Colette mezi sexuálním násilím a něžnou láskou

Colette mezi sexuálním násilím a něžnou láskou

Tisk

200filmPrózy Arnošta Lustiga, zpodobňující rozličné podoby holocaustu i jeho následků, už několikrát posloužily jako námět pro film (Démanty noci, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, v televizi Modrý den). Nejnověji se mezi ně zařadila Colette. Lustig tuto novelu vystavěl na mravním dilematu: židovská dívka původem z belgických Antverp totiž přežívá osvětimské peklo (konkrétně v přídatném táboře Birkenau) jen díky rozmaru tamního velitele, jenž si ji vybral jako sexuální otrokyni.

 

Zatímco Lustig učinil centrem vyprávění právě Colette a příběh směřuje hlavní k ní, režisér Milan Cieslar toto rozvržení přetočil. Ústřední postavou se tak naopak stává jeden z tamních vězňů Vili, jenž se do Colette zahledí a spolu pak prožívají před Němci tajený milostný románek navzdory všem hrůzám, dějícím se v těsné blízkosti i jim samotným. Colette se tak proměňuje v prvek ponejvíce trpný, bezmocný, vystavený šikaně i nepředvídaným náhodám, bezmezně pokorný a obětavý.

Colettu představuje u nás neznámá Clémence Thiolyová dosti bezbarvě, jakoby unyle a bez potřebné výraznosti. Lépe vychází Vili, jemuž Jiří Mádl vtiskl více odhodlání a snahy nezradit své bližní, vtělené do nezištné, jakoby absolutní lásky, která Vilimu velí dívku v nouzi nikdy neopustit. Což dokládá zejména odmítnutá šance utéct, když se k němu Colette přidat nemohla. Též vylíčení samolibého, bezcitného, v lecčems až sadistického velitele tábora (Eric Bouwer) nevybočuje mimo očekávatelnou mez. Zato některé vedlejší postavy (kápo Andreje Hryce, vězeň hudebník Ondřeje Vetchého, Colettiny dozorkyně, jak je ztvárnily Helena Dvořáková a Zuzana Mauréry...) se mohou pochlubit daleko sytější kresbou, zejména Hryc svého hrdinu obdařil jak drsným, snad až neutrvalým zevnějškem, tak bezmála něžnou obětavostí.

film

Základní milostná zápletka, zpodobňující trochu mechanicky dvě protikladné tváře sexu, jak toho vynuceného, tak oddaně přijímaného, zjevně čerpá z melodramatických klišé, toliko zasazených do výlučného prostředí - podobně jako je tomu v jiném vězeňském dramatu Kousek nebe. Jistěže lze přijmout základní sdělení o horoucí lásce, která může vykvést kdekoli, i uprostřed nebetyčných hrůz, avšak poněkud ji sráží romantické, dojemné opracování, protože mezi vězni na životě věčně ohroženými měly sexuální vztahy (samozřejmě přísně zapovězené) především rozměr krátkodobého tělesného vybití.

Co na filmu oceníme nejvíce, že jeho až mrazivě názorné postižení proslulé "továrny na smrt" s vévodícími komíny, z nichž se ustavičně valí černavý dým. I zásluhou kameramana Marka Jíchy se podařilo vylíčit všední dny Osvětimi, ustavičný chlad a zavlhlost, nekonečné řady střežených baráků a nekončící třídění věcí, které si lidé s sebou přivezli. A také si stačí povšimnout málokdy spatřeného, zato průběžně slýchaného vězeňského orchestru, jenž ustavičně hraje vídeňské valčíky a jiné populární skladby.

Do tohoto celkového kontextu jsou zasazeny jednotliviny: spatříme mučené či popravované nešťastníky, uvidíme, jak Vili společně s dalšími otevírá kufry a třídí věci v nich uložené, jak Colette pracuje v dílně, hledajíc peníze či šperky ukryté v šatstvu. Cieslar ukazuje, jak vykonávaná práce - ať je jakákoli - rychle zevšední, až přestane být vnímána, ale přitom se vyhýbá všemu, co s oběma hrdiny bezprostředně nesouvisí, co přesahuje jejich osobní zkušenost. Proto nikdy nespatříme, jak Němci naháněli nic netušící oběti do plynových komor vydávaných za sprchy.

