Kultura21.cz

Alexander Hackenschmied nepatří k našim nejznámějším dokumentaristům - a není se čemu divit. Vždyť tu působil jen v době před druhou světovou válkou a poté se (s mírně pozměněným příjmením - jako Hammid) prosazoval ve Spojených státech. Jeho samostatná režijní a kameramanská tvorba měla velký význam rozvíjením avantgardních vypravěčských koncepcí, které rovněž uplatňoval jako střihač filmů svých kolegů (u nás např. Otakar Vávra, Karel Plicka, v zahraničí Maya Derenová, Francis Thompson).

S jeho jménem je spojena řada přelomových děl - upozorním aspoň na pocitový experiment Bezúčelná procházka (1930), na politický dokument Krize (1939), natočený v americké produkci a věnovaný jeho vlasti ohrožené nacismem, nebo na snovou hříčku Odpolední osidla (1943). Vysokou realizační úroveň si udržují i díla natáčená na zakázku, ať již to byly reklamní či cestopisné snímky produkované Baťovým zlínským studiem, za války americkým Úřadem válečných informací nebo později různými vzdělávacími institucemi a dokonce OSN.

Nyní se mu věnuje monografie Alexander Hackenschmied: (bez)účelná procházka, poskládána jak ze studií přeložených (a jednoho původního českého příspěvku), tak z jeho vlastní textů. Připomíná záslužně jednu neprávem pozapomenutou osobnost naší kinematografie, která byla u nás doposud spíše přehlížena: jedinou brožuru o ní napsal Jaroslav Brož před více než čtyřmi desetiletími.

Česká televize uvedla (naposledy před šesti roky, bohužel pokaždé v půlnočním čase) jedině Krizi - škoda, že tento snímek ani žádný jiný nebyl ke knize přiložen na DVD. Vždyť možnost se na vlastní oči seznámit s popisovanými díly je poskytuje názornější představu než jakékoli slovní rozbory. Takto se musíme aspoň s obrazovým doprovodem, rozesetým po celé knize.

Český článek do knihy sepsal Michal Bregant a soustředil se v něm na Hackenschmiedovu českou tvorbu, ať již vlastní (Bezúčelná procházka) nebo ve formě spolupráce s jinými tvůrci (jako výtvarný poradce, kameraman nebo střihač). Hackenschmied se tehdy podílel nejen na dokumentech (Plickova Zem spieva), ale také na hraných filmech (Machatého melodrama Ze soboty na neděli) a baťovských reklamách, které natáčel Elmar Klos. Naproti tomu obrazový materiál pořízený zejména v Indii a na tehdejším Ceylonu, který vznikal při Baťově cestě kolem světa, byl až začátku německé okupace sestříhán bez jeho účasti.

Z němčiny a angličtiny přeložené stati (které původně vyšly v publikaci Tribute to Sasha) víceméně chronologicky čtenáře seznamují s dalšími obdobími Hackenschmiedovy tvorby. Vyzdvižen je zejména jeho - také režijní - podíl na politicky i sociálně laděných dokumentech Herberta Klina (Krize, Světla v Evropě zhasla, Zapomenutá vesnice), natáčených počátkem 40. let.

Mimořádně inspirativní je pro Hackenschmieda období, kdy se podílel na svébytných vizuálních průzkumech Mayi Derenové. Ale současně se zaskvěl i jako autor téměř osvětových výpovědí, jaké natáčel pro Úřad válečných informací. Jakési spojení vzdělávacího rozměru s lyricky ozvláštněným náhledem pak nalezneme v jeho pozdějších filmech, kdy jej fascinuje zejména pohyb a jeho všeliké podoby. A nechybí ani rozsáhlý rozhovor, pořízený na sklonku Hackenschmiedova života.

Kniha ovšem obsahuje i výbor z Hackenschiedových textů, které zveřejnil ve 30. letech i v těsně poválečném období - je jen škoda, že nebyla přetištěna celá studie o zásadách střihu, kterou napsal pro sborník Abeceda filmového scenáristy a herce (1935). Byly převzaty jen několikavěté úryvky, ačkoli tu autor shrnuje své tvůrčí principy, které se i později snažil uplatňovat. Zajisté oceníme podrobnou filmografii, obsahující snad veškeré tituly, u nichž se mihlo Hackenschiedovo jméno, seznam pořadů, v nichž osobně vystupoval nebo o něm pojednávaly, a poté rovněž soupisku české i zahraniční literatury, která se Hackenschmieda týká.

Ale i tady nalezneme drobné vady: chybí třeba připomínka Jachninova zamyšlení, díky němuž bychom se dověděli téměř neznámou skutečnost, že už za války vznikaly v Americe české verze dokumentů (mimo jiné je namluvili pánové Voskovec a Werich), počítaje v to několik krátkých Hackenschmiedových filmů. Také se nedovíme, že obsáhlá, anglicky psaná Valasekova studie (zmíněná jen mezi sotva dostupnými zahraničními prameny), vyšla - a je tudíž přístupná - také v českém překladu.

Zbývá doplnit, že knihu čtvercového formátu vydalo nakladatelství Casablanca u příležitosti přehlídky Hackenschmiedových filmů na Letní filmové škole (a s její podporou). Zdárně tak navázala na předchozí svazky, věnované dalším "menšinovým" tvůrcům, jednak maďarskému režiséru Tarrovi, jednak Finovi Kaurismäkimu. Letní filmová škola se tak může pochlubit chvályhodnou a rozhodně žádoucí aktivitou, na jakou se konkurenční akce (karlovarský filmový festival, pražský Febiofest) dosud nezmohly.

Alexander Hackenschmied: (Bez)účelná procházka.
Autoři textů: Michael Omasta, Michal Bregant, Eva Hohenbergerová, Stefan Grissemann, Brigitte Mayrová, Michael Loebenstein, Loren Cocking, Alexander Hackenschmied.
Redakční zpracování: Iva Hejlíčková, Václav Žák.
Přeložily: Světlana Kotyková, Veronika Pragerová, Tereza Bartošková.
Vydalo nakladatelství Casablanca ve spolupráci s Asociací českých filmových klubů.
Praha 2014, 316 stran.

Hodnocení: 100%

Foto: Casablanca, www.radio.cz, www.saint-lucy.com