POWAQQATSI: druhý díl Qatsi trilogie na hodinu a půl pevně přiková k obrazovce

POWAQQATSI: druhý díl Qatsi trilogie na hodinu a půl pevně přiková k obrazovce

Powaqqatsi plakat  200V roce 1988 spatřil světlo světa druhý díl Qatsi trilogie, který jeho autor Godfrey Reggio nazval Powaqqatsi. Překlad znamená „život na úkor někoho jiného“ a vystihuje, že dokument se tentokrát točí okolo člověka a jeho vztahu k jiným lidem, případně k lidské společnosti jako k celku.

 

 

Pokud by mohl podtitulek prvního dílu Qatsi trilogie znít příroda versus civilizace, tak podtitulek Powaqqatsi by mohl být zformulován přibližně jako člověk a lidská společnost. Jedním ze znaků, jímž se člověk vymezuje proti zvířatům, je práce. A právě práce, ta nejprostší a nejtvrdší dřina, tvoří leitmotiv první části dokumentu. Z jiného úhlu pohledu se nabízí nazvat první část dokumentu jako profánní. Druhá část či výrazněji vymezený celek pak představuje posvátné, konkrétně zobrazuje náboženské rituály různých etnik z blízkých i vzdálených koutů země. A konečně třetí díl by se dal otitulovat jako člověk a civilizace, případně lidský jedinec v zajetí civilizace.

Největší kus práce na fascinujícím dokumentu odvedli opět kameraman a střihači. I když při docela velkém množství statických záběrů, kdy největší kus práce (a to doslova) odvádí natáčení dělníci, rolníci či jiní pracující, se může jevit, že práce kameramana nebyla zas tak náročná. Stejně tak považuji za nutné vyseknout poklonu střihačům, kteří se nemalou měrou podepsali na úspěchu díla. Ač jsou přechody mezi jednotlivými záběry často plynulé, navazující, obsahují spojující prvek, tak jejich naroubování na sebe navzájem vzniklo díky vynikajícímu citu pro detail. Pánové střihači nevládnou jen dokonale nůžkám, ale mají neuvěřitelnou schopnost lepit záběry tak, aby spoj nebyl kostrbatý. Pouze dva okamžiky, dvakrát na několik okamžiků černá obrazovka dává tušit, že zde došlo k radikálnímu šmiknutí nůžek. Tyto mezníky dodávají dokumentu na dramatičnosti, dovolují divákovi na kratičký okamžik oddechnout a vzbuzují v něm očekávání další pastvy pro oči.

Autor si neodpustil některá filmová a dokumentární klišé, která přímo souvisí s problémy civilizace. Konkrétně je to zobrazování dřiny a mizérie dělníků třetího světa, přelidněné megalopole a podobně. Na druhou stranu si je však nutné uvědomit datum vzniku snímku, v té době s největší pravděpodobností nebylo natočeno tolik dokumentů na téma palčivé problémy civilizace, takže pocit „zase to klišé“ můžou mít diváci, kteří vidí poprvé Powaqqatsi, až nyní.

Powaqqatsi1

Tvůrce hudby opět prokázal neuvěřitelný cit vytvořit hudbu, která na záběry sedí jak příslovečná zadnice na hrnci. Kde je potřeba zdůraznit viděné, tam tóny zdůrazňují, kde je třeba odlehčit a rozveselit, tam tak melodie činí. Melodie nepůsobí tak tíživě jako v prvním díle trilogie, v Koyaanisqatsi, přestože záběry mnohdy nemají ke sklíčenosti daleko.

Co nejspíše bude diváka na dokumentu bavit, bude skutečnost, že jednotlivé záběry jsou bez hodnotících konotací, bez pozitivních nebo negativních emocí, divák má možnost si viděné přebrat podle sebe, podle svého momentálního rozpoložení, jednotlivé scény poskytují nepřeberné množství podnětů k přemýšlení. Autor díla přistupoval k jeho tvorbě stylem „vidím, zachycuji, nehodnotím, posílám dál“.

Souboj člověk versus příroda nabízí (vizuálně) zajímavější třecí plochy nebo někdy i bitevní pole než vztahy mezi lidmi navzájem a ukotvení člověka v lidské společnosti. Proto možná Powaqqatsi disponuje slabším magnetickým polem, které oči diváka přitáhne a drží na obrazovce či monitoru, než jeho starší bráška Koyaanisqatsi. Rozhodně však nedochází během hodiny a půl trvání dokumentu k přepólování, kdy divák zrak odvrací.

Powaqqatsi plakat

Název filmu/název filmu v originále: Powaqqatsi/Powaqqatsi
Žánr: dokument
Původ: USA
Rok výroby: 1988
Režie: Godfrey Reggio
Hudba: Philip Glass
Střih: Miroslav Janek, Iris Cahn, Alton Walpole
Stopáž: 96 minut
Formát: 16:9
Zvukový formát: DD 5.1
Distributor: Magic box
Hodnocení: 60 %

Zdroj foto: www.pomegranatearts.com


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Rozhovor s Jiřím Macháčkem u příležitosti podzimního turné MIG 21 s názvem „Šňůra Tour“

200rozMIG 21 vyráží na tradiční podzimní turné. Rozhovor s Jiřím Macháčkem Vám přinášíme i na našich stránkách.

...

Hledat

Čtěte také...

Vstup do Zóny jen na vlastní nebezpečí

Zona 200Když příznivec ruského režiséra Andreje Tarkovského uslyší nebo uzří slovo Zóna, okamžitě zastříhá ušima, zbystří pozornost a hledí zjistit, zda se tenhle výraz neváže k filmu Stalker (1979). V případě knihy Zóna, vydané nakladatelstvím Paseka, se sk...


Literatura

Jedny netradiční lázně a devět cizinců

Uplne cizi lida perexDo lázní uprostřed pustiny zavítalo devět různých lidí. Rozvedená matka čtyř dětí, které se nelíbí její postava. Mladý rozvodový právník, toužící najít své skutečné já. Starnoucí autorka romantických knih. Starší rozvedený...

Divadlo

Touha po ženichovi jako nejlepší cesta do pekel

hratky s certemNedílnou součástí Mikulášovy družiny jsou čerti. Proto není divu, že pár dní před tím, než řinčení pekelných řetězů rozezvučí ulice, uvedlo Městské divadlo Zlín pohádku z pera Jana Drdy Hrátky s čertem

Film

TITANIC ve 3D. Překvapí nás?
ImageŽelezný obr: Už jenom ze samého jména Titanic by nás všechny mělo zamrazit. Vždyť loď nesoucí toto vystihující jméno patřila mezi nejluxusnější a největší parníky své doby. Její neuvěřitelná ...