Uplatněný pohled je krevnatý, s náběhy k expresivitě, bez pochyb oslovuje působivým evokováním každodenních, a proto jakoby zevšednělých hrůz, třebaže se v doslovném zpodobňování násilí nevyžívá (viz brutální tresty, které na Viliho několikrát dolehnou). Musím ocenit inscenační dovednost ve zprostředkování této všednosti, nenarazíme ani na jedinou stopu nějaké křečovitosti. Vyhýbá se jednostranným odsudkům, když zachycuje složité postavení kápů, když ukazuje, že v krajně těžkých podmínkách kvetla šmelina, i když za ni v případě dopadení hrozilo zastřelení.

film1

Lidský život ztratil v Osvětimi jakoukoli cenu, samotní vězni se proměnili v pouhá odosobněná čísla, která měli vytetovaná na předloktí. Avšak vzájemná solidarita a ochota pomoci dokázala ledasco překonat (byť nikoli bez úzkých osobních vazeb na ty "správné" lidi, jak si takříkajíc mimoděk uvědomíme). Ideu vzájemnosti podporuje také Atli Örvarsson, když do majestátně znějících melodií (s převahou smyčců) vkládá až zoufalou touhu člověka přežít.

Jedinou, zato vážnou výhradu mám k užití jednojazyčného dabingu, ať již českého nebo anglického, který zavinil znevěrohodnění celého příběhu, když přiměl veškeré postavy, aby mluvily týmž jazykem (zazní tu jen několik slov v jiných jazycích). To, že zmizela původní jazyková rozrůzněnost, ubírá filmu na autenticitě.

Ještě tíživěji ovšem dopadá dabing na zarámování celého příběhu, které zcela selhává, režisér jako by se propadl do nějakého podřadného rodinného seriálu. Toto zarámování se odehrává o více než čtvrtstoletí později v New Yorku a zachycuje zestárlého Viliho (Daniel Brown), jehož syn se chystá na svatbu, jak spisuje román o Colette.

Takže celou osvětimskou linii lze vnímat jako běh jeho vzpomínek, občas protismyslně okořený Colettinými mžitkovými evokacemi šťastného předválečného období. A bezradný hlas Jiřího Bartošky, marně hledající vstup do Viliho nitra, v němž bolest nepolevila ani po letech, dokonává dílo zkázy, zanechává zážitek vskutku trýznivý. Tematicky závažný a většinou sugestivní snímek tak zbytečně ztrácí výpovědní věrohodnost.
3.9.2013, Jan Jaroš

Colette
Česká republika/Slovenská republika 2013, 125 minut
Námět: Arnošt Lustig
Scénář a režie: Milan Cieslar
Spolupráce na scénáři: Arnošt Lustig, Ladislava Chateau
Kamera: Marek Jícha
Hudba: Atli Örvarsson
Hrají: Clémence Thioly (Colette), Jiří Mádl (Vili), Eric Bouwer (velitel tábora), Andrej Hryc (kápo), Daniel Brown (zestárlý Vili), Helena Dvořáková, Zuzana Mauréry, Michal Dlouhý, Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský, David Suchařípa, Barbora Kodetová, Václav Chalupa, Ivan Franěk, Pavel Rímský
Distributor: Bioscop, premiéra 12. září 2013
Hodnocení: 60%

Foto: Bioscop


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

M. Nasir KHAN z Bali: Šperky z kokosu, perleti i plodů keřů

sperky200Šperky pro něj znamenají celoživotní zálibu, možnost realizovat se, dává do nich pozitivní energii. Ve svém obchodě na ostrově Bali nabízí M. Nasir Khan stovky originálních šperků, včetně extravagantních mohutných náhrdelníků. Všechny navrhuje a vyráb...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Colette mezi sexuálním násilím a něžnou láskou

200filmPrózy Arnošta Lustiga, zpodobňující rozličné podoby holocaustu i jeho následků, už několikrát posloužily jako námět pro film (Démanty noci, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, v televizi Modrý den). Nejnověji se mezi ně zařadila Colette. Lust...


Literatura

Genialita ptáků vás ohromí

genialita ptaku 200Nakladatelství Kazda vydalo knihu populizátorky přírody Jennifer Ackerman s názvem Genialita ptáků. Jedná se o její nejnovější počin a je plná velmi zajímavých informací.

...

Divadlo

Cupito, dupito... aneb po čertech dobrá podívaná
ImageV neděli 15. ledna zavítalo do zlínské Zelenáčovy šopy divadlo Povidlo s loutkovou pohádkou Kašpárek v pekle. Hadroví herci provedli diváky lesem, hradními komnatami i peklem. Hlavní hrdina kašpárek, hlava pomazan...

Film

Hotel – když nedokážete žít sami se sebou

hotel uvodkaŠtěstí, to je krásná věc, ale ani snaha a pečlivé plánování ho v životě nezajistí. O tom, se přesvědčí i hlavní hrdinka švédsko-dánského dramatu Hotel. Skandinávský dům ve spolupráci s Komorním kinem Evald v rámci cyklu Severské filmové čtvrtky ...