak na panelu Zaniklé obce u Bukové hory se návštěvník dozví nejen, co bylo příčinou, ale také to, že již existuje i turistická mapa k projití celé trasy po těchto zaniklých obcí a dozví se, kdo se o to zasloužil.

Na panelu Zaniklé sakrální stavby  1945-1989, fotografie ukazují, jak kdysi objekty vypadaly i jejich zkázy. Kostel sv. Josefa v Nakléřově hrál důležitou roli v době napoleonských válek, ale „hrál“ i ve filmech z padesátých let (Větrná hora či Dědeček automobil). Pak začal někomu vadit, v sedmdesátých letech byl zbourán a nahrazen hvězdou, dnes místo označuje jednoduchý dřevěný kříž. A to je jeden příběh, každá zaniklá stavba po celém kraji má svůj vlastní, ale se společným smutným koncem.  Podobný osud mohl stihnout i kostel sv. Floriána z Krásného Března, ale nestalo se tak a unikátní památka saské renesance zůstala zachována. Kostel tam tedy neuvidíte, za to pýchu muzejníků, restaurované renesanční varhany z 16 století z tohoto kostela, jsou vystaveny poprvé v plné jejich původní kráse a vůbec nevadí, že bez píšťal je to jen torzo.

Ztráta paměti je to nejhorší co člověka může potkat. Možná proto muzejníci své vitríny s vystavenými exponáty označují jako Ztráty paměti  - venkova, křesťanství, židovství atd., protože kolektivní ztráta paměti je pro lidstvo nenahraditelná.

Jsou tam i exponáty, které se do vitríny nevejdou a to jsou různé zachráněné zbytky z kostelů či domů z těch míst, která už neexistují a staly se  z nich jen žalující němí svědkové.
Pečlivě vypracovaná mapka ukazuje, kde byly i v jakém stavu se nachází synagogy a židovské hřbitovy, bylo jich přes 400, a nejvíce jich bylo zničeno po roce 1945, zajímavý údaj, že.
Zajímavostí na výstavě najdete mnoho, co panel to perfektní zpracování s doloženými údaji, mapkami či fotografiemi.

Trochu odlehčení přináší vitrína Zábava bez hranic s různými recesistickými medailemi a vyznamenáním, hračky pro děti i originál kdysi kultovní knížky o Maxovi a Moricovi. Nedaleko od této vitríny je jiná, kde se připomíná, že i do „spřátelené země“ několik kroků od nás, muselo být vyplněno Celní a devizové prohlášení.  Nezapomnělo se ani na místní faunu, vodní ptáky, kraba říčního nebo amerického norka, který se k nám dostal a dokáže překonat i Střekovské zdymadlo.

Výstava jako celek působí uceleným dojmem, srozumitelné informace, pečlivě vybrané exponáty nejen z ústeckého muzea s čitelným popisem, umožňují volnou prohlídku. S pečlivostí jsou vybrány i staré obrazy nebo střelecké terče, které připomínají nejen doby dávno minulé, ale vždy mají nějaký vztah k místům či k dané problematice.

Přístupné jsou i další výstavy, funkční výtah muzea pomůže do prostor se podívat i lidem s fyzickým omezením a stojí za to si je prohlédnout, protože popsat slovy výstavy je těžké, ty se musí prostě vidět na vlastní oči. A muzejníci zase rádi vidí spokojené návštěvníky, což je účelem a oceněním jejich práce.

Foto: autorka