Colette mezi sexuálním násilím a něžnou láskou

Colette mezi sexuálním násilím a něžnou láskou

Tisk

200filmPrózy Arnošta Lustiga, zpodobňující rozličné podoby holocaustu i jeho následků, už několikrát posloužily jako námět pro film (Démanty noci, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, v televizi Modrý den). Nejnověji se mezi ně zařadila Colette. Lustig tuto novelu vystavěl na mravním dilematu: židovská dívka původem z belgických Antverp totiž přežívá osvětimské peklo (konkrétně v přídatném táboře Birkenau) jen díky rozmaru tamního velitele, jenž si ji vybral jako sexuální otrokyni.

 

Zatímco Lustig učinil centrem vyprávění právě Colette a příběh směřuje hlavní k ní, režisér Milan Cieslar toto rozvržení přetočil. Ústřední postavou se tak naopak stává jeden z tamních vězňů Vili, jenž se do Colette zahledí a spolu pak prožívají před Němci tajený milostný románek navzdory všem hrůzám, dějícím se v těsné blízkosti i jim samotným. Colette se tak proměňuje v prvek ponejvíce trpný, bezmocný, vystavený šikaně i nepředvídaným náhodám, bezmezně pokorný a obětavý.

Colettu představuje u nás neznámá Clémence Thiolyová dosti bezbarvě, jakoby unyle a bez potřebné výraznosti. Lépe vychází Vili, jemuž Jiří Mádl vtiskl více odhodlání a snahy nezradit své bližní, vtělené do nezištné, jakoby absolutní lásky, která Vilimu velí dívku v nouzi nikdy neopustit. Což dokládá zejména odmítnutá šance utéct, když se k němu Colette přidat nemohla. Též vylíčení samolibého, bezcitného, v lecčems až sadistického velitele tábora (Eric Bouwer) nevybočuje mimo očekávatelnou mez. Zato některé vedlejší postavy (kápo Andreje Hryce, vězeň hudebník Ondřeje Vetchého, Colettiny dozorkyně, jak je ztvárnily Helena Dvořáková a Zuzana Mauréry...) se mohou pochlubit daleko sytější kresbou, zejména Hryc svého hrdinu obdařil jak drsným, snad až neutrvalým zevnějškem, tak bezmála něžnou obětavostí.

film

Základní milostná zápletka, zpodobňující trochu mechanicky dvě protikladné tváře sexu, jak toho vynuceného, tak oddaně přijímaného, zjevně čerpá z melodramatických klišé, toliko zasazených do výlučného prostředí - podobně jako je tomu v jiném vězeňském dramatu Kousek nebe. Jistěže lze přijmout základní sdělení o horoucí lásce, která může vykvést kdekoli, i uprostřed nebetyčných hrůz, avšak poněkud ji sráží romantické, dojemné opracování, protože mezi vězni na životě věčně ohroženými měly sexuální vztahy (samozřejmě přísně zapovězené) především rozměr krátkodobého tělesného vybití.

Co na filmu oceníme nejvíce, že jeho až mrazivě názorné postižení proslulé "továrny na smrt" s vévodícími komíny, z nichž se ustavičně valí černavý dým. I zásluhou kameramana Marka Jíchy se podařilo vylíčit všední dny Osvětimi, ustavičný chlad a zavlhlost, nekonečné řady střežených baráků a nekončící třídění věcí, které si lidé s sebou přivezli. A také si stačí povšimnout málokdy spatřeného, zato průběžně slýchaného vězeňského orchestru, jenž ustavičně hraje vídeňské valčíky a jiné populární skladby.

Do tohoto celkového kontextu jsou zasazeny jednotliviny: spatříme mučené či popravované nešťastníky, uvidíme, jak Vili společně s dalšími otevírá kufry a třídí věci v nich uložené, jak Colette pracuje v dílně, hledajíc peníze či šperky ukryté v šatstvu. Cieslar ukazuje, jak vykonávaná práce - ať je jakákoli - rychle zevšední, až přestane být vnímána, ale přitom se vyhýbá všemu, co s oběma hrdiny bezprostředně nesouvisí, co přesahuje jejich osobní zkušenost. Proto nikdy nespatříme, jak Němci naháněli nic netušící oběti do plynových komor vydávaných za sprchy.

Uplatněný pohled je krevnatý, s náběhy k expresivitě, bez pochyb oslovuje působivým evokováním každodenních, a proto jakoby zevšednělých hrůz, třebaže se v doslovném zpodobňování násilí nevyžívá (viz brutální tresty, které na Viliho několikrát dolehnou). Musím ocenit inscenační dovednost ve zprostředkování této všednosti, nenarazíme ani na jedinou stopu nějaké křečovitosti. Vyhýbá se jednostranným odsudkům, když zachycuje složité postavení kápů, když ukazuje, že v krajně těžkých podmínkách kvetla šmelina, i když za ni v případě dopadení hrozilo zastřelení.

film1

Lidský život ztratil v Osvětimi jakoukoli cenu, samotní vězni se proměnili v pouhá odosobněná čísla, která měli vytetovaná na předloktí. Avšak vzájemná solidarita a ochota pomoci dokázala ledasco překonat (byť nikoli bez úzkých osobních vazeb na ty "správné" lidi, jak si takříkajíc mimoděk uvědomíme). Ideu vzájemnosti podporuje také Atli Örvarsson, když do majestátně znějících melodií (s převahou smyčců) vkládá až zoufalou touhu člověka přežít.

Jedinou, zato vážnou výhradu mám k užití jednojazyčného dabingu, ať již českého nebo anglického, který zavinil znevěrohodnění celého příběhu, když přiměl veškeré postavy, aby mluvily týmž jazykem (zazní tu jen několik slov v jiných jazycích). To, že zmizela původní jazyková rozrůzněnost, ubírá filmu na autenticitě.

