Hon: nezištné lži na komunální úrovni

Hon: nezištné lži na komunální úrovni

hon jagten 200Obecně vzato jsou skandinávská dramata opředena řadou mýtů. Například, že seveřané točí často filmy o patologických jevech ve společnosti (násilí, alkoholismus, rodinné krize) a že je točí realisticky a bez cíleného uspokojování diváckých očekávání. Myslí si to už i v Americe, kde se značné popularitě těší třeba dánská režisérka Susanne Bier, držitelka cizojazyčného Oscara za sociální drama Lepší svět. Nechceme-li ovšem předsudek o typickém skandinávském dramatu brát v potaz, pak uvedení dánského snímku Hon v tuzemské distribuci nelze než vítat. Jeho tvůrce Thomas Vinterberg je především známý jako spolusignatář manifestu Dogma 95, v roce 1998 proslul svým debutem Rodinná oslava a dominujícím tématem jeho tvorby jsou rodinné vztahy.

Jeho Hon, který byl minulý rok v Cannes jedním z kandidátů na zisk Zlaté palmy, je takřka archetypálním příběhem o konfliktu člověka s pospolitostí. Člověka tu představuje hlavní hrdina Lucas (hraje ho Mads Mikkelsen), rozvedený čtyřicátník, který žije sám, oblíben mezi přáteli a dětmi ve školce, kde pracuje. V prostředí dánského venkova, kde anonymitu velkoměst nahrazují sounáležitost a vřelé vztahy mezi usedlíky, se zdá, že Lucasovu životu vládne pokojný řád a nic na tom nemění ani jeho sexuální vztah s kolegyní z práce. Život v pospolitosti se tu nejeví jako problematický. Problémem se zpočátku zdá být jen to, že Lucasův nejlepší přítel Theo moc nezvládá své rodinné záležitosti, což si záhy vybere dvě oběti. První z nich je Theova malá dcera Klara, o níž tušíme, že je do Lucase platonicky zamilovaná a že by si zasloužila více rodičovské péče. Její nešikovné vyjádření před vychovatelkou, která pojme podezření, že se Lucas ve školce dopustil pedofilie, není důvod chápat jako vědomou nebo zištnou lež, ale pouze jako výraz rozhořčení z Lucasova „nezájmu“. Podezření vychovatelky se nakonec změní v přesvědčení a spustí v obci paniku.

hon jagten1

Příběh graduje s tím, jak se obraz Lucase mezi jeho sousedy proměňuje ze slušného občana v kohosi krajně nebezpečného, a podle toho je s ním zacházeno. Především ale Theo a jeho žena zapomenou na své pře a spojí se proti Lucasovi s přesvědčením, že jejich holčička přece nelže. Vinterberg tuto změnu nálady vykresluje maximálně sugestivně a možná i lehce vypočítavě. Chování Lucasova okolí bezvýhradně naplňuje definici výrazu „davová hysterie“ a ztráta chladného uvažování (kdy už se ty postavy nad sebou konečně zamyslí?!) diváka jednoduše znervózňuje. Možná proto, že si sám občas přeje, aby rozum zvítězil nad vášněmi a aby se o různých lidech a věcech automaticky nevynášely pokřivené soudy. Koneckonců naše každodenní zkušenost hovoří podobně: televizní pořady útočí na naše city, díky různým rádcům pro život se učíme naslouchat vlastním instinktům a mezi základní přesvědčovací techniky většiny politiků patří argumentace „blahem našich dětí“ se sklonem démonizovat vše, co mu škodí. Vinterbergem zpracovaný příběh ukazuje, že lidé se rádi vztahují ke svým nejbližším, aby nemuseli svoji lhostejnost a odstup od těch ostrakizovaných racionálně zdůvodňovat.

hon jagten2

Vinterberg děj snímku zajímavě strukturuje, neboť si zpočátku neuvědomujeme, že v Lucasově okolí existuje skupina těch, kteří se ho štítí, a vedle nich možná kdosi s úmyslem mu ublížit. Záhadné útoky na Lucase totiž chvílemi vypadají jako spiknutí a Vinterbergova režie toto břímě tíživé nejistoty bravurně klade i na diváka. V této souvislosti by bylo chybou neupozornit na herecké výkony Madse Mikkelsena a Thomase Bo Larsena (v roli Thea). První takřka exceluje ve své roli oběti, přičemž nehraje politováníhodného opuštěného chudáčka, ale v kritických okamžicích naopak demonstruje nezlomnost. Druhý hraje vnitřně rozpolceného muže, jehož zmatení vyvěrá z konfliktu mezi hlodajícím podezřením a léta budovaným přátelstvím. Pochopitelně bych ještě musel zmínit jméno hlavní dětské hvězdy Anniky Wedderkopp a připomenout jednu z klíčových scén, ve které se vychovatelka společně s dětským psychologem pokouší holčičku vyslechnout, ale v podstatě ji jen přinutí k tomu, aby potvrdila jejich podezření.

