F. A. Brabec: “ Každé „své“ filmové dítě miluji.”

F. A. Brabec: “ Každé „své“ filmové dítě miluji.”

ImageF.A.Brabec se v současné době kromě svých filmových projektů zabývá výukou mladé generace kameramanů na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Jeho ateliér kamery je jeden z nejnavštěvovanějších, protože o svém řemesle přednáší s vervou, a především proto, že má co říct. Na škole má pověst přísného profesora, který je ochotný předat své zkušenosti a znalosti těm, kdo projeví poctivý zájem. Když pana Brabce potkáte na chodbě, nebo ještě lépe při výuce, přímo z něj tryská energie. Když se rozohní, je ho slyšet po celé škole.


Udělat s ním rozhovor byla snadná práce, protože F.A.Brabec si najde čas na každého studenta, který od něj něco potřebuje, i když nepatří mezi jeho kameramanské svěřence. I navzdory velké vytíženosti se mnou F.A.Brabec udělal slíbený rozhovor, sice po mailu, ale velice ochotně.

Jaký máte pocit ze svého posledního filmu V peřině? Byl to podle vás úspěch?

Určitě ano, protože jsme zvládli 3D technologii na nejvyšší úrovni při zachování kvalitního filmového vyprávění náročného muzikálu. Každé „své“ filmové  dítě miluji a samozřejmě každé má i své chyby. Až čas ukáže, které nedostatky jsou ty podstatné,  které se ztratí a naopak vystoupí to co na první pohled divákovi či recenzentům uniklo. Moje filmy jsou většinou stavěny na „dlouhou trať“ a nejinak je tomu i s Peřinou. 

Byl rozdíl v obrazovém přístupu k filmu ve 3D oproti 2D? Jak se liší příprava a výroba od 2D filmu?


Ten rozdíl je obrovský a nedá se popsat na pár řádcích, ale zjednodušeně, vše začíná technickým scénářem, kde tvůrce již musí přemýšlet úplně jinak přes technologii, která je velmi komplikovaná (nastavení kamer, synchronizace, objektivy, záznam..apod.) po samotné natáčení, kde jen výměna objektivu je 20x delší než u 2D, nemožnost používat transfokátoru, vymezení prostoru pro herce, rekvizity, dekoraci...apod. až po samotný střih (např. není možné příliš dynamicky měnit velikost záběrů..)a postprodukci, kdy zkompletování dvou kamer do jednoho obrazu je někdy i neřešitelné...a o zvukové stránce, která navíc musí pracovat s prostorem nevyjímaje by byla další kapitola...

Jaké ze svých natáčení (celovečerních filmů) jste si nejvíc užíval? Jaké vás nejvíc přesvědčilo o tom, že jít k filmu byla ta správná volba?


Již u svého kameramanského debutu Čas sluhů jsem propadl zřejmě navždy tomu krásnému bláznovství komediantů, snažících se předat své emoce divákům. Od té doby jsem podobný pocit zažil na všech dalších projektech a tím, že mám rád střídání stylů a témat, tak si snad budu užívat stále...a k filmu jsem chtěl již od svých osmi let, jen jsem si myslel, že budu fotograf a ne kameraman.

Image

S kterými herci rád pracujete opakovaně a proč? Koho naopak je těžké mít na place? Jsou všichni herci stejně profesionální, nebo hraje roli i osobní vztah?


Určitě patřím k těm tvůrcům, kteří si vytvoří vlastní hereckou rodinku a v té se rádi pohybují a točí filmy. Jsou samozřejmě projekty, kdy je nutné vzít do party někoho nového, ale i ten se určitě časem začne objevovat v mých dalších projektech. Většinou pracuji s empatickými herci a samozřejmě profesionály a tak náš osobní vztah nehraje téměř žádnou roli, i když jsme většinou přátelé.

Rozumíte si spíš s mladší nebo starší generací herců?

Vlastně věk podle mne nehraje žádnou roli, buď si s někým „sednete“ anebo ne. Scénář, postava, dialog, vizualice apod., samozřejmě hrají tu největší „roli“.

Jací jsou studenti Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku? Jsou paličatí nebo si nechají poradit?

Naštěstí učím kameramany a ti moc dobře vědí, že kamera není jen umění, ale především řemeslo, které obnáší spoustu technických vědomostí, které se jim snažím předat. Sami pochopí, že zasvítit zámek či komplikovaný prostavěný ateliér není bez profesních znalostí zas tak jednoduché. Paličatost ustoupí a sami se ptají, jak na to. Proto je rád učím a jsem nadšen, když mají na cvičeních skvělé výsledky.

Co vás vedlo ke zpracování hned dvou klasických českých literárních děl, ještě k tomu básnických? Má podle vás poezie blíž k filmu než próza?


Hledal jsem látku na další film, protože jsem dostal nabídku realizace „autorského“ filmu. Moje žena, přesvědčená o tom, že jsem básník filmu, byla hnacím motorem k tomu, že jsem začal číst kvalitní české básníky. Erben a Mácha byli vlastně logickým vyústěním mého obrazového vidění, možná podobném jejich...

Plánujete další celovečerní film?

Filmových projektů mám ve svém šuplíku asi 5 ( těch mých snů..), ale nerad tlačím na pilu a na scénářích si sám pracuji. Většinou dostanu nabídku na film a sám se potom rozhodnu, zda prosadím „ svůj“ projekt, nebo budu pracovat na nabídnutém scénáři. Mojí chybou asi je, že rád chodím do práce a film mne stále uchvacuje, tak někdy podlehnu možná dříve, než by bylo nutné.
V lednu jsem natočil a nyní budu dokončovat 3D záznam představení muzikálu Carmen do filmové verze, která by měla mít premiéru v polovině roku 2012 ve všech 3D kinech.


Zdroj foto:
wikipedia.org, fdb.cz




 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Banner

Rozhovor

Igor Orozovič: Kdyby čeština byla mezinárodním jazykem, mohly některé české písničky být světovým hitem

IgorOrozovic 200Igor Orozovič, člen činohry Národního divadla v Praze a také zakladatel Cabaretu Calembour, uvedl na svém YouTube kanále sérii šesti videoklipů, kterou příhodně nazval Rébusongy aneb Poznávačky. Diváci mají za úkol uhodnout, o kterou če...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Z archivu...

Čtěte také...

Váňa: Největší závod je život sám

josef vanaV den 6. září 2012 se v našich kinech koná premiéra nového časosběrného celovečerního filmového dokumentu „Váňa“ o nezdolném sportovci a osobnosti světového formátu, o Josefu Váňovi.  Scénář filmu a režie byly sv...


Literatura

Rok 1968 z pohledu mladého Švéda

1968 200Zamýšlená desetidílná série Velké století je už za svou polovinou. Sedmý díl s jednoduchým názvem 1968 nás zavede nejen do Švédska, ale i do západního Německa a dokonce i do naší země. Podruhé nás událostmi provází Eric Letang, nyní absolvent právnick...

Divadlo

NoD: Valentýn zasáhl a bolel!

altVe dnech 29. a 30. května se v experimentálních prostorech NoD uskutečnilo na jevišti pro jednoho herce představení další inscenace v oblasti alternativního divadla. Valentýn, název hry i hlavního hrdiny strhnul emoce, zasáhl a...

Film

Popelka se vrací v lepším

pop200Film Popelka (2015) je možná nejpropracovanější a nejlepší zpracování známé pohádky o umouněné popelce a princi. Nic zde nechybí, nic nepřebývá a kromě toho, že je pohádka i vtipná, nechává si svůj drsný a tvrdý charakter.

...