Není pochyb, že noblesní, jemně ironický kreslíř, výtvarník, scenárista a zejména režisér animovaných filmů Jiří Brdečka (1917-1982) se trvale zapsal do dějin české kinematografie. Do diváckého povědomí vstoupil díky nápaditým, parodicky stylizovaným "hláškám", které jako (spolu)scenárista nachystal do podnes populárních veseloher jako Císařův pekař - Pekařův císař, Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech. O jeho privátním životě i umělecké dráze pojednává výpravná publikace Jiří Brdečka.
Kniha, jejíž vydání iniciovala a řadu textů do ní napsala jeho dcera Tereza Brdečková, dnes vážená filmová kritička a teoretička, patří k pozoruhodným vydavatelským projektům, pečlivě nachystaných do posledního písmenka. Opírá se o množství unikátních fotografií, přetiskuje kreslené vtipy, ilustrace, písemné dokumenty, ukázky z dopisů i záznamy zasedání na Barrandově.
A hlavně poskytuje velký prostor pro vlastní Brdečkovy texty, ať již se jedná o průřez filmovými kritikami, které psal v těsně poválečném období (než komunisté začali diktovat, jak a o čem se má psát), komentáře vlastní tvorby či zamýšlení nad specifikou animované tvorby. Ale možná mohly být zařazeny i vzpomínky Pod tou starou lucernou, které samostatně vyšly před dvěma desetiletími a o nichž málokdo ví.
Kniha je rozčleněna do deseti kapitol, na většině z nich se podílela Tereza Brdečková. Ona připravila úvodní studii, zpola vystavěnou na osobních vzpomínkách a zážitcích, zpola na pokusu poodstoupit od subjektivního náhledu a otcův portrét i dobu, v níž musel existovat, načrtnout z pozice nezaujatého badatele. Je tudíž rozdíl mezi pasážemi, kde mluví o otci, a těmi místy, kde se vynořuje (pan) Brdečka. Dlužno říci, že obě roviny se jí daří sloučit do přijatelné koláže.
Vytvořená podobizna je vrstevnatá a vyhýbá se mýtotvorné idealizaci, stačí si přečíst úryvek z Brdečkova dopisu napsaného v roce 1970 emigrantu Vratislavu Blažkovi: "Tohle je mi jasné: vyjma nepatrné hrstky hrdinů, myslím těch opravdových, budeme nakonec všichni zase kolaborovat a jde jen o to, aby tato kolaborace byla vkusná a nepodřezávala jiným krk. Ale to všechno má ještě daleko jemnější odstíny, o nichž si, dá-li Pámbú, my dva pohovoříme osobně, anžto jako ten vkusný kolaborant se možná tu a tam dostanu ven."
Jiří Brdečka byl mužem mnoha zájmů, celoživotně jej však přitahoval svět westernu (dokonce s jedním svým námětem kontaktoval George Roye Hilla, režiséra Butche Cassidyho a Sundance Kida). Vydal knížku o skutečných osudech lidí na Divokém západě, avšak do povědomí vstoupil zejména Limonádovým Joem. Příběh vznikal jako čtivo na pokračování, v roce 1944 se dočkal první dramatizace, jeho stopy nalezneme v animované Árii prérie (1949). V polovině 50. let jej Oldřich Lipský (jenž o desetiletí později natočí proslulou filmovou verzi) znovu uvede na divadle, načež následují další čtyři desítky rozličných jevištních ztvárnění. Limonádový Joe, zpravidla vycházející z filmové verze, se tak zařadil mezi nejhranější kusy - a to netušíme, zda se uchytil rovněž v zahraničí, neboť to už Milena Vojtková, autorka příslušné kapitolky, pominula.
Kniha přibližuje jednotlivé Brdečkovy aktivity: Jan Šulc a Adam Hoffmeister napsali texty o knižních ilustracích i volné kresbě, krátkometrážní tvorbě se vedle Jiřího Kubíčka obšírně věnuje italský historik Giannalberto Bendazzi, jenž jeho přínos zhodnotil již ve svých fundamentálních dějinách celosvětového animovaného filmu, u nás bohužel dosud nevydaných. Jan Šulc obhlíží Brdečkův literární (i čtenářský) odkaz. Cenný je oddíl zpřístupňující korespondenci: Brdečka se spřátelil s pozoruhodnými osobnostmi, namátkou s Jiřím Trnkou, Janem Werichem, Adolfem Hoffmeistrem, s filmovým historikem Myrtilem Frídou, a vyměňoval si s nimi početné dopisy.
A konečně musím zmínit pečlivě sestavenou filmografii, o kterou se zasloužil lexikograf Miloš Fikejz - nalezneme v ní všechny hrané i animované filmy, na nichž spolupracoval nebo které sám režíroval, dokonce i scénáře nerealizovaných projektů. Z Fikejzova soupisu jednoznačně vyplyne, že se Brdečka sice podílel na řadě hraných (nejen komediálních, i vážných) filmů, spolupracoval s režiséry jako Vojtěch Jasný, Jiří Weiss a zejména Oldřich Lipský, ale jeho domovem zůstávala vždy animace.
Zbývá vyslovit jediné politování: že ke knize nebylo přidáno DVD s Brdečkovými nejvýznamnějšími tituly, které dokládají jeho talent: Vzducholoď a láska, Jak se člověk naučil létat, Slóvce M, Špatně namalovaná slepice, Metamorfeus, Do lesíčka na čekanou... Prostě: ani sebevíce slov a výkladů nenahradí zážitek z osobního seznámení s tím či oním dílem.
Tereza Brdečková, Jan Šulc (eds.): Jiří Brdečka
Vydalo nakladatelství Arbor vitae, Řevnice 2013, 348 stran.
Hodnocení: 100%
Foto: kniha, Česká televize, www.mic.hranet.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Desítky postav má na svém kontě herec Jiří Bartoň, který si zahrál jak v kamenných divadlech, tak na alternativních scénách. Přitom je zajímavé, že se uplatnil nejen v činoherních, ale třeba ve vyloženě muzikálových rolích a že má ve svém r...
Konec devadesátých let minulého století byl ve filmovém světě bohatý na různé žánrovky, které v poslední dekádě opravdu hrály takřka prim, a byl po nich velký divácký hlad.
Bob Barel je diváky milovaný seriálový herec. Na divadelních deskách však své kritiky neoslnil, právě naopak. Nyní je ale nominován na cenu Thálie za nejlepší herecký výkon. Od vítězství ho dělí jen hlas kritika, který ve...
Tentokrát nevymýšlím originální titulek, protože už jen název filmu je dostatečně zajímavý na to, aby přitáhl vaši pozornost. Severský filmový podzim přichází se švédským komediálním dramatem, jehož hrdinové budou čelit zásadní změně v rodin...