hon jagten3

Možná se vám při sledování Honu mimoděk promítnou všelijaké ty vylhané monstrprocesy, mediální štvanice a „hony na čarodějnice“, co jich historie nabízí, a tady je spatříte kvést na jakési mikroúrovni. Ale i bez tohoto možného (!) přesahu je to pořád velice solidní film o lži, která se v malých komunitách šíří jako epidemie a má moc člověka nemilosrdně zdeptat. Možná je v něm přece trochu té sociální patologie, ale zároveň zrcadlí mnoho z našich zkušeností, ať už se týkají pomluv, rozbitých přátelství nebo vzpomínek na lov divoké zvěře.

Hon / Jagten
Drama
Dánsko / 2012
Režie: Thomas Vinterberg
Scénář: Thomas Vinterberg, Tobias Lindholm
Hrají: Mads Mikkelsen, Thomas Bo Larsen, Susse Wold, Annika Wedderkopp, Lasse Fogelstrom, Anne Louise Hassing
Stopáž: 111 minut
Premiéra v ČR: 10. 1. 2013
Distributor: CinemArt
Hodnocení: 85 %

hon jagten

Zdroj foto: CinemArt


 

Přihlášení



Soutěže

Nevěřící, odejděte! (nebo vás zabijeme)

Nakladatelství Pavel Mervart vydalo cennou knihu o pronásledování křesťanů v zemích, které vyznávají islám (tedy zdaleka nejen v arabských). Nazývá se NEVĚŘÍCÍ, ODEJDĚTE! a sepsal ji MICHAL ŘOUTIL. Nakladatelství Pavel Mervart

Atlas ohrožených živočichů

Po více než roce od publikace Atlas vyhubených živočichů přichází duo Radek Malý a Pavel Dvorský (tentokráte i s pomocí manželky Pavly) pod hlavičkou nakladatelství Albatros s další poučnou knihou nejen pro děti Atlas ohrožených živočichů. Albatros Media a.s.

Rozhovor

Jakub Urban se po letech vrací na parník Tyrš a slibuje návrat do zlatých časů taneční muziky

Urban perexUž v sobotu 4. července znovu vypluje parník Tyrš, tentokrát bude jeho kapitánem DJ Jakub Urban. Vystudovaný právník a pravidelný florbalista je hlasem radia City a tuzemské diskotéky brázdí už osm let.  Jelikož se netají velkým žánrovým rozptyle...

Hledat

Videorecenze knih

Petr Janda užívá nekonečnej kyslík. Nové album Olympicu je plné živé muziky a silných příběhů!

„Jdu, kam mý nohy jdou, a tam, kde plyne proud. Nesmím se ohlížet, už vůbec ustrnout…,“ zpívá Petr Janda v písni „Šrám, co se nezahojí“, která má silnou melodii i text. Na novém albu Olympicu „Kaťata“, které vznikalo v době pandemie, je znát, že opravdu neustrnul. SUPRAPHON a.s.

Z archivu...

Čtěte také...

Dny Severu ukončilo finské drama

zaslouzim textSkandinávský dům již po šesté pořádal festival Dny Severu, který přibližuje kulturu skandinávských zemí pomocí filmových projekcí, besed a přednášek nebo setkání se spisovateli. Letošním ústředním tématem byly „hlasy menšin“ a ty zazněly ...


Literatura

Když se řekne ... Július Satinský
ImageKdyž se řekne Július Satinský, tak se nám vybaví především komedie S tebou mě baví svět a druhá polovina oblíbené slovenské herecké dvojice – Milan Lasica. Mně alespoň ano. Proto jsem s radostí otevřela novou biogr...

Divadlo

Slam poetry: Básníci do ringu!

slam poetry plakatek200Již ve čtvrtek 7. února se po osmé v pražském klubu Rock Café uskuteční exhibice českého slamu. První letošní velká akce přivítá mistra loňského roku i zahraničního hosta. Startuje se úderem...

Film

Jaké to je Být ženou?

Být ženouJeden svět “kouká” na nás všude. Reklamní plochy, internet, televize. Všude tam je nám připomínán ten svět sám pro sebe, dokumentární ostrov, na který máme možnost udělat si výlet. Široká nabídka pohledů do jádra všemožných problémů, denních realit...