Ještě tíživěji ovšem dopadá dabing na zarámování celého příběhu, které zcela selhává, režisér jako by se propadl do nějakého podřadného rodinného seriálu. Toto zarámování se odehrává o více než čtvrtstoletí později v New Yorku a zachycuje zestárlého Viliho (Daniel Brown), jehož syn se chystá na svatbu, jak spisuje román o Colette.

Takže celou osvětimskou linii lze vnímat jako běh jeho vzpomínek, občas protismyslně okořený Colettinými mžitkovými evokacemi šťastného předválečného období. A bezradný hlas Jiřího Bartošky, marně hledající vstup do Viliho nitra, v němž bolest nepolevila ani po letech, dokonává dílo zkázy, zanechává zážitek vskutku trýznivý. Tematicky závažný a většinou sugestivní snímek tak zbytečně ztrácí výpovědní věrohodnost.
3.9.2013, Jan Jaroš

Colette
Česká republika/Slovenská republika 2013, 125 minut
Námět: Arnošt Lustig
Scénář a režie: Milan Cieslar
Spolupráce na scénáři: Arnošt Lustig, Ladislava Chateau
Kamera: Marek Jícha
Hudba: Atli Örvarsson
Hrají: Clémence Thioly (Colette), Jiří Mádl (Vili), Eric Bouwer (velitel tábora), Andrej Hryc (kápo), Daniel Brown (zestárlý Vili), Helena Dvořáková, Zuzana Mauréry, Michal Dlouhý, Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský, David Suchařípa, Barbora Kodetová, Václav Chalupa, Ivan Franěk, Pavel Rímský
Distributor: Bioscop, premiéra 12. září 2013
Hodnocení: 60%

Foto: Bioscop


 
Banner

Přihlášení



S toxickými vztahy je to jako s chřipkou – virus daleko snadněji napadne člověka s oslabenou imunitou

S velkou nadsázkou by se tenhle příběh dal nazvat „Jíst, meditovat a milovat po česku“. Jen to není taková selanka, i když se děj odehrává v romantickém přírodním prostředí Grand Canyonu. Hlavní hrdinka tam ani nemedituje, ani si neužívá místních kulinářských specialit, ale tvrdě maká a kručení v břiše už ani nevnímá. A milování? Počáteční elektrické výboje vzrušení brzy vystřídají bolest, paralýza ze strachu a živočišný odpor. Naštěstí zafunguje i pud sebezáchovy.

Pointa

Skřítci Houbáci opět zasahují

Děti, co mají pod kloboukem, už jistě znají skřítky Houbáky. Ti se nyní vracejí na scénu a s nimi spousta dalších lesních bytostí, bez nichž by to v lese nebylo tak úplně ono. Na světě je druhý díl Houbáčků, knížky, která by měla ležet na čestném místě všech knihkupectví. Čím je tak výjimečná? Je prostě jedinečná!

Pointa

Banner

Hledat

Rozhovor

Herečka Veronika Kubařová: „Všechny role jsou jako moje děti“

200rozMladičkou Veroniku Kubařovou můžete znát z především z nejen teenagerovských filmů Rafťáci, Ženy v pokušení, Můj vysvlečenej deník či Lidice. Momentálně však tvrdě zkouší v Městských divadlech pražských Markétu. Kterou? Lazarovou! Její premiéra proběhne...

Videorecenze knih

Fotbal je magie, je to souboj umění, techniky a síly se soupeřem, který chce taky vyhrát

Na svém kontě má 130 fotbalových zápasů v nejvyšší československé soutěži, během nichž vystřelil 11 gólů. Kromě toho je dvakrát mistr Kostariky a jednou mistr střední Ameriky, z doby kdy působil v kostarickém klubu LD Alajuelense. Řadu let byl fotbalovým expertem a komentátorem fotbalových zápasů v České televizi. Spolu s manželkou, dcerou a synem pořádají každoročně pravidelně rodinný příměstský tábor pro děti Multi Art Camp, o který je obrovský zájem. Věnuje se také grafice a malování obrazů. Řeč je o Pavlu Karochovi.

Čtěte také...

Brumbálovo tajemství pošlapala kritika. Důvodem je náročnost přesyceného diváka

brumbal1 (2)Třetí díl Fantastických zvířat dle předlohy J. K. Rowlingové s názvem Brumbálovo tajemství jsem zhlédla se zatajeným dechem. Neočekávala jsem absolutně nic. Motivací pro mě byl předchozí díl Grindelwaldovy zločiny,...


Literatura

Poněkud děsivá vize nesmrtelnosti

budeme zit vecne perexBudeme žít věčně? Nejen tuto otázku kladou autoři stejnojmenné knihy, spisovatel Tobias Hülswitt a fyzik Roman Brinzanik, vědcům z nejrůznější...

Divadlo

Nadčasový příběh o velké lásce a velké nenávisti

Devet krizu200Muzikál Devět křížů napsaný speciálně pro brněnské divadlo vypráví starou moravskou legendu o ukrutném činu, který se podle kronik odehrál kolem roku 1540 v malé vísce nedaleko Velké Bíteše. Statkář z Hlubokého při své cestě z Bíteše z trhu dom...

Film

Ostrava Kamera Oko představuje filmy z pohledu kameramanů

zahájení okoLaické publikum se především vyzná v hereckých osobnostech. Na druhém místě nás zajímá režie, nicméně jména kameramanů zůstávají v pozadí. To ovšem mění festival, kterému se v Ostravě říká OKO. Jedinečná událost svéh...