Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nakladatelství Arbor vitae nabídlo již několik mimořádných publikací, hodnotných jak textově, tak přetiskem mnohdy unikátního obrazového doprovodu. Týkají se jak jednotlivých osobností (Jan Švankmajer, Jiří Brdečka), tak uměleckých směrů, například podnětům futurismu v českém prostředí - jako Rytmy + pohyb + světlo. V editorské funkci knihu připravila Alena Pomajzlová, jež sama zpracovala některé kapitoly.  

V celkem sedmi oddílech autoři přibližují vliv avantgardních směrů na tuzemskou uměleckou scénu v prvních desetiletích minulého století: například Lada Hubatová-Vacková v úvodní stati zkoumá zdroje avantgard, které čerpaly i z ornamentalismu muchovského ražení. Tomáš Pospiszyl se sice zaměřuje na obrazy Františka Kupky, ale souběžně s nimi ohmatává dávné předchůdce filmu, byť to byly pouhé mechanické hračky, které evokovaly iluzi pohybu, jakkoli do nekonečna se opakujícího - všelijaké "kouzelné bubny", kinesiskopy a podobně.  

Praxinoskop (biber.com)

Čtenář je seznámen nejen s fungováním těchto strojků, ale velice cenné i názorné jsou reprodukce kotoučů do těchto mechanismů vkládaných. Možná překvapí, že průkopníkem podivuhodných "hejblat" byl u nás vědec Jan Evangelista Purkyně, který takto demonstroval například stahy srdce.  

Jak známo, počátky kinematografie (ve smyslu promítání filmů na plátno a před větším počtem diváků) jsou situovány do Francie a na sklonek roku 1895. Záhy poté se Kupka v Paříži trvale usazuje - a pohyblivé obrázky jej přitahují. Pospiszyl pro to snáší řadu průkazných dokladů, když objasňuje, jak inspirace pohybem, který tak podmanivě film dokázal zachytit, ovlivnila řadu Kupkových obrazů, dokonce rozfázovaných do souběžně naznačených pohybových segmentů.  

Ovšem touha zprostředkovat pohyb i obrazem ovládá rovněž tuzemské umělce, zamýšlející se nad podobou nového umění, které by mělo nahradit to předchozí. To vše mapuje Alena Pomajzlová, když obhlíží malířské i sochařské projevy. A přibližuje také teoretická zdůvodnění: vždyť (tehdy ještě anarchistický) bouřlivák S. K. Neumann se v předvečer první světové války kořil technickým výdobytkům moderní civilizace ve jménu budoucnosti, od níž je pojem futurismu odvozen - ostatně podnes se v jazykovědě označuje budoucí čas jako futurum. A komik a kabaretiér František Fiala přijal na počest bořivého umění budoucnosti i svůj pseudonym - Ferenc Futurista.  

A takto se rozplýval mladičký Jiří Voskovec ještě před tím, než jen pomyslel na nějaké Osvobozené divadlo: "Žijeme ve století, kdy optika, věda, světla, stala se vědou zázraků, a filmové umění, z ní zrozené, zázrakem samotným. Živoucí malba, kdysi směšná utopie, černokněžnické kouzlo, stala se skutečností, a světelné štětce kladou na kinoplátna netušené obrazy." (s.152)  

Není divu, že vpádem pohybu do dosud statických umění se zabývají i další příspěvky. Další Pospiszylova studie nazvaná Poslové světla zkoumá odkaz Zdeňka Pešánka a jeho světlem provázené hudby, kterou promýšlel jak pro vodní fontánu, tak pro "barevný klavír". Ostatně jeho pozapomenutý spisek Kinetismus vyšel v loňském roce znovu.

Lenka Pastýříková obhlédla filmovou abstrakci 20. a 30. let, jak se odrážela zejména v animovaných pokusech, a to jak v teoretických konceptech (Karel Teige), tak v konkrétní tvorbě zahraniční i domácí. Z českých průkopníků animovaného filmu zmiňuje především manžele Dodalovy (obsáhlou monografii jim věnovala Eva Strusková, kde se zájemci mohou dovědět další podrobnosti) - nicméně se již nedovíme, že veškerou jejich produkci, až na zřídkavé výjimky, lze přiradit k reklamě, která dlouho byla jediným zdrojem experimentů.

Novátorské postupy vnikaly také na jeviště. Jitka Matulová načrtává základní obrysy divadla, postaveného na tanci, pohybu a dynamické scénografii. Vypomáhá si přitom málo známým obrazovým materiálem, třeba Drtikolovými fotografiemi z Pražské školy rytmiky.  

Obraz Miroslava Ponce

A konečně se musím zmínit o chronologicky seřazeném seznamu důležitých událostí, které futurismu předcházely nebo jej následovaly. A to od prvních pokusů se záznamem pohybu (Mareyova fotopuška), které se odehrály v 80. letech 19. století, přes početné futuristické manifesty až k roku 1941, kdy vychází výše jmenovaný Pešánkův Kinetismus.

Vím, že kniha v podtitulu upozorňuje, že se bude zabývat hlavně impulsy futurismu v českém umění, ale je škoda, že autoři - když už občas zabrousí i do zahraničí - svůj pohled ještě více neprohloubili směrem k italskému futurismu (včetně otce-zakladatele Marinettiho) či jeho ruskému výhonku, který se rozvinul v podmínkách rané bolševické diktatury.  

Alena Pomajzlová (ed.): Rytmy + pohyb + světlo

Vydala nakladatelství Arbor vitae a Západočeská galerie v Plzni v roce 2012
Počet stran: 335
Hodnocení: 100%  

Foto: kniha, www.biber.com

  

    

    
1
    
2
    
3
    
4
    
5
  

  ( 0 hlasů )